Ten, jemuž tikaly biologické hodiny

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

Jak prožívá neděli bezdětný osmatřicetiletý chlap? Naštěstí zrovna začalo mistrovství světa ve fotbale a Karel nemusel řešit, co bude dělat. Měl volné odpoledne, otevřel si plzeňské, ležel na gauči a koukal na TV. V podstatě měl všechno to, co měl rád. V žaludku ho hřál řízek, který si sám usmažil, protože Marta měla práci. Zavřela se v ložnici s nějakým projektem. Jeho máma mu zavolala hned po obědě, jak měla ve zvyku. "Tak co ti uvařila?" zeptala se nakonec.  

"Svíčkovou," řekl diplomaticky.

Měli hrát Brazilci, tak se s ní moc dlouho nebavil. Ostatně máma věděla, že když je turnaj, že je zaneprázdněný. Fotbal byl theatrum mundi. Bylo v něm všechno tak jako v životě. Plno emocí i taktiky. Dvaadvacet hráčů tvořilo velmi rozmanitý svět, kde se mohlo stát spoustu nečekaných zápletek. Ta lehkost a fantazie ho na tom lákaly asi nejvíc. A taky síla rozumu, propracovaný řád, který je nutný k tomu, aby všechno klapalo a mohlo se vyhrát.

"Kdo vede?" zeptala se mamka.

"Zatím je to plichta."

Snažil se fandit, ale jako kdyby mu něco chybělo. Jako by už všechno někdy zažil, viděl nebo přečetl. Nebylo nic, co by ho tak nadchlo, aby pro to vášnivě vzdychal. Od dětství chtěl podnikat, ale když zvážil rizika, spokojil se s úředničinou. Zkusil psát, ale nikdo mu to nechtěl vydat a on s tím sekl. Takových jako on už bylo. V mládí skládali básně a pak se divili, že jsou každému jen pro smích.

Skutečný život je jinde, pomyslel si. Chlap by měl dělat to, co má vyšší smysl. Na stavebním úřadu je oporou kolektivu. Hrnou na něj ty nejtěžší projekty, které nikdo jiný nechce dělat. Mohl by být se sebou spokojený, že je potřeba. Jenom mu prostě něco chybí. Má schopnou ženu, má ho ráda, je na něj hodná, jednou týdně si zašukají, tak co mu vlastně chybí?!

Brazilcům se zatím moc nedařilo. Karel se napil a sledoval, jak se u hrdla láhve nafukuje bublina. Pak, když se podíval blíž, zjistil, že to není žádná bublina ale šotek pseudochlapa...

Z ložnice vyšla Marta. "Už mě to nebaví! Pojď do fitka, musíš vyběhat ten řízek, cos spáchal..."

Ve fitku vlezl na běžecký trenažér. Bylo tam hodně lidí a všichni se potili a hlasitě vzdychali. Snažil se to nevnímat a říkal si, že je Ronaldo a běží k malému vápnu. Třeba dostane přesný centr a on nastaví kopačku a míč zavěsí do sítě. Ale nic takového se nestalo. Jen pás pod jeho nohama se nepřestal posunovat.

Marta šla k jednomu z posilovacích strojů. Pozoroval, jak posiluje, dávala do toho veškerou sílu. Namáhala ruce i nohy zároveň. Měla tričko těsně pod prsa a krátké šortky. Svaly na bříšku se jí napínaly jako ocelové pružiny. Bylo to moderní a nosilo se to. Viditelně měla mnohem plošší břicho, než měl Karel.

"Půjdu už do sprchy," sdělil Martě.

Když se osprchoval, prohlížel se v zrcadle. Co mu vlastně chybí?! Je stále mladý a zachovalý. Má dobrou štíhlou figuru, se zataženým břichem vypadá jako Ronaldo. Stačí se trochu hýbat a udrží se dlouho, ženy si ho ještě všímají. Má účes, který mu Marta geluje. Taky mu stříhá chloupky v nosu a na uších. Holí si podpaží, což ho moc nebaví, ale musí, aby se jí neekloval. Pytle pod očima si zakryje brýlemi, které mu Marta vybírá. Na úřadu ho mají za modela. Žádný jiný muž tam nemá takový úspěch jako on. Tak co mu vlastně chybí?!

Já na to přijdu, pomyslel si.

Po tréninku si šli sednout na letní zahrádku. Měli tam na stěně plazmu a Karel mohl sledovat další fotbal. Objednal si pivo a rozhlížel se, zatímco Marta sledovala mobil. Držela ho před sebou, jak ženy dřív držely vějíř. Buď se jím ovívaly nebo zakrývaly city. Napadlo ho, že i Marta ho tak drží, aby se na něj nemusela dívat.

"Kolik máš hodin?" zeptal se nějaký špunt.

Podíval se na hodinky a řekl mu to. Pak se zahleděl na hrací koutek. Sešlo se tam dost hezkých maminek. Různě klečely, dřepěly, ukazovaly své letní outfity. Měly zrůžovělé tváře a veselé úsměvy. Jedna kojila a odhalila své bílé prso. Bylo velké s nalitou bradavkou. Jiná, v minišatech, se předklonila pro hračku. Ukázala zadek se zaříznutými kalhotkami. Karel těkal očima z jedné na druhou. Dráždily ho svou ženskostí. Něco v něm pulsovalo. Jeho penis ztvrdl a vzpínal se mu ve slipech. Jako kdyby těkal spolu s ním. Ozývala se v něm síla hormonů. Jako by to byla časovaná bomba s nějakou bílou živočišnou látkou, která brzy vybuchne…   

"To ti zase kručí v břiše?" povzdychla si Marta.

16. kapitola z románu Pseudochlap