Kulturní redaktorka s čistými ideály
Potom, co Margot zjistila, že se z ní spisovatelka nestane, rozhodla se stát kulturní redaktorkou. Bude psát kritiky do novin, články o kultuře, reporty o zajímavých počinech, rozhovory s umělci. Udělá vše pro to, aby umění dostalo opět šanci.
"Nechceš to vzít místo mě?" zeptala se jí Ester, "já zjistila, že je to pro mě moc velkej mainstream..."
Dohodila jí fleka v jednom celostátním deníku. Nechtěli žádnou levicovou aktivistku, ale úplně obyčejnou novinářku, která má zkušenosti s kulturou. "Jste pro nás naprosto ideální," usmál se šéfredaktor, když zjistil, že kdysi pracovala v knihovně.
Každý týden měla napsat do sobotní přílohy. Vedoucí rubriky jí zadá téma a ona ho rozvine do délky 700 slov. Taky se bude starat o příspěvky všech přispěvatelů. Bude sledovat kulturu a občas vypíchne něco, co by mohlo čtenáře zaujmout. Hlavně ne žádné extrémy. "Třeba zase přijedou Rolling Stones," řekl jí vedoucí, "mají na Strahově koncert..."
Margot nechtěla psát o Rolling Stones. Chtěla psát o tom, co se teprve rodí, co by mělo být objeveno. O nových kapelách, které vydaly první desku a jsou slyšet jen na Youtube. Chtěla rozvířit malý český rybníček, kde se hrají třicet let staré šlágry. Kde se chodí pouze na hezké, laskavé komedie vyráběné jako na běžícím pásu. Kde se prodávají už jen samé kuchařky a životopisy celebrit.
Doma o tom všem vyprávěla Havlovi. Byla ráda, že jsou zase spolu, ale věděla, že ona musí vydělávat. Havel sedal na balkónku a sledoval skvrny na vydrolené omítce. Zato Margot pracovala, aby je uživila. Do sobotní přílohy si vybrala zajímavé téma. Rozhodla se napsat o tom, jak dotace na kulturu dusí mladé talenty a jak je těžké se prosadit proti těm, co berou granty na tvorbu.
"Nejste idealistka?" zeptal se vedoucí rubriky.
"Proč myslíte?" odpověděla.
"Já si myslím, Margot, že bude lepší váš článek prdnout na web, papírové vydání čtou usazenější čtenáři."
Po nějaké době ji přeřadili na webový portál. Její šéf byl mladý manažer, který miloval grafy. Neustále zjišťoval, který článek má úspěch a podle toho prodával prostor pro reklamu. Na grafech všem kolegům předváděl, co právě letí. Počet kliknutí byl pro něj "svatý grál". Nebral do úvahy obsahovou kvalitu, to, jestli je článek neotřelý, jestli má hodně odezvy ve veřejném prostoru. Bylo to mnohem jednodušší: napiš něco, co ti proklikne co nejvíc lidí.
"Titulek je základ," poradil Margot, "ale nesmí to být bulvár, ten náš portál nedělá..."
Vymýšlení nadpisu ji stálo hodně sil. Nejdřív zpracovala téma, ale pak se zasekla a přemýšlela o názvu. Muselo to být velmi chytlavé. Byla vždy skvělá stylistka, znala se s předními literáty. Pobuřovalo ji, že se musí snížit na takovou úroveň. "O čem to je?" zavolal jí šéf, když mu poslala svůj článek.
"O mladé autorce. Napsala knihu o dívce, která bydlí ve skříni," řekla mu se zatajeným dechem.
"No tak vidíte: dejte tam fotku, kde vypadá sexy. A k tomu titulek: Živořila ve skříni..."
Doma se svěřila Havlovi, že je otrávená. Připadala si zneužitá, jako nějaká prodejná holka. Představovala si, že pomůže změnit kulturní klima. Že bude psát o umění tak, že strhne čtenáře. Udělá poutavý rozhovor, napíše zajímavou recenzi, bude chodit do kina a do divadla, aby měla přehled, co se kde děje. Vytříbí si svůj styl. Jednou bude vážená redaktorka, která bude sbírat ocenění.
Každý přece potřebuje najít své místo. Být užitečný, potřebný, v tom, co dělá, opravdu vyniknout. Jen dostat tu správnou příležitost. Když vám dají šanci, dokážete hodně. Ale její šéf jí šanci nedával. Neustále ji sekýroval, odmítal její náměty a oháněl se grafy. Nešlo mu o to, aby psala o kultuře, ale jen o to, aby vyplnila prostor. Důležitější byly vraždy, politické aféry a virtuální kauzy.
"Co zase chcete?!" vyštěkl ve své kanceláři.
"Ten článek o Bělohradském patří na titulku," namítla, "a vy jste ho strčil do Ostatních..."
Mladý šéf se nafoukl. "Baby, koho zajímá nějakej filosof? Buďte ráda, že vás tady trpím. Máte naprosto směšný představy. Mě zajímá to, co zajímá naše sponzory. A to je jedinej zákon! Čtenář chce auťáky, módu a zájezdy k moři. Žádný hlubokomyslnosti..."
"A vy se buď přizpůsobíte, anebo si můžete jít. Apropó, na blogu shánějí administrátora, tam si teprve užijete kultůru!" dodal výhrůžně.
54. kapitola z románu Pseudochlap
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |