Deník spisovatele – to největší opium lidstva? Konzumerismus…

Když jsem byl ještě malý, vídal jsem v popelnicích, zejména po Vánocích, vyhozené i celé bochníky plesnivějícího chleba. Dotované ceny základních potravin zajišťovaly jejich dostatek a zároveň i jejich bezcennost. Zatímco s chlebem se plýtvalo, jiné výrobky byly silně nedostatkové. Jenže dotace nebyly výdobytkem pouze centrálního plánování. Sociální nároky zahrnul už v sedmdesátkách velmi pružně do sebe i tržní systém na Západě. Začal absorbovat ohledy na sociálně slabé tak chameleónsky, že vytvořil systém dnešního dostatku a zároveň i nadbytku. A paradoxně právě nadbytek je příčinou současné sociálně-ekologické nerovnováhy.

Přílišná demokratizace má totiž nevídané důsledky. Jestliže je obhajitelná tam, kde je nutné uspokojit základní příp. běžné potřeby, není přínosná v oblasti „duševních“ potřeb. Co takovými potřebami myslím? Je to oblast celé kultury, vrchní vrstvy civilizace, v níž je člověk člověkem, nikoliv jen tlustým prasetem. Konzumerismus v kultuře nefunguje, protože stále víc kvantity snižuje kvalitu. Jestliže kvalitu salámů hlídá obchodní inspekce, kvalitu umění nehlídá nikdo. Tím chci říct, že kultura je oblast nejlidštější, individuální, čili otázka kvality je v ní zásadní. Nelze v ní uplatnit stejné sociální nároky jako pro běžné potřeby.

Tedy zásah do lidské tvořivosti je vždy úchylný. Zásah do prostoru, kde se setkává mysl s druhou myslí, kde jde čistě o střet myšlenek, pojmů nebo originálních forem, vede vždycky k degeneraci. Jakákoliv umělá dotace ve prospěch kohokoliv (umělce či menšiny) snižuje to nejlidštější, co v nás touží po uspokojení. Konzum blbé literatury, na rozdíl od koupě salámu, ohlupuje. Pokud dotujeme divadlo, můžeme si být jisti, že jeho kvantita snižuje kvalitu. Poptávka totiž zprůměrňuje úroveň, což je typické pro dnešní produkci. Jestliže se kultura stává pouze produkcí, pak je masově "demokratická", ale není lidská.

Důsledkem takové kultury je evidentně úpadek krásy. Je to problém zásahu do přirozeného výběru, kdy vznik filmu nebo knihy nemá být založený na tom, že ho zaplatí stát. Jakékoliv státní peníze jsou špatně, protože ničí kvalitu ve prospěch „sociálního“ smíru. Lidskost je individuální a to právě nejvíc v kultuře. Kdo má v sobě velkou touhu natočit „biják", musí se vyrovnat s okolnostmi a prosadit se. Když vzniknou za rok tři filmy, jeden z nich bude (věřím v to) skvělý. A o něm bude moci veřejnost mluvit, bude ji vnitřně kultivovat. Pouze vysoká laťka, kterou umění nastavuje, může měnit celou společnost.  

Jedině tak se totiž kultivuje člověk. Nevěřím na kolektivní zásahy, ať už zpřístupňují kulturu anebo zachraňují přírodu. Dnešní krize se nedá řešit tak, že lidem nařídíme skromnost. Udržitelnost je úplně v něčem jiném, je v tom, že přirozeně dáme přednost kvalitě před množstvím, když vyvoláme touhu po lepším. Ano, touha po kvalitě, to je něco, co je v přirozenosti člověka a na co se zapomíná. V zájmu stále vyšší spotřeby devalvujeme hodnoty, to nejkulturnější, co máme. Děláme z lidí konzumní masu, sice demokratickou, ale o to hloupější...

Dnes už nevídám vypečené bochníky chleba, které plesniví v popelnicích, ale vídám vypečená těla a v nich plesnivějícící duše.

Ukázka z knihy Deník spisovatele