Deník spisovatele – stále to stejné žvanění o sociální nerovnosti
Naše společnost je na tom asi tak jako člověk se sexem: v situaci, kdy není uspokojena, strádá, zatímco když je přesycena, vymýšlí blbosti. Erós není podle starých Řeků jen zdrojem slasti, je také zdrojem utrpení. Pěkně to popsal ve své slavné metafoře o dikobrazech Schopenhauer: ve vesmíru je chladno a dikobrazi se k sobě přitisknou, aby se vzájemně zahřáli. Ale jejich láska je bolestná, protože se píchají svými ostny, a tak se od sebe oddalují, bohužel je jim zase brzy zima. Ve své samotě trpí a hledají opět vzájemnou blízkost a tak stále dokola. Dá se říct, že i společnost se neustále pohybuje mezi touhou a přesyceností.
Globálně se ve světě stále víc ocitáme v době přejedenosti. Obecně hlavně západní demokracie dospěla k nadprodukci zboží, blahobytu, vymizel hlad a nejhorší chudoba. Základní potřeby lidí nikdo příliš neřeší, protože jsou bez problémů uspokojeny, i díky sociálnímu systému. Většina lidí neřeší ani své běžné potřeby, mají mobily, počítače nebo pračky. Karta sociální nerovnosti je dnes klišé levice, která se raději zabývá emancipací kulturně „slabých“. Přesto úplně nevymizela a občas se vrací, zdá se spíš ze zvyku než z reálných potřeb. Vytahují ji i ti, kteří říkají, že jsou pravičáci, čistě populisticky, aby se zalíbili.
Kdo by neslyšel na to, že svět je nespravedlivý? Tak je to odjakživa, navíc dnes přece stoupá bohatství několika vyvolených a ostatní jsou proti nim stále chudší. Dokazuje to statistika, tudíž to potvrzuje nerovnost, která rozkládá svět. Bohužel je to ukazatel kvantity, mediálně vděčný, ale jako výpověď o společnosti relativní. Asi tak irelevantní jako když víme, že vesmír se stále rychleji rozpíná. Náš život na zemi to neřeší, tady máme každý svůj časoprostor. A do něj patří jen to, co dokážeme obsáhnout, nebo jinak, co můžeme ocenit. Právě kategorie kvality je ta, která určuje pocit štěstí v životě.
K čemu je člověku x-miliard akciového vlastnictví? Má smysl přes toto prizma hodnotit lidský život? Vždy, když někdo začne žvanit o sociální nerovnosti, vzpomenu si na pyramidu potřeb od Maslowa. Jestliže lidé dnes vesměs nehladoví, mají střechu nad hlavou, je pouze na nich, jaké mají vazby, sebeúctu nebo cíle. A jen oni mohou hodnotit, zda to, že žijí skromně, považují za šťastnější život než mají ti, co vydělávají peníze. Svět přece nelze redukovat na čísla HDP nebo na statistiku, což je nešvar politiků a jiných šarlatánů. Jako bychom nevěděli, že přebytek je stejný extrém jako nedostatek.
Hledání míry je vůbec ten nejtěžší úkol. Jistě by mi mohl dát někdo příklad hladu v Africe. Jenže i tam je dnes, až na výjimky, problém spíš v běžných než základních potřebách. Není nic neobvyklého vidět malé děti s mobily v ruce, v nějaké chudinské čtvrti. Pokud mají střechu nad hlavou, co jíst, tak je jejich dětství kvalitou srovnatelné. Jenže to si tací, co hrají sociální kartu, jen tak nepřipustí. Žijí v debilitě doby, která řeší čísla, produkci, kvantitu a spotřebu. Jenže nikdo z nás není jednorozměrný a všichni žijeme ve svém časoprostoru...
Možná, že ten malý černoušek z chatrče, se starým mobilem, je šťastnější než přejedené evropské dítě.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |