Zoufalá neschopnost dnešních ideologů
Při pohledu na všechny ty snahy, jak definovat dobu, jak ji popsat takovými vágními pojmy jako je postfaktická, post-postmoderní, případně doba čtvrté průmyslové revoluce, musí si člověk chtě nechtě pomyslet, zda z toho nevyvěrá čisté intelektuální zoufalství.
Zdá se, že to není jen chyba současných ideologů. Jako kdyby se dnešní doba sama bránila jasnému pojmenování. Chudáci ideologové v ní připomínají spíš soumary, kterým visí nad hlavou otep slámy, za kterou jdou s vyplazeným jazykem a doufají, že konečně kus slámy sežerou a budou se moci zastavit. Ale doba, pardon, otep slámy, je stále o krok před nimi a jejich frustrace z hladu jen o to víc stoupá.
Ubozí ideologové! Tak rádi by se zmocnili doby, nacpali ji do škatulek a vnutili nám svou představu! Čím to, že jim to nejde? Není to jen jejich mizivou představivostí, ale hlavně neuchopitelností doby. Její princip spočívá v její nepředvídatelnosti. V její roztříštěnosti a v rozmělněnosti. Poprvé v dějinách žijeme v době bez dějin. Poprvé v historii jsme bez historického cíle. Bůh už není smyslem, idea dobrem, pravda faktem, všechny takové pojmy patří na smetiště dějin.
A nad smetištěm dějin pláčí dnešní ideologové. Je to pro ně smutné pomyšlení, že už nejsou v centru doby. Snaží se ji zachytit ve svých dlaních, ale je příliš zetlelá na to, aby se jim to podařilo. Kanou jim krokodýlí slzy jako hrachy nad vlastní bezmocí. Svému sentimentu říkají moudrost. Moudré by bylo vrátit se k dějinám, oprášit modernitu, vytýčit ideály. Bez pravdy přece není možné žít, říkají tito rádobyelitáři.
Jenže všechno je už jen jako, i jejich elitnost. Dokonce i jejich snaha. Stavějí slovní konstrukce ze slov jako rodina, národ nebo dobro a když je chtějí obývat, bortí se jim jako domečky z karet. Připravují se na minulé války, ale současnou „Maginotovu linii“ nevidí. Ona totiž už žádná pevná bojová linie není. Ani mezi křesťany a muslimy, ani mezi EU a jejími členy, ani mezi virtualitou a realitou, je jen jeden svět, pseudosvět.
Ve slově „pseudo“ je totiž všechno obsaženo. Je to jediné slovo, které může popsat svět v jeho nepředvídatelnosti. Skrývá se v něm tajemství naší doby, tajemství světa, že všechno je jen hra. Orbis terrarum ludibrium. Právě pojem pseudo, který znevažuje sám sebe, může jako jediný postihnout to, že svět není už pevně ohraničená realita.
Svět nemá už žádné meze, ani reálné, natož virtuální. Toho si dnešní ideologové prostě nevšimli. Nakonec ani nemohli, protože to nevidí. Jako většina lidí žijí minulostí, zatímco současnost se povaluje na dlažbě. Nikdo si jí nevšímá stejně jako už tolikrát v historii. Leží jako ta nejubožejší mrcha a čeká, až ji někdo zvedne. Stejně jako kdysi Koperník obnažil vesmír, stejně jako kdysi Descartes odhalil vnitřní já.
Stačí jen změnit úhel pohledu. Většina lidí nevidí, co vidět nechce. Drží se své ohlávky jako ti nejhloupější oslové. Jejich život se děje setrvačně, stále vzývají boha, stále podléhají iluzím, stále moralizují. Jenže bůh je pseudobůh, ideály jsou pseudoideály, dobro je pseudodobro. Do důsledků je všechno jako a v tom je jediná jistota. Jistoty jsou pseudojistoty, emoce jsou pseudoemoce, názory jsou pseudonázory.
Kdo si to dokáže připustit? Že život je pouze hra, realita smíšená s virtualitou, pravda smíšená se lží? Že právě v tom je svoboda? Že jen ten, kdo nepodléhá dogmatům, je lidský? Že lidskost je v jeho hraní? Že jediné dobro je v jeho kráse? A jediné zlo v jeho ošklivosti? V trapném a kýčovitém přehrávání? Pochopí už dnešní ideologové, že nezáleží na faktech, ale na rolích, aby vás zvolili např. za prezidenta?
Mohou to oslové někdy pochopit? Namísto toho brečí nad Trumpem, nad tím, že svět je bez jejich ideologie ztracený, hledají otep slámy, dějiny, které leží na smetišti, fakta, která platila včera, ale dnes už neplatí, postmodernu nebo post-postmodernu, dobu čtvrté průmyslové revoluce, čímž chtějí pochopit něco, co průmysl dalekosáhle přesahuje. Zoufalá neschopnost dnešních pseudoideologů...
Ukázka z knihy esejů Zprávy z pekla
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |