Valérie by nikdy nechtěla vědět, jak to Michal dělá s jinou. Nepatřil jí, nebyl její muž, takové představy si zakázala. Jestli se právě teď peleší s jinou, je to jeho věc, ona mu to přeje.
Jen by chtěla vědět, jestli je ta slečna tak dobrá, že mu to stojí za tu morální ubohost. Jestli je tak lepší v posteli? Jestli má Michal žaludek na to vyměnit milování za bezduchý sex? Vlastně ho jen lituje, že se k něčemu takovému může snížit.
„A ty s manželem nespíš?“ zeptal se na to.
„Já jsem tě tím nikdy nezraňovala!“
Opět jednou jí ublížil víc, než by si přála. Zase jednou se mu dala víc, než by asi sama chtěla. Dozvěděla se, že se rozvádí. Vrátil se z léčebny, ale nechtěl o tom mluvit. Začala se s ním víc vídat. Snažila se mu pomoct, ale to ještě netušila, jak se jí to vymstí.
„Pro dobrotu na žebrotu!“ řekla nakonec.
Přijel za ní až do jejího domu. Vlastně to byl dům Viktora. Riskovala tím dost, kdyby se to manžel dozvěděl. Porušila tím svá pravidla. Michal zaparkoval na návsi všem lidem na očích. Byla nervózní, když vešel dovnitř. „Chci s tebou žít!“ vypálil zběsile.
„Jsi blázen!“ zašeptala.
Stáli v kuchyni a na podlaze se batolila její dcera. Bylo vidět, že Michal hledá očima Matěje.
„Je ve školce,“ řekla rychle.
Snažil se jí dát pusu, ale dělala, že má plno práce. Uhýbala, ale nakonec ji políbil na krk. Její sladké místo.
„Miluju tě, ale nemůžu. Ty si přijedeš, zrovna rozvedený, a chceš něco, co ti nemůžu dát. Děti jsou tady šťastný!“
A co ty?!“
Neodpověděla mu. Začal jí vyprávět, že poletí do Sydney. Dostal nabídku dělat zahraničního dopisovatele. Ani netušil, jak ji to bolí. Žárlila jen při pomyšlení, že tam nebude s ním.
„Sbohem!“ řekl.
Po jeho odjezdu se zhroutila. Dlouho se neozýval. Nic o něm nevěděla, ani po něm nepátrala. Snažila se žít. Být pro své děti. Cítila se tak sama! Paradoxně se o to víc přimkla k Viktorovi, toužila, aby byli zase šťastni. Naléhala, aby se jí víc věnoval. Utíkal každý večer do hospody. Na různé akce s kamarády. „A kdo tam s tebou bude?“
„Dej už pokoj!“
Chtěla mít jistotu. Viktor se ohradil, že ho tím buzeruje. To nevěděl, že kdyby to nedělala, nezáleželo by jí na něm? Žena žárlí přirozeně. Když nežárlí, nemiluje. Narozdíl od muže, který je jiný. Chlap žárlí buď příliš nebo vůbec a nic mezi tím. První způsob je nechutný, druhý jakbysmet. Proto je lepší, když ve vztahu žárlí víc žena.
Vadilo mu snad všechno. Valérie chtěla jen vědět, kam jde, co dělá, kdy přijde, úplně obyčejné věci. Chtěla mít přehled. Když někomu vaří, štvalo ji, že chodí pozdě. Bez toho nejde nic plánovat: nákup, školku ani kroužek. Žárlivost je v principu ženská starost. O zdraví, jídlo, ošacení. Ale on její péči přehlížel. Jako kdyby ten žár, který v ní kdysi zažehl, už uhasil.
„Nechceš jet do kina?“ zeptala se ho opět marně.
Nakonec jela sama do Prahy. Měla volný víkend, děti nechala své tchyni, aby si je taky užila. Rozhodla se navštívit tetu. Mohla by u ní přespat. Jít s ní třeba do divadla. Celý večer chodila po čtvrti, kde Michal bydlel. Rozhodla se, že u něj zazvoní. Stejně nebude doma. Určitě jel do Austrálie.
Na poslední chvíli se zarazila. Zahlédla ho vylézat z auta. Dveře od spolujezdce se otevřely. Dlouhá štíhlá lýtka, krátké zrzavé vlasy, hezká slečna. „Míšo, pomůžeš mi?“
„Jistě, lásko!“
Nad ulicí zapadalo slunce. V tom zářivém světle bylo všechno tak jasné. Pochopila, jak byla blbá!
Michal vzal těžký nákup. Pak se natáhl a políbil slečnu na krk. Zdála se přímo stvořená k zulíbání. V tom světle byli tak úžasní! Krásný pár, plný štěstí a citové harmonie.
„Doprdele!“ pomyslela si Valérie.
Během vteřiny se v ní odehrálo drama. Od prudké zášti až ke smutku. Mohla by mu to teď zkazit, udělat scénku. Připomenout se mu. Ale mohla by mu to udělat?! Zkazit mu život, když ho měl už dost zkažený?! Dokázala by mu to přát? Tu zrzavou prsatou nohatou mrchu? Otočila se na podpatku a odešla...
Nemohla vědět, že mu to stejně dlouho nevydrží.
39. kapitola z knihy Otcovství
