Deník spisovatele – zelený mozek, který kvůli viróze zakázal sauny
Je to smutný jev, že tolik i poměrně chytrých lidí propadlo panice, která ochromuje mozek. Zvlášť je to patrné v mediálně virtuálním světě, kde se v době korony vyostřily dva extrémy, buď tu máme úzkostné dogmatiky anebo popírající heretiky, jako by právě to, co je mezi nimi, nebyl reálný skutečný život. Jenže to vypjatý marketingový styl vládnutí není schopen vnímat, ten je už dlouho odtržený od reality. Ukázalo se to v plné nahotě na začátku krize, kdy premiér vlády nevěděl, že máme krizový zákon a k němu se vázající pandemický plán, podle něhož se mělo začít racionálně pracovat tak, jak si stát po léta plánoval.
Místo plánu od té doby zažíváme chaos, krajní řešení a děsení obyvatel pomocí médií a sociálních sítí. Epidemie přicházejí celkem pravidelně, ale reakce na ně, v době marketingu, je surreálná. Jako by úzkost toho, kdo na Twitteru už dávno vytěsnil smrt, uvedla do pohybu dětinsky infantilní víru ve vyšší moc. Namísto šamanů se modlíme k expertům, kteří exhibují v médiích a zplošťují tvar křivky, aniž mají ponětí o všech rizicích společnosti. Celosvětově se vyprázdnila politika a zůstaly jen mediální exhibice jako měřítko úspěchu. Pak je ovšem nevyhnutelný patos, s jakým se vládci děsí toho, že umírají lidé.
Ano, každá epidemie přináší oběti, tak to bohužel je. Nikdo z nás nepřišel na svět se zárukou, že neumře, to ani marketing nezmění. Nikdo neví, jestli za pár let nepřijde horší ohrožení, které dnes zdevastovaný stát nebude schopen ustát. Tak tomu bylo v historii vždycky! Hrát si na bohy je dnes největší prohrou vědy a těch, kdo jí věří. Zaštiťují se čísly, kvantifikují náš život, ale jeho smysl nechápou. Chrlí abstraktní zavádějící údaje, ale na reálný život v českém státě nemyslí. Lidský život totiž nelze spočítat, lze ho jen smysluplně žít. V první řadě fakt nejde o to, jak dlouho ho žijeme, ale o to, jak kvalitní ho máme.
Umění ukazuje to, co nikdy nedokáže věda. Jedinečný lidský osud, jeho důstojnost a touhu po smyslu. Když je člověk postaven před volbu, volí často způsob života, který bude kratší, ale hezčí, jako třeba M. Kopecký ve filmu Prodloužený čas. Medicína si dnes uzurpuje pastýřskou moc, které se ovečky podrobují. Náš svět neovlivňují filosofové nýbrž ranhojiči. Jenže člověk není kuře, které chováme v klecích, aby se dožilo technologicky předurčeného věku. A když dojde k nečekané smrti, je to porucha, kterou specialista opraví. Technokratičnost myšlení, ovládající současnost, nás vede k dehumanizaci člověka.
Jediné dobré řešení je se s koronavirem sžít. Od února se měla epidemie kontrolovaně řídit, chránit rizikové a posilovat zdravotnictví tak, aby se stát neochromil a nevznikly neúměrné škody. Jenže v éře marketingu vítězí extrémy, Made in China, tudíž stát se podruhé zavřel, což nemusí být naposledy. Fascinující je neschopnost plánovat, co bude třeba v zimě nebo příští rok na jaře. Lockdown po x-té?! Fachidioti vidí dnešek, rostoucí křivky, ale přiznat, že není jiná možnost, než lidi promořit, na Twitteru nedokážou, tudíž stát devastují, aniž by tušili, že hmotné, sociální a morální následky budou nevyčíslitelné...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |