Deník spisovatele – útlak levičácké emancipace si žádá reakci...
Není emancipace jako emancipace, o tom jsme se už mohli přesvědčit. Je rozdíl, když se někdo emancipuje z područí, z nesvéprávnosti, anebo když se emancipuje, aby získal výhody. Nikdy nejde o žádného Pepka Nováka, ale o kolektiv, který si přisuzuje znaky, jimiž se zvýhodňuje. Kolektivní výběr je levicový výběr, vymezuje tzv. menšiny, fašisticky nebo komunisticky, tudíž o pravou emancipaci člověka jako člověka vůbec nejde. Tento výběr lidi rozděluje, přitom emancipace člověka by měla všechny spojovat. Ale to řekněte třeba vysokoškolačkám, které tak bezduše přebírají univerzitní doktríny a věří, že jsou pohlavně diskriminované.
Problém je v tom, o jakou ideologii se jedná. Michel Foucault ve své knize Myšlení vnějšku (1966) využívá Deleuzeho pojem odlišnosti. „Différence" je rozdílnost, podle poststrukturalistů základní element bytí, jeho hybatel, to co neustále posouvá život vpřed. Všechno má svůj rozdíl, je to přímka, žádná kontradikce, jak jsme si zvykli u dialektiky. Problém je, že je to příliš jednostranné, odlišnost (rozdílnost) se stává dogmatem. Podle mě musí být něco, od čeho se vymezujeme, čili standard. A tady jsme už zase zpátky u dialektiky, kterou chtěla postmoderna zničit, jelikož byla pro ni příliš univerzalisticky utlačující.
Ne náhodou L. Wittgenstein, velký logik, který odmítal metafyziku, se ve svém starším období vyjádřil, že dialektika má své výhody. Ta výhoda je zřejmá i v našem případě - odlišnost sice neguje standard, ale stává se součástí cesty k vyšší kvalitě. Odlišnost se nerozpustí, ale standardizuje se v novém uspořádání. A to je to, co dnes chybí, co je nabouráno diverzitou všeho, co „bílá“ civilizace vytvořila. Není tady nic, co by postavilo hráz, co by znegovalo negaci. A přitom je nasnadě, že tím trpí především právě ty nejpodstatnější hodnoty. Když rozdělujete jedince podle kolektivních znaků, ničíte tím lidskost.
Ale aby to neznělo příliš učeně: jestliže je třeba odmítnout emancipaci menšin, je třeba emancipovat člověka. Na základě univerzálních hodnot, které jsou velmi prosté. Nevydělovat nikoho, ani nikoho nevyzdvihovat. Spravedlnost je ve své prostotě to nejtěžší. Když píšu román, každý má svou šanci, aby se projevil, ukázal se ve své směšnosti i důstojnosti, nikoho nevyzdvihuju, jak je dnes tak časté. Důležitá je současnost, všichni jsme tady a teď, tři čtyři generace, které jsou právě na světě. Současnost naší situace je to, co nás spojuje, čemu se snažíme rozumět, co se mnoho z nás snaží prožít a ovlivnit.
Boje o minulost, o viny předků, jsou anachronismus. Kdybych byl stejný, mohl bych začít pátrat po tom, kdo sebral mému dědovi živnost, koho je to předek a koho je třeba denunciovat. Kdo zabral druhému dědovi pole, kdo nahnal jeho otce do války atd. Minulost nedává žádná práva. Jediné, co může dát, je poučení. Jenže to vykládejte dnešním levičákům, co bojují své minulé války. Je na ně dost smutný pohled, jak papouškují stále stejná obehraná hesla. Kolektiv, komuna, menšina, žena, homosexuál, afroameričan - všechny ty staré krámy. Co by asi řekla nějaká feministka na to, že její prababička zničila život mého předka?
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Rusové ostřelovali Charkov, střely zasáhly obytné domy a zranily šest lidí
Sledujeme online Rusko útočilo střelami S-300 na Charkov. Poničené jsou čtyři obytné budovy, oznámil starosta...
Policie zadržela mladíka, který v tachovské škole vyhrožoval nožem
Policisté zadrželi ve škole v Tachově mladíka, který nožem vyhrožoval zabitím. Při incidentu se...
V březnu by ze Sněmovny vypadla TOP 09. Vyhrává ANO, posilují malé strany
Podle nejnovějšího volebního modelu Median by se v březnu do Sněmovny dostalo pět stran a hnutí. V...
Balík pomoci pro Ukrajinu či Izrael schválil Senát USA. Zbývá už jen Bidenův podpis
Americký Senát schválil balík s pomocí pro Ukrajinu, Izrael či Tchaj-wan v hodnotě 95 miliard...