Deník spisovatele – typologie osobnosti levicového progresivisty…
Nechci se ani náhodou vysmívat levicovosti, jejímu důrazu na solidaritu se slabšími a na veřejné blaho, ale dnešní levici bohužel zcela degraduje tzv. hledání identity, což není nic jiného než úzkost ze světa. A není to jen tak obyčejná úzkost, kterou v sobě nosí, jak víme od Heideggera, každá bytost, ale je to hypetrofovaný děs, strašlivý žal, který lze potlačit jen stále větší regulací všeho, co se hýbe. Jak by takový vyděšený tvor, který si není jistý ani sám sebou, mohl připustit, že svět se děje převážně samopohybem, že ho nelze korigovat do podoby, jakou bychom si přáli, tudíž je bláhovost dělat z planety trestanecký tábor.
Ano, právě vlastní nejistota je podhoubím dnešní levicovosti. Neholdují jí ani tak pracující, dělníci, sociálně slabí, ale naopak privilegovaní, většinou VŠ ve státních strukturách. Čím blahobytnější, zpohodlnělejší, tím víc je tíží osobní úzkost. Nelze se pak divit, že ti až příliš mentálně jemní podlehnou dojmu, že svět upadá do zkázy. Je v tom jistý komplex, o kterém kdysi mluvil Alfred Adler. Kdo neumí pomoct sám sobě, nutí pomoc celému světu, i kdyby o to nestál. Raději bude zachraňovat klima nebo se bít za práva těch nejšílenějších tvorů, aby nemusel myslet na to, že si je nejistý svou vlastní existencí.
Vidím několik takových progresivních typů: Prvním je důchodce, který žije z postmoderny, cituje Derridu a nechce si připustit, že romantika roku 1968 se vytratila. Bojuje upřímně a nenávidí upřímně vše, co ztělesňuje bílý heterosexuální muž. Jakákoliv diktující norma by měla být po vzoru pařížských barikád zničena. Proto se zasazuje za feministky nebo různé LGBT komunity. Tento důchodce ovšem nevidí, že diverzita je už přežitek, protože nemá co rozrušovat. Namísto velkých hodnot, které ho tak vzrušovaly, tím, že je nenáviděl, zůstala už jen strašná prázdnota a velký děs z nicoty.
Druhý typ není už ani trochu autentický. Ztělesňuje pokus o intelektuála, který příliš nevyšel. Nikdy totiž nezažil ten skutečný útlak ponižující až do morku kostí. Jeho revolta je falešná tak jako jeho boj za klima nebo za menšiny. Skutečnou bídu nezažil, nikdy nepracoval v továrně, spokojeně žije z veřejných peněz, jestli ho něco zajímá, pak vlastní sebeobraz. Proto tak krásně mluví o uhlíkové stopě, jak by se měli lidé omezit, aby zachránili planetu. Jeho problém je nedostatek prožitku, jinak by nemohl nevidět svou ubohost. Skutečná invence mu chybí a papouškuje to, co vymyslel důchodce před 50 lety.
Třetím typem je běžný volič progresivistů. Je to naivka, který si myslí, že je velkým altruistou. V zájmu všech je třeba omezit ego, a když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. Ukázkou je pandemie, kdy právě tento typ „liberála" (který tento pojem zničil), se zasazuje za represi proti těm, kdo sázejí na osobní odpovědnost. Nedokáže si připustit, vnitřní nejistota mu nedovolí vidět, že v naší činnosti je zakotvena reflexe, která dokáže lidi zachránit před nejhorším. Naopak, čím víc chce mít život pod kontrolou, tím víc zjišťuje, že trvale udržitelný, regulovaný a politicky korektní svět je iluze, a to v něm vyvolává environmentální žal…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
V neděli očekávejme silné bouřky. Hrozí kroupy a také přívalové deště
Přímý přenos Sobotní bouřky zasáhly Moravu a jihovýchod Čech, v neděli se předpokládá rozsah na celé Česko,...