Švédská trojka po česku

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

"Ode dneška spíš na gauči," řekla Martina Pavlovi, když se vrátil z práce domů. Zjistil, že se k nim přistěhovala Saša, měla vojenský bágl v ložnici a obsadila jeho půlku šatní skříně.

"A na jak dlouho?" zeptal se.

Martina na jeho dotaz neodpověděla. Vypadala tak nadšeně, až se toho zděsil. Co s tím může dělat?! Natrvalo odejít a už se nikdy nevrátit?! Jenže obě dvě pracovaly v jeho firmě a to bylo nejvíc. Kdyby chtěl Sašu vyhodit, neobešlo by se to bez násilí. Už vidí, jak sousedé volají policii, že vztáhl ruku na křehkou ženu. Buďto by ho rovnou zavřeli anebo by ho z bytu vykázali, což by nezvládl.

Saša s Martinou se hihňaly v ložnici. Ten večer si to užívaly. Martina měla Pavla ráda, ale takhle byla ještě šťastnější. Kdo by nevyužil všeho, co mu život nabízel? Když ráno vstala, zjistila, že jim Pavel v kuchyni udělal snídani. Na stolku měly croissant a bílou kávu. Byla to viditelně nabídka smíru, kterou velmi rády využily. Pavel nakonec pochopil, že soužití je velký kompromis.

A tak se z nich stala nerozlučná trojka. Trávili spolu čas, jak ve firmě tak i v soukromí. Jestli někdo podniká všechno v páru, Pavel, Martina a Saša podnikali všechno ve třech. Když šli večer do divadla, koupili si tři lístky a obsadili tři sedadla vedle sebe. O přestávce, když dohráli první půlku současné hry, došel Pavel pro pití. Donesl holkám dvoudecky vína a sobě pito, protože řídil.

"Zdravím vás, pane inženýre," usmál se starosta, který tam byl se svou manželkou.

Pavel mu trochu rozpačitě představil svůj doprovod. Ostatně žijeme přece v pokročilé době.

"Přemýšlel jsem o vaší nabídce," řekl starosta a majitel firmy a zamrkal na Pavla.

"Máte zájem?"

"Možná jo. Stavte se na radnici a probereme to..."

Dvě mladé sexy ženy na něj zřejmě udělaly dojem. Kdo si může takhle žít, ten musí mít peníze. Mezi honorací jejich čtvrti začal mít Pavel pověst kmotra, kterého je třeba brát vážně. Kvůli tomu, jak žil, se zvýšila jeho prestiž. Zakázky se k němu jenom hrnuly. Poprvé, co začal podnikat, si vzal krátkou dovolenou...

"Kam pojedeme?" zeptala se Martina.

"Já bych jela do Benátek," řekla Saša.

Vzal je do Benátek do hotelu poblíž náměstí Sv. Marka, kde jim pluly pod okny gondoly. Objednal luxusní apartmá pro zamilované páry. Měli tam velkou manželskou postel s nebesy. Myslel si, že se na ni všichni vejdou, ale holky ho nakonec přestěhovaly na přistýlku, protože v noci údajně strašně chrápal.

Martina měla pocit, že se jí splnily sny. Vždycky se cítila neúplná, vnitřně nespokojená, ale život ve třech, zejména láska k Saše, ji udělaly zcela šťastnou. Už se nemusela ničím trápit, nic si vyčítat, třeba to že má v sobě podivné choutky. Přitahovalo ji oboje pohlaví, každé mělo něco do sebe, jenže to nikdo nechápal. Cítila se, jako kdyby v ní povolila hráz vnucené hanby.

Vadilo jí, jaké pokrytectví vládlo. Byla přesvědčená, že každý má touhy, které v dospělosti potlačil. Tlak norem nás ořezal do podoby omezených tvorů. Čím vycucanější, tím zatrpklejší. Ona měla pocit, že přeje celému lidstvu štěstí. Sama si ho dopřávala plnými doušky. Dokonce se Sašou ocenily i Pavlův penis. Přišly mu na chuť tak, jako přijdeme na chuť exotickému ovoci.

"Až budeme v Čechách, představím vám svou rodinu," řekla. "A já tu svoji," řekla na to Saša.

Pavel si vzpomněl na svou mamku, ale nic neřekl. Měl v té posteli s nebesy pocit nadpozemského štěstí.

Po návratu domů je brzy navštívila majitelka bytu. Jmenovala se Jarmila Nováková a bylo to kyprá osoba. Těkala očima a nesla s sebou papíry jako záštitu. "Promiňte, že ruším," řekla zdvořile, "ale bohužel mám pro vás špatné zprávy. Oslovilo mě sdružení vlastníků, že se dějí v mém bytě jisté praktiky. Říkali, že neřestné orgie. Mají strach, abyste nebyli islamisti. Ti vyznávají mnohoženství, ne? Já proti tomu nic nemám, ale nechci mít s nima žádný oplétačky. Už takhle mi vyčítají, že byt pronajímám, tady máte výpověď ze smlouvy!"

Toho večera se spolu naposledy milovali ve třech...

 31. kapitola z románu Pseudochlap