„Pěkně se mi natoč, hvězdičko, řekni sýr, toho myšáčka si dej blíž k obličejíčku, tak je to super, miláčku, hlavinku víc doprava, říkal jsem doleva, blíž k mamce, prima, prima, belissima, jak my fotografové říkáme,
máš krásný šatičky, tak ještě společnou s tatínkem? Copak je? To by byla škoda, vzácný muži! Máte to v ceně, madam, přesvědčte ho, teď pěkně k sobě, jak dvě hrdličky, slečinka mezi vás, tak se mi to líbí, moc fotogenická rodinka!“
Zatímco se fotograf rozplýval, Michal vnitřně trpěl. Ta chvíle focení byla delší než týden v léčebně. Měli s Danielou právě po rozvodu a ani jeden nebyl v moc dobrém rozpoložení. Daniela mlčela jako zařezaná a Michal musel jednat s tím přihřátým fotografem. Malá Míša slavila narozeniny a oni jí slíbili, že si udělají společné fotky do albumu.
„Ale ale ale,“ udělal prstem fotograf, „vy se mi ale tváříte! Co je to s váma, lidičky?! Trocha espritu, ať to má grády! Přitulte se mi, jako v bijáku, máte vlasy jako jižanka, jako Ornella Muti! Na to jsem znalec! Krásná po mamince, chytrá po tatínkovi. Ideální slečinka! Ještě zblízka, víc světla, nebojte, pak to zaretušujeme, jak budete chtít...“
Michal chtěl hlavně co nejdřív pryč. Bylo mu divně v přítomnosti ženy, která na něm nenechala niť suchou. Prala špinavé prádlo na veřejnosti. Líčila ho v těch nejodpornějších barvách. Oškubala ho až na kost. Nasazovala mu psí hlavu a před rozvodem i velké parohy. Nechtěl ani vidět, jak bude vyhlížet na těch úžasných fotkách.
„Jukněte se, mladý muži!“ přitulil se k němu fotograf a ukázal mu náhledy na svém digitální přístroji.
Ano, snažili se oba kvůli Míše. Dostala dort k narozeninám s pěti svíčkami a plno dárečků. Na oslavu přijel k tchýni a tchánovi. Zmínil se o tom, že stále platí focení Mišky ve fotoateliéru. Daniela konstatovala, že ji tam může vzít sám, ale nakonec se shodli, že by ji neuměl pěkně obléct, učesat a ani upravit před focením.
„Jo, má vaše oči, je opravdu moc sladká. Takový andílek! Ještě z profilu, dítě, nevrť se, vemte ji do náruče, madam, jak božské, teď vy, hačněte si, vypadáte jako madona, namalovaná od Arcimbolda. Celá rodinka vytištěná na A jedna bude grandiózní! Ty fotečky ráčíte nechat vytisknout? Jak si přejete. Barevné nebo černobílé?“
Michal v duchu počítal peníze. Věděl, že to musí zaplatit. Daniela byla příliš jatá jeho údajnými tisíci. Měl jen starou belu. Zaplatil soudní poplatky a koupil si postel, aby měl na čem spát.
„Tak to uděláme na A dvojku?“ brebentil fotograf, který Michalovi úspěšně lezl na nervy.
„Prima, prima, náš zákazník, náš pán! No problém, jak říkáme u nás v Celetný, tak tedy na A 3. Dáme to na paušálek? Cena za hodinu 3000, ale máte v tom tři fotečky zdarma. Jak jsme se dohodli, všechno na CD? Až to upravím, pošlu vám to do mailu. Vy jste to chtěl na flash? No problém, no problém, pane, tak to bude za 3500…“
Celé to bylo velké nedorozumění. Jeho manželství stejně jako to focení. Ano, jistě, měli každý už svého partnera, ona Jiřího, on Evu. Ale co bude s jejich Míšou? Může si to vůbec někdy odpustit? Že ji nechá napospas všem těm cizím rukám? Všem těm cizím očím? Všem těm chladným vlezlým objektivům dnešního světa?
Stále hledáme jen nové zážitky. Rozvod je zážitek jako každý jiný, plný nervů a mrazení v zádech. Plný adrenalinu, strachu a úzkosti. Asi jako při přeletu přes Velký kaňon v Coloradu. Nebo při bungee jumpingu. Nebo při skoku z padáku nad pouští Karakum. Čím exotičtější zážitek, tím lepší. Ovšem každá sranda něco stojí.
O peníze jde až na prvním místě. Nejdřív se předháníme, že jde o dítě. Ale pak hlavně počítáme. A uzurpujeme. Dohadujeme se o každou cennost nebo starý krám. O kanape, lustr nebo lžičky. O auto, dům nebo jídelní stoličku. Máme na to advokáty, sociálky a soudce. Myslíme si naivně, že jsme v právu, ať ten druhý platí...
„Jo, fleška je v ceně. Hezky růžová, líbí se ti, zlato? Tvůj taťka bude spokojenej, chceš portrét do rámečku? Můžeš si vybrat. Tenhle je za čtyřicet. Tenhle za šedesát. Tenhle za osmdesát. Vem si kovovej, pořádnej. Umění je věčný, říkal Oscar Wilde. Tak to máme 3850, mladíku, bude to cash?“
Michal cítil všechny ty emoce. Estrogen tryskal jako vodotrysk. Proč se lidé nemohou dohodnout rozumně? Dvěma větami? Viděl, jak se Daniela ušklíbla, když vytáhl kreditní kartu.
„Vaše heslo, milý pane?“
Zadal heslo a koukal se na ty fotky. Míša s Danielou si už vybraly. Jemu zbyly ty, které nechtěly. V průhledné fólii ležely na pultu. Všichni tři v objetí, jako ta nejšťastnější rodinka. Michal v nejlepším saku. Daniela v šatech s broží, kterou jí daroval. K jejich výročí svatby. Vypadal dost divně, jak se k ní nakláněl. Dotýkali se tvářemi. Ona měla svůj svůdný výraz Ornelly Muti. Malá Míša se tvářila smutně. Náhle to v platebním terminálu zapískalo a objevil se nápis:
„Váš limit byl překročen.“
54. kapitola z knihy Otcovství
