Požírač duší jménem Facebook

Jestli někdo propadl facebookovému šílenství, pak to byla Daniela. Zejména během své životní krize v něm nacházela citovou útěchu. Její statusy volaly tísňové volání S.O.S. 

Nikdy nedostala tolik lajků, jako když odhalovala své osobní problémy. Ta účast jejích přátel byla úžasná. Jednoznačná podpora, všeobecné přijetí, žádné pochybnosti nezkalily její obzor. „Děkuji všem svým přátelům za podporu!“ napsala na účet.

Přátele měla různě po celém světě. Někteří z nich patřili mezi cizince, s nimiž studovala na vejšce, jiní se naopak do světa rozjeli. Na Facebooku se všichni zase společně scházeli. Vyměnovali si statusy o tom, co právě dnes dělají nebo co je baví. Navzájem se pravidelně sledovali. Pokud se mezi ně vetřel úchylák s názory, které byly totálně out, nahlásili ho. Facebook byl pohodové prostředí pro samé pohodové lidi...

„Tak tohle je můj tyran!“ napsala do statusu.   

Všichni čekali na další intimní zprávy z jejího soukromí. Místo fotky opilého Michala nafotila ošklivého křížáka. Po tom, co se usídlila na venkově, bojovala s pavouky. Nechápala, kde se všude berou?! Když vysmejčila celý dům, mohla nazítří začít znovu. Jako kdyby se blížil den, kdy se celé lidstvo zaplete do pavoučích sítí.

„On je tak odporný!“ napsala na účet.

Její strach z pavouků byl neobvyklý. Jistě, ženy se bojí buď myší nebo pavouků, je to jeskynní instinkt. Chrání to jejich děti. Ale to, co Daniela cítila při pohledu třeba jen na malého pokoutníka, bylo šílené! Trpěla tak, že radši spala v zimě na balkóně, než by se vrátila dovnitř. Co když se ten ohavný nohatec schoval pod její peřinou?

Když ji Michal poznal, šli spolu za tmy přes most. Kolem rozsvícených luceren, sloupů a přes zábradlí visely husté pavučiny. Vypadalo to hororově, jak si v nich ti velcí křížáci lebedili! Daniela, když je uviděla, přeběhla tryskem celý most. Srdceryvně u toho křičela. Asi je tím zaříkala, aby na ni neskočili a nestáhli ji do pavučin.

„What is it?“ zeptal se nějaký Němec.

„Nothing,“ řekl Michal, „only my girlfriend.“

Od té doby zabíjel všechny pavouky v dosahu. Zpočátku mu to i lichotilo, že se může chovat tak mužně. Když nějakého pavouka zničil, byla mu Daniela vděčná a uměla ho vášnivě ocenit. Během zamilovanosti byl jako vrah pavouků velmi obdivovaný. Později se z toho, jako ze všeho, stala už rutina, kterou brala jako samozřejmost.

„Krucifix!“ řekla, „zabij ten hnus!“

Naučil se s těmi tvory soucítit a vyhazoval je z okna. Její nutkavé čištění všech nepatrných pavučin mu začalo být protivné. Ten strach se přirozeně přenášel i na jejich dcerku. Malá Michaela křičela jako její matka. To se ani jinak nazvat nedalo. Takový strašný jekot, když uviděly sekáčka! Sympatický nohatý sekáč se asi divil.

„Musíš to na ni přenášet?“ řekl Michal.

„Vždyť to má vrozený!“

Měl podezření, že to Danielu vzrušuje. Každá fóbie je zřejmě láska i nenávist zároveň. Mluvila o křížácích často. Detailně popisovala to, jaká měli masitá tělíčka. Tlusté žluté sosáčky. Odporné hbité nožičky. Husté pavučiny, ve kterých čekaly na svou oběť. "Kdyby to hovado na mě vlezlo,“ říkala často, „měla bych z toho smrt!“

Podobně pak psala i o Michalovi. Jako kdyby se sama zapletla do sítě, ve které se s chutí svíjela. Všichni přátelé sledovali její záškuby. Vysílala S.O.S. signály do celého světa.

„Tak tohle je můj tyran! Dneska se mi poblil na schody!“ napsala status a přiložila fotku té spoušti.

„Hlavně mu nedávej dítě!“ odepisovali všichni.   

Vlastní rozvod prožívala online na síti. Hlásila všechny podlosti, ústrky a urážky. Kdyby byla mezi jejími přáteli soudkyně z lidu, strhla by ji jistě na svou stranu. Takové hrůzy nešlo přehlížet. Její statusy byly zamazané rudou krví. Její srdce bylo připíchnuté na zeď. Daniela, celá obnažená, znásilněná a rozčtvrcená na síti.

„Mamka s tebou nemluví,“ řekla Michaela, když zvedla po dlouhém vyzvánění mobil.

„Přijedu si pro tebe.“

„A kdy, taťko?“

Všechno domlouvali přes pětiletou dcerku. Když si pro ni přijel a uviděl Danielu, úplně se zhrozil: neměla žádnou tvář. Místo obličeje bledý flek! Mluvila, jako kdyby byla duchem nepřítomná. Asi byla už chycená do sítě. Facebook jí jako pavouk sežral duši. Měl modrý tlustý sosáček a masité tělíčko, které si hovělo v pavučinách.

Kdo s čím zachází, s tím také schází...

60. kapitola z knihy Otcovství