Facebook je jen pro slabomyslné

Když se Eva sblížila s Michalem, chodila stále ještě s jiným klukem. Navíc ho měla uvedeného ve statusu jako přítele na Facebooku. Měla s tím velké morální dilema, byla od přirozenosti citlivá a ohleduplná. 

Jak by mohla Ondřeje jen tak odstranit ze statusu „životního partnera“? Neměla by mu to nejdřív oznámit? Ale co všichni jejich společní přátelé? Co by na to řekli, že ho tak sprostě zradila? Nepřestali by se s ní kvůli tomu přátelit?! 

„Co je to Facebook?“ zeptal se jí Michal bezelstně.

Spali spolu už asi měsíc, ale vše zůstávalo při starém. Michal jezdil za svou dcerou k rodičům manželky a snažil se sekat dobrotu. Přestal skoro pít a víc psal, aby měl na alimenty. Občas se zastavil za Evou v jejím podnájmu, protože ona k němu nikdy nechtěla. Nesnesla by být ve stejné posteli, kde lehala její kamarádka, Daniela. Eva měla útulný byteček 1+1 a dobrmana Bimba. Michal čekal, kdy se tam srazí s jejím přítelem Ondřejem.

„Neboj se,“ řekla Eva, jako kdyby vycítila jeho obavy, „Ondra je až do čtvrtka na služebce.“

Eva byla neobyčejně hezká a laskavá milenka. Potom, co přestala pracovat jako učitelka, jako kdyby ještě víc zkrásněla. Práce v bance jí dodala na sebedůvěře. Přestala řešit ženské malichernosti a starala se o osobní rozvoj. Absolvovala kurzy asertivity a flexibility. Po večerech ještě chodila na angličtinu. Ve svém volnu se milovala s Michalem nebo venčila Bimba. Pak si ještě dopisovala s přáteli na Facebooku.     

„Promiň,“ řekla, „já jen na něco odepíšu.“

Facebook byl na trhu teprve krátce, ale měl už milióny uživatelů. Bylo to něco jako letadlo, které vás odváží do ráje. Kdo neměl účet, jako by nebyl. Všechny kontakty, osobní údaje, narozeniny, se mohly hodit. Nikdy jsi nevěděl, co tě trkne do očí. Jedna velká přehlídka lidských osudů. Jen musíš vědět, jak ji využít ve svůj prospěch. Dát tam to, co uživatelé chtějí vědět. Lidé jsou totiž jen trochu inteligentnější hmyz.

Eva měla na Facebooku i několik ctitelů. Ať si tam dala, co chtěla, vždy se jim to líbilo. Dávali jí své „Like“, jako kdyby jí dávali polibky. Kdo by odolal takové mužské přízni? Obdivu ve své čiré podobě? Nezkalenému trapnými osobními dotěrnostmi? Když chtěla, poděkovala, ale většinou se tvářila jako okouzlující sfinga. Přidávala fotky z dovolené. Sama sebe v bikinách. Ondřeje, jak spadl z windsurfingu. Rozvaleného Bimba...

„Já mu závidím!“ napsal jeden ze ctitelů.  

„Hmm, ten má kulky!“ napsal zase někdo jiný.     

Nevzpomínala si, že by je ve skutečnosti znala. Ale o to vůbec nešlo. Psala si hlavně se svou rodinou, mamkou a bráškou, kteří žili daleko. Postupně vyhledala některé své spolužáky. Sdíleli spolu vzpomínky. Vzájemně se předháněli v tom, jak se jim daří. Někdo cestoval po světě. Jiní měli manžele, děti, psi, úspěchy, aspoň to tak vypadalo.

„To musí být maškaráda!“ škádlil ji Michal.

Vůbec nechápal, k čemu to vlastně je. Nemělo smysl mu to vysvětlovat. Na některé věci byl jako pařez. Šel si svou cestou a nic jiného neřešil. Když chtěl, měl šarm, byl neodolatelný, ale bylo těžké se mu dostat pod kůži, většinou si držel „poker face“. Eva měla ráda záhady, a proto ji asi tak přitahoval. Její logické myšlení ji svádělo ho mapovat. Ale čím víc ho znala, tím víc zjišťovala, že je nepoznatelný.

„Co tvůj alkoholik?“ zeptal se Ondřej.

Chatovala si chvilku i s Ondrou. Věděl, že se s Michalem kamarádí, nikdy před ním nic neskrývala. Měla vždycky různé přátele, jen to asi nikdy nezašlo tak daleko. Nesnášela přetvářku. Měla Ondřeje ráda, ale nebyla si jistá, že s ním chce strávit život. Michal jí imponoval: měl intelekt, talent i charisma. Přitahoval ji dokonce i svou nepřehledností. Věřila, že mu pomůže najít řád, že ho zachrání.

„Má si kde hrát!“ odpověděla.    

Pak vypnula počítač a políbila Michala. Začala se s ním mazlit. Nechala svítit stropní světlo a celá se vysvlékla, vůbec se nestyděla. Jejich milování bylo zatím tak neotřele vzrušující! Omamovalo je už jen to, že se mohou dotýkat. Dokonce i tam, kde si to dřív zakazovali. O to větší vášeň při tom pociťovali. Eva si nasedla na Michala úplně bez zábran. Sama určovala milostné tempo. Její oblá ňadra se pohupovala. Modrý koníček vytetovaný nad její levou bradavkou skákal, jako kdyby měl vyhrát dostihy.

Když se přiblížili k cíli, Michal ji převrátil na záda. Taky pro něj byla Eva bílý nepopsaný list. Přirážel do ní a sledoval, jak to prožívá. Její obličej vypadal tak nepřítomně! Zvláštně napjatě a křečovitě, s divokými záškuby na jemných zarudlých tvářích. Oči měla přivřené a upřené do věčnosti...

To je zase můj Facebook, pomyslel si.

Pak se Eva zvedla a šla si spustit počítač. Cítila se úžasně, pomilovaně a nádherně, ale přitom rozdvojeně. Musela to konečně nějak vyřešit. Nemohla takhle dál už žít! Musela si zachovat tvář.

Rozhodla se zrušit účet. „Víte jistě, co děláte?!“ zeptal se Facebook, "ještě si to můžete rozmyslet! Svůj účet můžete pouze deaktivovat! Opravdu chcete zrušit svůj účet?!“

„Jo, chci, do prdele!“  řekla jindy velmi slušná Eva.

21. kapitola z knihy Otcovství