Michaela se během jednoho týdne změnila k nepoznání. Když na školu v přírodě jela, byla ještě veselá a nevinná dívka. Měla docela obvyklé zájmy, ráda tančila, stavěla si džungli z Lega nebo hrála na flétnu.
Když se vrátila, byla z ní už napůl žena, zvláštně zamlklá, emotivní a nevyzpytatelná. Začala se zamykat v koupelně a trávila spoustu času ve vaně. Nebavily ji dětské pořady v televizi. Vyhýbala se rodičům a zejména otcovským dotekům jako moru.
„Co je to s tebou, Míšo?!“
Dala si do uší sluchátka a pustila si metal na internetu. Místo odpovědi obrátila velmi nalíčené zelené oči ke stropu.
„Tomu ty, taťko, nemůžeš rozumět!“ odpověděla.
Nemohla by mu to stejně nikdy vysvětlit. Sama tomu nerozuměla, jako kdyby to dávali pozdě večer v televizi. V době, kdy musela chodit spát, protože běžel film pro dospělé. Nějaký takový ten sprostý nebo děsivý horor. A ten teď zažívala jako hlavní hrdinka.
„Kočky, hlavně se všechny osprchujte!“ řekl jim vychovatel.
Vychovatel byl ještě docela mladý, byl to vlastně třídní z béčka, Michaela ho ani moc neznala. Ale viděla, jak se k němu béčačky mají. To jim holky z áčka fakt záviděly, protože měly starou úču. Jejich učitelka byla hodná, ale byla prostě stará, ještě starší než byla Michaelina máma.
Když jeli na výlet, Dušan hrál na kytaru. Teda jako učitel Dušan. Všechny kravky z béčka mu tak tajně říkaly. Ryšánková a Růžová ho milovaly! Zpíval válečné písničky, které Michaela znala. Bylo to trapný, ale přitom moc krásný! Úplně mu to záviděly, jak super dokáže hrát!
„A proto prosím, věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine...“
Po večeři jim vždycky ještě něco vyprávěl. Mluvil o youtuberech, o mobilech, o mladých talentech, o tancování. Nemluvil jako třeba její táta. Byl spíš jako nějaký kluk, ale šíleně milý a vtipný. Darině, která chodila na balet, ukázal, jak se tančí waltz. Vypadalo to hustě, když o dvě hlavy vyšší učitel tančil se snad nejmenší holkou ze třídy.
„Ráz dva tři,“ ukazoval jí kroky.
Dušan byl fakt boží! Každá s ním chtěla tancovat. Všechny se před ním vrtěly, až se Darina rozbulela. Dušan ji pohladil. Pak šly radši do sprchy, protože ostatní už dávno spali na pokojích. Jejich učitelka taky. Nato jí volala máma, ale ona neměla čas. Připadala si hrozně moc šťastná.
Nejradši by šla někam do lesa. Jen tak snít, koukat do nebe. Přivonět si k lučním kytkám, jak to dělala doma. Něco jí chybělo, ale nevěděla co. Měla ráda, když byla sama. Jen tak se posadit do trávy. Jako doma na zahradě, když chodila úplně naboso. Malá pohádková víla.
„Kočky, hlavně se všechny osprchujte!“ slyšela.
Otevřela venkovní dveře. Věděla, že Dušan chodí kouřit. Nechtěla ho potkat. Asi by jí vyhuboval. Pořád musela myslet na to, jak je cool. Jak hladil Darině ramena. Dotýkal se jí dlaní. Bylo to zvláštní. Taky by chtěla, aby ji někdo hladil. Jinak než táta nebo máma. Tak nějak něžněji. Jako jarní vánek, který rozechvívá květy na stromech. Bílé a růžové kvítky...
Vzala to zadem kolem budovy a uviděla Dušana. Stál u okna umýváren a asi nic nevnímal. Jen to, co viděl za sklem. Bylo tam něco, co ho lákalo! Kolikrát si to už vyčítal! Tyhle holčičky s malinkými mokrými zadečky byly tak úžasné! Tak strašně sexy! Jejich nevinná nahota, úsměv a pohyby ho přiváděly k šílenství.
Jak mohla příroda takovou krásu stvořit?! Jeho žákyně vůbec netušily, co s ním dělají. Ještě stále cítil, jak se Darinky dotýkal, po vlasech, po zádíčkách až k zadečku. Ještě o kousek níž a byl by se prozradil. Už by ho jistě obvinili. Ale on to vydržel! Prodloužil své kruté utrpení. Cítil, že když si teď neuleví, samou touhou zemře!
Panebože na nebi! Stoupl si na okenní římsu, aby líp viděl, jak si utírají svá mokrá bříška. Vzrušený penis měl vysoko, jako kdyby on, ne Dušan, chtěl všechno vidět. Jako kdyby on se chtěl předvést! Ukázat se jim, jejich dívčím očím. Napůl nevinné a napůl hříšné! Zrudlé tvářičky, pučící ňadra, holá ohanbí! Žádná ženská přezrálost ani ohavnost! Krátce vydechl a zatímco dívky vycházely ze sprch, ejakuloval sperma na okno, jako kdyby je chtěl všechny osprchovat...
Michaela se obrátila a tiše zmizela ve tmě.
46. kapitola z knihy Otcovství
