Dárek pro každou moderní ženu
A taky velký Michalův ústupek. Měl rád klasickou řadící páku. Samozřejmě, že to nebylo auto přímo pro manželku. Bylo to auto pro celou rodinu. Navíc bylo dovezené z Bavorska, několik let ojeté, a stálo všechny jeho úspory.
„Couvat do garáže budu já,“ řekl hned na začátku.
Pronajal v jejich čtvrti garáž, aby na auto nepršelo. Každý večer, když manželka přijela s malou Míšou, ho zacouval dovnitř. Zkontroloval červený lak, vyprášil koberečky, zálibně si auto prohlížel. Doufal, že v takovém stavu, téměř zářícím novotou, vydrží co nejdýl. S minulým autem měl špatnou zkušenost. Za ten rok, co se Daniela učila řídit, bylo omlácené ze všech stran. Před měsícem, při parkování u supermarketu, mu dala ránu z milosti.
„Já si spletla jedničku se zpátečkou,“ omlouvala se.
Odneslo to pravé přední světlo a nárazník. Taky kapota byla už tak promáčklá, že nešlo dovírat víko. Náklady na opravu by převýšily hodnotu auta, tudíž se Michal ovládl. Po všech odhalených nevěrách se snažil. Ženu musíme stále něčím překvapovat, aby se cítila šťastná. „To nic, myško,“ řekl, když se ovládl, „koupím ti nový auto.“
Nic neodpověděla, byla stále velmi uražená. Snažila se, aby na něm nebyla tak závislá jako dřív. Začala chodit do práce a zařídila si účet. Rozdělila společné peníze tak, aby měla vlastní úspory. Chystala se snad odejít? Musel zachránit situaci dřív, než bude pozdě. Vybral všechny své úspory, vyměnil je za Euro a odjel do Mnichova.
Druhý den přivezl krásný Volkswagen Touareg. Byl to třílitr, 4x4, tři roky starý. S červenou metalízou, jakou neměl žádný široko daleko. „To je pro mě, Míšo?“ vzdychla Daniela užasle.
„Takový malý prezent,“ řekl nenuceně.
Posadila se ihned za volant, jako kdyby sedět nikde jinde už nechtěla. Michal na chvíli znejistěl.
„Třešnička na dortu!“ řekl, „když s tím někdy pojedeš...“
Ukázal na volící páku. Nejdřív netušila, co to má být. Bála se, že to bude ještě horší než šaltrpáka.
„To je automat, chápeš? Vždycky jsi ho chtěla. Stačí se naučit tyhle tři polohy: D jako dopředu, N jako nikam, R jako zpátky. Všechno to pojede samo. A tady to je taky super. Nikde žádná spojka, vidíš? Jen občas šlápneš na brzdu, aby se auto zastavilo.“
Vzpomněl si na všechny její potíže s řazením. Jako by byla pro ni řadící páka nástrojem ďábla. Svírala ji v dlani tak slabě, tak nejistě, tak roztržitě! Jak měla sešlápnout spojku a přitom myslet na to, jakou rychlost má právě zařadit? Ke všemu ve chvíli, kdy si o to motor naléhavě říkal? Copak motor vůbec něco říkal?
„Ty neslyšíš ty otáčky?“
Se čtvrtým rychlostním stupněm se dá těžko vyjet na Ovčárnu. Jeli tam spolu v létě na výlet. Auto jí chcíplo uprostřed kopce. Michal čekal, co udělá. Stála na brzdě a snažila se auto oživit.
„Zatáhni si ruční brzdu!“
„Ty jsi zas chytrej!“
Z nejistoty udělá člověk plno zmatků. Auto s sebou cukalo tak, až nakonec zahradilo oba jízdní pruhy. Začalo jít o život. Michal ztratil nervy. Vystoupil a vyhodil ji ven.
„Tohle jsi udělal naposled!“
Celý pobyt na Ovčárně na něj už nepromluvila. A to se chvilku před tím, než se pohádali, tak vášnivě pomilovali. Zastavili u lesa, sklopili sedačku, na které Michal seděl, a na chvíli se sblížili.
„Nechceš si zas vyjet na výlet?!“
Muž a žena jsou zvláštní stvoření. Hledají způsob, jak být v souladu, ale dělají to každý úplně jinou metodou. Může to někdy vyjít? Žena vnímá svůj vnitřní hlas, zatímco muž hlas motoru. Navzájem si mohou rozumět jen těžko. A už vůbec ne se navzájem nahradit. Dnešní žena chce řídit: rodinu, auto, manžela nebo společnost. Chce šéfovat, ale vůbec netuší, co se skrývá pod kapotou. Proč by to taky měla vědět...
„Stačí, když mi zkontroluješ olej!“ řekla mu.
Nové auto si úplně přivlastnila. Jezdila s ním každé ráno do práce a odpoledne měla různé pojížďky. Za kamarádkami a tak. Na zadní okno si nalepila cedulku „POZOR ZAČÁTEČNÍK“. Na zpětné zrcátko si pověsila jakýsi maltézský křížek. „Jedu na servis,“ oznámila.
Michal začal o to víc pít. Pochopil, že ho už nepotřebuje. A když skončil na záchytce, odstěhovala se. Naložila kufry, malou Míšu a odjela. A on se nikdy už neprojel svým zánovním červeným Touaregem...
29. kapitola z knihy Otcovství
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |