Deník spisovatele – o nudných lidech, co píšou rádi sami o sobě
Možná, abych se zbavil despektu vůči tvorbě tzv. postmoderny, která dodnes určuje životní styl, pustil jsem si Davida Lynche, ale ani Modrý samet ani Zběsilost v srdci jsem nedokázal dokoukat. Je to stále stejný problém: málo opravdovosti, příliš bizarnosti, řekněme autorské exhibice, toho, co nás má šokovat anebo znechutit. Jako by ekleticismus forem šel ruku v ruce s rozštěpením ducha, prostě chybí příběh, hlubší ponor, zájem o živého člověka a zůstává jen defilé figurek. O to víc soukromých obsesí, snových přeludů a černých můr. A hlavně málo skutečného života, jako by o něm nebylo ani moc co říct.
Tato příběhová vybrakovanost je dodnes charakteristická. Vzpomněl jsem si na I. B. Singera, který v šedesátkách, když vládl nouveau roman, trpělivě říkal, že bez příběhu to nejde. Myslel tím něco, co překračuje osobu autora a jeho chuti psát jen sám o sobě. Čas se posunul a dnes máme i kvůli internetu úžasnou možnost mluvit sami o sobě. Jen ta schopnost podívat se na druhé lidi, zachytit je s citem, ale také s rozumovým odstupem, se smrskla na nudné karikatury, na to, co vídáme ve filmu nebo čteme v knihách. Nikdo nic nového neobjevuje, všichni se spolu identifikujeme. Ukrákané vrány sedí vedle sebe v jedné řadě.
Pokud chce někdo vyjádřit pravdu, vyjadřuje ji skrze své ego tak, že je zcela nepřehlédnutelné. Jenže jen málokdo je tak zajímavý, aby mohl něco originálního říct. Každý rok se objevují talenty, trh je vytáhne, vymačká z nich jejich ego a zase je zahodí. O nic jiného totiž nejde, než o další dávku sebeidentifikace. Lidé nechtějí slyšet pravdu sami o sobě. Proto jsou tak žádané osobní výpovědi, čím bizarnější, tím lepší. Těm se můžeme divit, smát, nebo jim lehce závidět. Jenže umění odjakživa odhalovalo realitu, mluvilo o tom, o čem nikdo nemluvil. Jedině tak se stalo něčím obecně platným natrvalo.
Dnes se už těžko narodí druhý Beethoven, tedy tvůrce, který svůj osobní svět dokáže výsostně předat. Kdo ho poslouchá, vnímá jeho emoce, jeho vnitřní vášně a bolesti. Ovšem dnes je příliš osobních výpovědí na to, aby někoho zasáhly do srdce. Navíc žádný tvůrce jen tak neohluchne, nežije jen svou hudbou a neobětuje se umění. Proto je subjektivita dneška tak hrozně nudná. Neukazuje nám typického jedince, jeho strasti a slasti v dnešním světě. Ukazuje přehlídku kuriozit, rarit a bizarností. Jako kdyby vymizel rozum, schopnost objektivity. Ačkoliv je Beethoven skvělý, já dávám vždy přednost Bachovi.
Vyjít ze své doby, zobecnit, co je na ní podstatné, přetvořit ji do určitého řádu a krásy. Není nutné nic objevovat, to nové se válí po ulici, každá doba má svůj vlastní lidský typus. To je největší omyl současnosti, že hledáme originalitu v subjektivitě. Nenajdeme přesah, pouze zvláštnost, okrajovost, marginalitu. Žijeme v bulváru a ten si žádá stále novou krev, pikantnost a perverzi. Takže jsem si raději pustil „obyčejný" příběh, Gran Torino, ve kterém zase až tak o moc nejde a je v něm všechno, a který natočil ten děsný machista a šovinista Clint Eastwood…
A šel jsem v klidu spát.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Strážníci v ulicích naháněli bagr, opilý řidič si jel pro cigarety
Městská policie z Krupky na Teplicku zveřejnila video z netradičního zásahu svých strážníků. Ti...
Medaile z policistova hrobu nosil zloděj jako ozdobu klíčenky. Odhalila ho DNA
Policie dopadla zloděje, který v říjnu roku 2022 v Ostravě-Vítkovicích ukradl dvě medaile z hrobu...
Danko dostal za nabouraný semafor pokutu a zákaz řízení. A šel zametat
Předseda Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko oznámil, že dostal pokutu 900 eur (zhruba 22...
Policie navrhla obžalovat za podvod dva rusínské aktivisty s vazbami na Zemana
Policie navrhla obžalovat dva proputinovské rusínské aktivisty Mychajla Ťaska a Vasyla Džuhana z...
Prodej zahrady o výměře 958 m2, Dolní Věstonice
Hlavní, Dolní Věstonice, okres Břeclav
3 680 000 Kč