Deník spisovatele - kdo příliš mluví, zpravidla nudí k smrti…
Je možné ještě v dnešní době vytvořit tzv. velké umění? Navzdory všem konformistům, kteří se vždy snadno smíří s okolnostmi, si myslím, že ano, stejně jako v každé jiné době. Nikdy v historii nebyla nevhodná doba na to, aby v ní nevzniklo něco velkého. Naopak čím zdánlivě nevhodnější doba pro umění byla, tím větší umění v ní vznikalo. To jenom hlupáci si myslí, že to, co je teď, tak zůstane už navěky.
Prostě se musí najít pro každou dobu ten odpovídající styl. A nesmí se brát v potaz převládající ideologie. Což dělává 98% umělců. Nedávno mě pobavil jeden kritik, který chválil v ČT art výstavu obrazů tím, že řekl, že umění už nemá estetickou funkci. Naopak, že umění dnes poukazuje na problémy, které ve společnosti jsou. A proto pochválil fušerské "objekty" o rasismu, násilí na ženách a homosexualitě.
Přesně tak ovšem nikdy žádné velké umění nevznikne. Je to stále stejný problém originality. Pokud nenaleznete styl, který vystihuje současnost, nic velkého nevytvoříte. Jestliže je doba fragmentární, relativistická, musíte tomu podřídit svůj pohled. Žijeme rychle, epizodně, tudíž musíme psát o takových situacích, které denně zažíváme. Jedině tak se dopracujeme k tvůrčí autenticitě.
Krátký útvar je dnes nejpřiléhavější forma. Přesto nemůže zůstat jen u něj, je pouhým prostředkem k velkému záběru. Svět je globální, rozporuplný, nelze ho už postihnout osobními výpovědmi á la James Joyce. Více než o subjektivitu jde o směs rozmanitých pohledů. Důležitá je ovšem krátkost, těžko můžete dnešek popisovat sáhodlouze. Ostatně kdo dnes ještě dokáže přečíst celého Odyssea?
Dnešní čtení ukazuje, že i ti nejlepší často nudili. Mě od mládí nezaujaly Čapkovy romány, přestože byl jistě skvělý stylista, což nejlíp prokazoval ve fejetonech nebo povídkách. Podobně by se dalo mluvit i o Kunderovi, který v románu utopil příběh a čtenáře utáhl na vařené nudli. Každý z nás se potřebuje s hrdiny identifikovat a žádná, třebaže elegantní esejistika, nemůže nahradit autenticitu.
Dokonce i Hrabal, v 60. letech tak opravdový, se nevyhnul nudnosti. Jeho potřeba psaní pro psaní vedla k jistému manýrismu, i když ty rozsahem větší prózy (například Příliš hlučná samota) neodsuzuji. Mnohem lepším pábitelem byl ovšem v krátkých útvarech (třeba Perlička na dně nebo Pábitelé). Už v šedesátkách napsal kritik Jan Lopatka, že se Hrabal postupně přibližuje masovému vkusu.
Naopak Hašek se dopracoval ke genialitě. Přes malé útvary, které psal ledabyle a neměly valnou cenu, dozrál až ke Švejkovi. Veškerá zkušenost se v něm dokonale odráží. Pohled Čecha na válku, která nebyla jeho, je unikátní, i díky stylu, který je sice mluvný, ale je psaný stručně, epizodicky a rozhodně nenudí. Zkrátka, v každé době lze napsat velké dílo, navzdory konformistům, jen najít ten správný styl…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |