Moje žena je nymfomanka
Karel aby se pomalu bál jít večer do postele. Zpočátku, když Martě nebylo dobře a měla žaludeční nevolnosti, vůbec se spolu nemilovali. Ale postupně se to zlepšilo, Marta se cítila hezky a miminko se v ní uvelebilo. Její tělo se zaoblilo, cítilo se slastně a krásně, její prsa a klín byly zvláštně citlivé a toužily po sexu jako snad ještě nikdy.
"Ale vždyť mu můžeme ublížit!" vymlouval se Karel.
Marta ho zmermomocnila jako malého kolouška. Dělala všechno pro to, aby si ho připravila na stříbrném podnosu. Měla to ráda na divoko a Karel měl co dělat, aby to vydržel. Připadal si jako na štvanici. Jako vyplašená zvěř, která nestačila utéct. Úplně cítil pach vlastní krve. Ale Marta měla z něho jen ty nejslastnější pocity.
"Chutnáš mi po borůvkách," usmála se.
Vůbec měla Marta zvláštní chutě. Chutnala jí jídla, která nikdy nejedla, nebo jen občas, ale teď je chtěla neustále. Mlsala borůvky, taky slané buráky, zapíjela to hruškovým džusem, zobala čokoládové bonbóny, které by dřív jedla snad jen na Vánoce. Její chutě byly nezřízený pelmel a její tělo zažívalo kulinářské hody. Oddávala se rozkošnictví, které završovala v několikanásobném orgasmu.
Karel ještě nikdy takový apetit nezažil. Měl Martu rád, protože byla vždy umírněná a rozumná. Nečekal by, že se z ní stane upír. Cítil, jak z něj vysává všechnu milostnou šťávu. Připadal si scvrklý a úplně vycucaný, jako po náletu hejna klíšťat. Krve by ses v něm nedořezal! Začal uvažovat, že se přestěhuje k mamce.
Nakonec se rozhodl pro fintu. "Miláčku?" zeptal se, "co třeba jít na hokej?"
Spoléhal se na to, že po hokeji půjdou rovnou spát. Marta bývala v deset unavená a on jen potřeboval přečkat večer. Sportovní vřava její smysly unaví a ukonejší jako malé děcko.
Marta nikdy hokej neobdivovala. Přesto byla překvapená, jaký je to drsný mužný sport. Hlasitě aplaudovala a neustále tleskala. Hokejista jí připadal jako nějaký novodobý rytíř. Představovala si, jak asi vypadá, když všechnu tu zbroj svlékne a jde do sprch.
"Co chceš?!" vyděsil se Karel doma.
Vlezla za ním do sprchového koutu. Chtěla si přivonět k jeho zpocenému tělu. Chtěla mu ho umýt mýdlem. Toužila po jeho objetí. Aby ji její rytíř teď celou krásně pomiloval!
Druhý den koupil Karel lístky do divadla. Doufal, že ti neduživí herci jsou zárukou toho, že bude mít klid. Chtěl si hlavně odpočinout. Šlo o adaptaci Čechova, Marta se dobře bavila. Jenže pak se tam začali najednou svlékat. Herci předváděli, jak spolu souloží.
To už dneska není žádná cenzura?!
Marta cítila, jak ji to vtahuje. Velké drama, emoce, které potřebují hluboké naplnění. Široká ruská duše! Kolem dokola Sibiř. Kdo by se nechtěl hřát v náručí milovaného člověka?
Přála si, aby ji Karel nosil na rukou. Položil ji na kožešinku, kterou mají na podlaze v ložnici. Aby jí vyznal lásku ve verších. Pak z ní strhal její hebké kalhotky a zmocnil se jí jako mohutný medvěd. Aby ji zlíbal a olízal, jako kdyby byla z medu...
"Co třeba jít do ZOO?!" zeptal se Karel nazítří.
Byl velmi unavený a říkal si, že tam mu nic nehrozí. Pohled na zvířátka jistě vyvolá v Martě mateřskost. Uvědomí si, že v sobě nosí tvorečka, který potřebuje něhu. Jediné, co nás dělí od přírody, jsou ohledy, myslel si Karel, když procházeli zahradou.
"Tam jsou opičky!" usmála se Marta nadšeně.
Stačí malé zaváhání a slupka dobrého vychování je ta tam. Stane se z tebe zase jen tupý živočich. Budeš požírat druhé, aniž by ses nad tím pozastavil, pomyslel si Karel. Neuvědomuješ si svou krvelačnost. Mluví z tebe jen zákon zachování druhu.
Ten večer se v Martě všechno mlelo. Stále měla před očima maso, drápy, tesáky, které trhají. Chtěla vybít pud, uspokojit touhy, svou přirozenost. Měla hlad, kousala, drápala, rvala kořist, pak se olizovala jako šelma, jako hárající samice, vzepjala se, ručkovala po liáně, útočila na samce, chtěla ho vzrušovat, měnila barvy, zvuky, pachy, tančila, lákala ho k sobě, vrněla, pištěla, ryčela blahem, pouštěla šťávy, jedy, sekrety, soukala, hltala, vylučovala, rochnila se v bahně a plula oceánem...
Když se Marta ráno probudila, zjistila, že Karel je pryč. Zůstal po něm jen mastný flek, pyžamo, piercing a žluté brýle.
39. kapitola z románu Pseudochlap
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |