Deník spisovatele - korektnost, ach ta politická korektnost!
Zdá se, že aforismus, který jsem zveřejnil nedávno na svém webu: "Doba, kdy šlo lidem o umění, skončila korektním složením poroty na Oscarech...", někteří nepochopili. Když pominu, že aforismus by měl být nadsazený čili provokativní, aby účinkoval, myslím si, že tento vystihuje dobře to, že umění je dnes světově až na druhé koleji. Nejde určitě o oceňování herců tmavé barvy pleti, jako o to, že se filmy neoceňují zcela objektivně, nýbrž podle politické korektnosti.
Tento trend dusí umění nejen ve filmu, ale rovněž v hudbě, nebo třeba v literatuře. Větší mediální ohlas má často to, jak korektně je složená nějaká komise, než to, kdo a proč byl oceněný. Nejde se divit, že nevzniká velké umění, když se mu nedostává valné pozornosti, protože třeba není tak úpěnlivě korektní vůči menšinám, jak by mělo být, a zastíní ho šunt, který dostal Oscara. Hlavní je, že umění dnes dělá dostatek žen, černochů nebo sexuálních menšin.
To, že je to na hlavu postavené, už nikdo neřekne. Kde už jinde, než právě v umění jde o naši lidskost? O tvořivost, ve které opravdu nezáleží na ničem jiném, než na osobnosti? Bez ohledu na vnější okolnosti, na rasu nebo pohlaví tvůrce? Ten, kdo do umění tahá pohlaví nebo rasu, je žabař, který zpravidla nic neumí. Ne nadarmo dnes máme průměr ve všem, kam se podíváme. Bohem kultury je multikulturalita a její hlásné trouby jsou zástupci žen, černochů a sexuálních menšin.
Mýlí se ten, kdo si myslí, že nás to neohrozí. Česko je až příliš malé, slabé a odvozené, než aby ho to minulo. To, co se vymyslí za oceánem, vyrobí v Londýně a přelakuje v Paříži, se naskladní i u nás. Jenže u nás se to všechno ještě smontuje. V politice, v médiích nebo v kulturní sféře. Jsme totiž kulturní montovna Evropy, zcela závislí na nápadech druhých. Vážně si myslíte, že to, co se děje na festivalu v Cannes nebo v Berlíně, se nestane v Karlových Varech?
Pro ilustraci sem dám jeden příklad. Česká televize v 90. letech vysílala satirický pořad Česká soda, který se stal kultem. Žádný marketing v tom nehrál roli, pouze svobodná kreativita. Satira může být umělecký žánr a ne nutně jenom zábava. Tvůrci neměli žádná tabu, žádné hranice a satirovali vše, co si o to říkalo. Jediným kritériem bylo, aby to bylo co nejlepší, aby se předvedli, jak nejlíp dokázali. Dá se říct, že šlo o zcela svébytný umělecký počin.
Po čtvrt století ČT vysílala seriál Most! Okrajová lokalita, marginální společnost, ploché charaktery, vulgární humor. Dobře zrežírované skeče, které měly tepat čecháčkovství. Tepaly ho ovšem velmi pokrytecky, na povrch nekorektně a přitom angažovaně. Místo svobody kalkul, jak multikulturně proplouvat. Tvůrčí konformita maskovaná vtipnými hláškami pro spodinu. Údajný kult, který vyrobil marketing, a po kterém za pár měsíců už nikdo ani nevzdechne…
Přemýšlím, jaký umělecký počin smontují na Kavčích horách příště?
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |