Deník spisovatele – milí experti, polibte mi s tou svou logikou…
Vždycky, když slyším, jak se někdo ohání chladnou logikou, myslím si, že vězí až po uši v černobílosti světa, v šedavé skutečnosti. Využívat tento rozumový nástroj v životní realitě je bohužel v něčem omezující, jen si to mnoho lidí nedokáže připustit. Kdyby to bylo tak snadné, byli bychom brzy všichni vypočitatelní roboti, ale to evidentně nejsme. Tato degradace člověka na užitečnost je ovšem syndromem dneška, až příliš snadno jsme aplikovali uvažování vědců, dnes expertů na cokoliv, na účelové jednání a tím pádem jsme sami sebe zploštili. Důsledkem komercionalizace vědy se stává jednorozměrnost našeho života.
Tento silný vliv vědy má původ v mimořádných úspěších fyziky v první polovině 20. století. Tehdy vědci, pod dojmem převrácení paradigmatu, tedy ve fyzikální oblasti, zcela odvrhli metafyziku. Jestli se někteří včetně Einsteina ještě hlásili k Bohu, později se z toho stalo spíš klišé, nic mimo logickou strukturu dokazatelných teorií už nebylo validní. Velmi v tomto ohledu udělal Karl Popper, teoretik vědy a kritický racionalista, který psal popularizační knížky. Logika byla pro něj svatá a když se dnes začtete třeba do Otevřené společnosti, zjistíte, že přísné „racio“ v sociální tematice vede k těžké černobílosti.
Jak tak inteligentní člověk mohl sám sebe obalamutit? Jednoduše, prostě použil chladnou logiku a velmi černě popsal Hegela, a velmi bíle Marxe, jelikož nevzal v potaz své sympatie, emoce anebo původ. Vlastně touto knihou, která hájila liberální společnost, přispěl k tomu, že druhá polovina století zavrhla jakoukoliv metafyziku a vzala na milost materialistický ekonomismus. V liberálních společnostech se dobře dařilo sociálnímu inženýrství, neomarxismu a postmoderně, ale velmi špatně filosofii, která otevírá nové obzory. Jako by už Hegelova dialektika nebyla potřeba a byla navždy historicky překonaná.
Jenomže dialektika je nástroj, bez kterého to nejde. Jestliže logika je velmi úspěšná v tom, aby rozšiřovala naše poznání, tedy z bodu A do bodu B, odhalovala prostor, ve kterém žijeme, dialektika má jinou funkci. Neřeší kvantitu, nepočítá velikost, délku, váhu, ale objevuje neznámé souvislosti a skryté motivy. Tudíž se pohybuje po spirále, umožňuje člověku získat nadhled a jinou kvalitu. Vnímat opačný postoj, rozpornost, je předpoklad k tomu, abychom si upřesnili názor. Tuto základní funkci myšlení, známou už od Sokrata, jsme bohužel zavrhli. Žijeme ve svých bublinách a ztratili jsme životní moudrost.
Namísto toho máme diktaturu expertů. Řídíme se zaručenými výzkumy, které si navzájem protiřečí. Jistě je k výsledkům přivedla logika, která dovedla k větší efektivitě i plynové pece v Osvětimi. Tím chci říct, že jsme si zploštili život a nechápeme svou jednorozměrnost. Příčí se mi utilitární svět, v němž řešíme spotřebu, HDP a statistiky, ale kvalita života nám protéká mezi prsty. Mnohem raději budu proživat to, co mi zprostředkují emoce, vnímat neužitečnost umění anebo neúčelnost filosofování, než celý život myslet chladně logicky…
Dává to totiž větší smysl než hloupost, kterou tolik expertů všeho druhu dává veřejně na odiv.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |