Jak se ze čtyřicátníka stává muž
Začalo to docela nevinně. Díval jsem se na Terminátora, jedničku, kterou nemohlo už nic překonat. Viděl jsem ji kdysi, když mi bylo necelých deset, to bylo těsně po sametové revoluci. Ten dojem se nezměnil ani po tolika letech. Nemilosrdný muž stroj přišel z budoucnosti, aby zlikvidoval ženu, která měla porodit zachránce lidstva. Arnold Schwarzenegger ve své nejlepší herecké roli.
"Vidíš to?" vzdychla Marta a podala mi těhotenský test.
Na testu jsem viděl dvě červené čárky. Nejdřív jsem to nechápal, ale pak mi vysvětlila, že je těhotná. Potvrdilo se to, v co jsme doufali. Byl jsem z toho úplně šokovaný. Ani jsem se nedodíval na film. Terminátor, který likviduje těhotné ženy, mě omrzel. Já se rozhodl, že udělám všechno proto, aby Marta miminko bezpečně donosila.
"Musíš se víc šetřit!" navrhl jsem jí.
Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Zavolal jsem mamce, abych se s ní o tom poradil. Jenže máma se z toho složila, vzlykala a naříkala mi do telefonu. Nechal jsem ji, ať se vzpamatuje. Asi se budu muset spolehnout sám na sebe, pomyslel jsem si. Vygooglil jsem si na internetu, jak se chovat v těhotenství.
"Ty jdeš cvičit?!" zeptal jsem se Marty.
"Jasně," řekla, "nemůžu?"
Šel jsem do fitcentra s ní. Kdyby jí měl nějaký stroj ublížit, musel bych hned zakročit. Marta měla ze mě nervy. Chtěla si pustit pás, jenže já ho vypnul, protože nemůže prudké pohyby. Vyvolali jsme menší skandál, ale já si připadal jako zachránce lidstva. Přišel jsem, abych chránil matku svého syna před Terminátorem.
"A na kafe mě pustíš?" zeptala se sarkasticky.
"Nechceš si dát čaj, Marti?"
Ten večer už se mnou nepromluvila. Snažil jsem se, aby měla domácí pohodlí, ale tvářila se uraženě. Vzal jsem vysavač, který jsem neměl v ruce hodně let. Odteď budu luxovat já, zařekl jsem se. Žádné shýbání, žádné prudké pohyby, žádné nebezpečné stroje. Ani automatická pračka nebyla pro ni bezpečná.
"Mám něco vyprat, zlato?"
Zjistil jsem, že toho máme haldy. Marta chtěla převlékat postel, ale já ji k tomu nepustil. Měl jsem program na celý víkend. Bojoval jsem s luxem, pračkou i sporákem, a říkal si, že to nedám. Na závěr jsem vytáhl ještě žehličku, která může Martě ublížit. Jestli vyžehlím tu hromadu prádla, pak jsem vyhrál.
"Do prdele!" řekl jsem, když jsem se spálil.
Marta mi ošetřila ránu a políbila mě. Měli jsme za sebou těžkou neděli, ale miminko v bříšku žilo. Aspoň mi to potvrdila, protože je jí tak špatně z toho, jak roste. Kdyby jí bylo dobře, bylo by to divné. Já byl tak unavený, že jsem byl rád, že s ní dneska nic nebude…
Druhý den jsme jeli spolu na kontrolu. Vzal jsem ji autem, protože jsem se bál, aby se jí něco nestalo. Na eskalátorech v metru nebo v přeplněné soupravě. Přečetl jsem si na internetu, jak snadno se může o dítě, které je ještě tak maličké, přijít.
"Je mi špatně," vzdychla Marta, "píchá mě v břiše!"
Dostal jsem strach a jel s ní jako drak. Doktor ji přijal okamžitě, za což jsem mu byl vděčný. Chodil jsem po chodbě a modlil se, aby se jí nic nestalo. Snad jí pomůžou, od čeho je medicína? Všechna ta technika, různé přístroje, kterými všechno uzdraví? Určitě zjistí, že prcek se jen trochu zamlel v bříšku?
Bylo jsem z toho nervózní. Ještě nikdy mi nebylo tak úzko jako teď, když čekáme dítě. Být otcem je velká věc! Netušil jsem, jaké to je. Až když se to stalo, změnilo mě to. Plno věcí jsem pochopil. Kvůli dítěti bych se uměl obětovat. Začal bych víc vydělávat, vzal si hypotéku. Přestal bych se doma flákat, ponocovat u béčkových filmů.
"Podívej!" řekla mi Marta, když vyšla z ordinace.
Ukázala mi potištěný papírek. Byl to snímek z ultrazvuku. Začala mi líčit, jaký je to cvalda. Má už asi šest centimetrů, hlavičku, nožičky, ručičky a náznak prstíků. Lékař jí jezdil screeningem po břiše, aby mohla prcka vidět odevšad. Vypadá strašně krásně, je malinký a křehký, ale hlavně je úplně zdravý a v pořádku!
"To je super!" zasmál jsem se.
Doma jsem se natáhl a pustil si Terminátora dvojku. Potřeboval jsem si po tom stresu odpočinout. Sledoval jsem, jak Arnold bojuje. Poslali ho, aby chránil malého kluka, budoucího zachránce lidstva. Statečně bojoval a trousil sympatické hlášky.
Zjistil jsem, že dvojka je ještě mnohem lepší než jednička...
35. kapitola z románu Pseudochlap
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |