Muž, ze kterého se stal květináč
které chtěly, aby je tam Michal vzal. Eva mu navrhla, že potřebuje koupit tričko. Jeho dcerky se toho okamžitě chytily. Taky kamarádka Michaely projevila přání se s nimi svézt. Naložil je všechny do auta a odvezl je vstříc modernímu peklu.
„Tati, já chci jít do Orsaje!“
„Nejdřív musíme do Gussa!“
„Jeli jsme koupit tričko!“
Nikdo jeho hlášku nebral na vědomí. Ani za sebou pořádně nezavřely dveře od auta. Jejich dychtivost ho přiváděla do deprese. Věděl, že od něj čekají, že jim bude vozit jejich nákupy. A že je bude víceméně i platit. Na chvíli zakoketoval s myšlenkou, že odtud uteče.
„Mám vzít vozíček?“ zeptal se.
Byla to naprosto zbytečná otázka. Žádnou z nich v tu chvíli vozíček nezajímal, bylo to pro ně příliš primitivní. Pravděpodobně čekaly, že se z Michala stane chodící věšák. Připravil si platební kartu. Pozvedl obličej a zadíval se do proskleného stropu centra. Mezi obrovskými šedivými mraky zahlédl pobavený, trochu výsměšný kukuč.
„Pomůžeš mi s tím do kabinky?!“ zaslechl.
Mezitím si už stačily vybrat náruče hadříků. Jejich emoce, radost, nervozita, neznaly mezí. Mezi všemi těmi regály, věšáky, oblečením se Michalovi udělalo šoufl. Měl pocit, že z nich vykvete. Když se sejde víc než jedna žena spolu, měl by chytrý muž zmizet...
„Holky, neperte se tak!“
Míša s Evelínkou se praly o nějaké džíny. Přišlo mu to zvláštní, protože jeho starší dcera byla dvakrát vyšší než ta druhá. Eva s mladou kamarádkou u toho postávaly. Seběhlo se několik prodavaček. Šermovaly pažemi a vše si přátelsky vysvětlovaly, jako kdyby jim to dělalo potěšení.
Míra estrogenu překročila únosnou mez. Michal měl žízeň. Připadal si jako na poušti v Arizoně. Jak suchý kaktus. Bude si muset někam zajít, najít pořádný lokál. Ale všude byly jen samé butiky, oblečení a boty. Ta hedvábná stezka pouští ho sužovala. Cítil, že mu vyschly všechny vnitřní žlázy. Jeho útroby úplně ztrouchnivěly.
„Podržíš mi to?!“ řekla Eva.
Obdržel plnou náruč igelitových tašek. Eva si vybrala letní kalhoty a zkoušela si je v kabince. Michal nic nenamítal, neměl na to sílu. Ani její nahé nohy s ním vůbec nic už nedělaly. Chtěl jen tak vegetovat. Jako palma na pustém ostrůvku v Pacifiku. Ovívaná chladivou brízou. Jak to, že se Eva usmívá? To se směje jemu, nebo co?! Ano, ty kalhoty jí moc sluší. Nelže jí, to by si nikdy nedovolil. A ten úsměv jí také sluší. Takový úsměv u ní už dlouho neviděl. Spokojený šťastný úsměv.
Čím víc byla Eva šťastná, tím mu bylo hůř. Mezi těmi obchody, turnikety, v davu lidí, si připadal jako někdo, na koho se zavěsila tlupa opic vyrážejících nadšené skřeky. Jeho dcerky a kámoška byly veselé a Eva jakbysmet. Přihodila na něj další igelitky. Pak navrhla, že si zajdou do CrossCafe. Došli k pokladně a objednali si. Posadili se ke kulatému stolku. Plochu stolku pokryly kelímky s kávou a tácky s čokoládovými zákusky. Michaela si přinesla misku se salátem.
„Já ho chci taky!“ řekla Evelínka.
Musela mít všechno, co měla její starší sestra. Kamarádka Verča srkala brčkem Coca-Colu. Tvářila se cool.
„Mami, koukej, ta kytka ti uschla!“
Na jedné z židlí mezi igelitkami stál květináč s palmou. Rostlina na první pohled úplně zežloutla.
„Nojo, potřebovala by zalejt.“
Holky rozebíraly, co všechno zažily. Těch dojmů bylo nepočítaně! Za pár hodin udělaly super nákupy. Vyloženě si to užívaly. Srkaly nápoje a olizovaly lžičky. Dělaly to ležérně se stylem jak modelky. Nebo spíš jako youtuberky. Navzájem se napodobovaly.
„Já jsem fakticky down!“ řekla Michaela.
„Já ještě víc!“ vzdychla Evelínka.
Eva zavelela k odchodu. Vstala a posbírala své nákupy. Ostatní igelitky podala holkám. Na židli ležel květináč, do kterého se palma celá zhroutila. Co s tím má jako dělat?! K čemu to vlastně kupovala?! Eva to zvedla a položila mezi odpadky na stole...
Všechny čtyři osoby ženského pohlaví odcházely domů.
Ukázka z knihy Otcovství
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |