Chvíle před manželskou katastrofou…

Začalo to tím, že jejich domácnost málem vybouchla. Daniela vůbec nechápala, jak se to mohlo stát, protože ventily u sporáku poctivě kontroluje. Malá Miška jí u toho ještě pomáhala.

Věděla jistě, že všechno zavřela. Ale pak, když se vrátily z výletu, ucítila při odemykání, že něco není v pořádku. Byla to jasná záchrana shůry. Kdyby se včas nezarazila, byly by obě mrtvé. Plynař jim pak řekl, že stačilo rozsvítit světlo a dům by vyletěl do povětří.

„Asi to někde uniklo!“ oznámila Michalovi. 

Cítla, že něco není tak, jak má být. Doma byla stále dusná atmosféra jako před bouřkou. Její intuice ji nikdy nezklamala. Zdály se jí děsivé sny, které si nedovedla vysvětlit. V posteli se těžce převracela. Jako by měla přijít živelní katastrofa, uragán nebo záplavy. Probouzela se a chodila kontrolovat malou Mišku. Jednou dokonce usnula v postýlce. Zdálo se jí, že po nich leze křížák a že je chce bodnout. Vykřikla ze spaní a rozsvítila, jestli tam opravdu není tenhle odporný pavouk.

„To byl Kraken,“ řekla rozespalá Míša. 

Kraken byl pohádková příšera. Míša ho často kreslila, byl její nejoblíbenější, velký podivný hlavonožec. Daniela snad ani nepátrala po tom, proč si Míša oblíbila takovou obludu. Měla trápení sama se sebou. Při vaření jí vypadl talíř a rozbil se. Pak se nebezpečně řízla, když porcovala vepřové, a k tomu se popálila o rozpálenou pánev. Nechápala, proč se to děje, když je všechno doma docela v pohodě.

„Hele, co vyvádíte?!“ řekla jí sousedka.

Porouchala se jí pračka. Prala na ní už hodně let, nikdy jí to ještě neudělala, až dneska. Uvolnila se přívodní hadice a v koupelně byla potopa. Voda vytekla i k sousedům. Půlden vytírala a ždímala hadr do kýblu. Stěny v bytě byly vlhké a krásná omítka opadala. Připadala si vyždímaná jak ten hadr. Co se to s ní proboha děje?!

„To byl Kraken,“ řekla Míša.

Představila si tu podmořskou příšeru. Míša ji kreslila s rudou hlavou, dlouhými chapadly a nablblým úsměvem. Příšera chránila malé děti, ale dospělé, co spolu válčili, potápěla pod vodu.

„A proč by to dělal?“

„No aby vygruntoval!“

Míša to slovo používala často. Měla ho od její mamky, která by taky všechno nejradši vygruntovala. Když se jí něco nelíbilo, použila nějaký zázračný čistící prostředek. Děda byl za ty roky dokonale vydezinfikovaný. „Co zase máš?!“ zeptala se Michala.

Jako kdyby měl vzteklinu! Stačilo, aby lehce ťukla auto, a on se vztekal jako úplný blázen. Něco jí vykládal a měl sliny v koutcích pusy. Něco tak ošklivého bylo třeba vygruntovat.

„No, taky nejsi úplně super!“

Hrozně se jí to dotklo. Už dlouho jí chyběla hezká slova. Taková ta něha, bez které se žena cítí ošklivá. Slova uznání, drobné dárky, květiny. Letmé doteky, náhodné polibky, nečekaná milování. Každý potřebuje něhu. Myslela, že si ji zaslouží. Že to Michal vidí, jak trpí. Toužila po lásce. Potřebovala, aby na ni byl milý. Aby ji rozmazloval. Aby jí říkal, že jí to sluší. Jak se mu po těch letech stále ještě líbí...

„Jsem tlustá, viď?“ vydechla.

Dělal, jako kdyby ji neslyšel. Zapadla do koupelny, aby uklidila. Odstraňovala špínu a utírala si slzy. Rozmazala si oční stíny. Když se uviděla v zrcadle, vyděsila se. Stál tam rudý měkkýš s chlupama na hlavě a chapadly. Hnusná krakatice!

Začínám bláznit, pomyslela si, jsem úplně v pohodě!  Mladá chytrá hezká, chlapům se stále ještě líbím. Nevím, co si to namlouvám. Člověk je takový, jak se sám cítí!

Roztržitě dala jídlo do mikrovlnky. Neměla náladu na vaření. Ohřeje jim lečo, které dělala včera. Měly s Míšou rády zeleninu. Navíc se po ní tak netloustne, což byl bonus navíc.

Najednou se ozvala rána. Z mikrovlnky se vyvalil kouř! Vrhla se k ní a když ji otevřela, bylo už pozdě. Ty plameny ji zasáhly. Cítila, že ji pálí na rozmazaných řasách. Zoufale se svezla na podlahu.

Kolem ní pobíhala Míša. Bály se, aby neuhořely. Snažila se vstát, ale viděla, jak nad ní někdo stojí. Osprchovala ji voda. Bylo to několik spršek za sebou jako z nějaké fontány. Pak ji někdo odvedl pryč.

Cítila se hrozně omámená. Nadýchala se toho kouře a motala se jí hlava, jako kdyby spolkla prášek. Ano, občas polykala prášky. Chtěla život zvládat, ale nic se jí nedařilo. Chtěla mít pohodový vztah.  

„Cos to ohřívala?!“ uslyšela.

Mluvil k ní Michal. Vlastně to nebyl on, jen jeho hlas. Měl velkou zarudlou chlupatou hlavu a strašně chapadel. Obtočil je kolem ní, jako kdyby ji chtěl zadusit.

Byl to Kraken…

49. kapitola z knihy Otcovství