Způsob, jak přijít o panenství
Sama to před nimi zase tak moc neřešila, bylo jí šestnáct a půl, měla čas. Věděla, že některé si svoje zážitky rády vycucávají z prstu. Například Barbora. Všem vyprávěla, jak o to přišla už ve dvanácti na základce s učitelem na počítače.
„Proč zrovna s ním?“ chtěly vědět kamarádky.
„Dokonale ovládal konzoli!“ zasmála se Bára.
Michaela by takhle nikdy o panenství nemluvila. Styděla by se vyprávět detaily ze svého soukromí. Představovala si, jaké to asi bude. Už vyrostla z té dětské představy o princi na bílém koni. Měla k tomu velmi realistický vztah. Všechny ty holčičí řeči se jí vůbec nedotýkaly. Jen jí hlavně vadilo, že se nemají o čem lepším bavit, než pořád o tom samém.
„Neboj,“ řekla jí Bára, „taky se dočkáš...“
Cítila v jejím hlase strašnou přehlíživost. Jako kdyby nepatřila mezi elitu, kde Bára a další řešily dospělé věci. Ona byla pro ně ještě dítě. Dokud jim neukáže svou panenskou blánu, protrženou na stříbrném podnosu, budou ji brát jako dementa. Přitom se neměla za co stydět. Na rozdíl od Báry a třeba i od Magdy, o ní měli kluci zájem.
„Já o to přišla na díze!“ svěřila se Magda.
„To jako s ním mám jít na pánský?“
Rosťa Novák se jí dvořil už dlouho. Co byla na gymplu, vyrostla skoro o deset centimetrů, měla dlouhé hubené nohy a malý zadek. Prsa měla dvojky, a to se bála, že jí nikdy nevyrostou. Přebarvila si vlasy na černo a nosila nejlepší věci z mámina šatníku.
„Jsi fakt sexy!“ řekl jí Rosťa na lyžáku.
Líbala se s ním a nechávala se osahávat. Ale jeho ruce byly neohrabané, vůbec se jí to nelíbilo. V duchu cítila hrozný strach. Proč má dělat něco, co se má, jen proto, že se to má? Nemůže počkat na svůj ideál? Na někoho, kdo k ní bude něžný, jako by se znali už dlouho?!
„Můžu u tebe přespat?“ zeptala se táty.
Po tom, co přestal pít, byla u něj ráda. Měla u něj pokoj, kde se mohla zavřít a jen tak snít. Nikdo jí nevyčítal, že se neučí, nebo že by měla udělat to, anebo tamto. Když tam nebyla Evelína, měla úplný klid. Někdy ji táta vzal večer do společnosti. Líbilo se jí u jeho jednoho spolužáka. Byl fotograf a měl moc hezký ateliér.
„Ty máš krásnou tvářičku!“ řekl.
Táta se na něj zamračil. Možná trochu žárlil. Michaela věděla, že Tonny se ve své profesi proslavil.
„Když budeš chtít, udělám ti portrét.“
Udělalo jí moc dobře, že patří mezi vyvolené. Jako kdyby se zařadila mezi hvězdy, které znala z televize. Mezi herečky, zpěvačky a modelky, což jí vážně lichotilo. Chtěla být jednou taky slavná. Používala ty nejlepší krémy, pleťové masti a šampóny, v koupelně se často zamykala. Máma z ní byla pořád děsně vynervovaná.
„Nevidělas můj depilační krém?“ chtěla vědět.
„Co někdo z chlapů?“
„Chceš říct, že tvůj bratr se depiluje?!“
Vymazlila se úplně dokonale. Nasoukala se do těsných bílých kalhot a těsného bílého trička. Hezky laděné náušnice i make up. Skvěle načesané dlouhé černé vlasy. Drahý parfém zn. Fragonard. Zkontrolovala si v zrcadle svůj upnutý zadeček. Taky si sbalila do kabelky náhradní kalhotky. Holka nikdy neví, pomyslela si.
Doma řekla, že přespí u taťky. Ale z diskotéky, kde byla nuda, to vzala úplně jiným směrem než jindy. Celou cestu snila o tom, co se stane. Věděla přesně, co by si přála. Měla to tolikrát promyšlené! Tolikrát prožité ještě dřív, než k tomu vůbec došlo!
„Ahoj strejdo, nezlobíš se?“
Vyprávěla mu, že se domů už nedostane. A k tátovi nemůže, ten by jí zase vynadal. Tonny ji snad chápe, jaké je to mít takové rodiče! Jen se někde schoulí a až pojede první tramvaj, půjde.
„Ustelu ti na gauči,“ řekl Tonny.
Stydlivě se svlékla a vklouzla pod peřinu. Měla pocit horka, jaký ještě nikdy neměla. Na střešní okno padal sníh. Nakonec vstala a přešla do ložnice, kde měl postel Tonny. Vypadalo to, že spí. Zašeptala, že je jí zima, že si k němu jen lehne. Tričko měla poodhrnuté. Otočila se k němu zády. Jako by se co nejvíc odtahovala. Nahý zadeček měla krásně vyšpulený...
Zanedlouho se bělostná silueta jejího panenského těla rozplynula nad střechami podkrovního ateliéru.
61. kapitola z románu Otcovství
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |