Deník spisovatele – Česko, země, která by měla zůstat nekorektní...
S tou neuvěřitelnou plytkostí, která vyspělý Západ postihla, je asi těžké si uvědomit, že nekorektnost přináší bohatost ducha, pluralitu myšlení, a to jediné může zajistit inovativní prostředí. Jestli se Západ, zejména Amerika, dusí ve svých kulturních válkách, neměli bychom se tím nechat ovlivnit, už jen proto, že zkušenost s totalitou, se světem zdání, jak psal Havel, máme ještě v živé paměti. Zvlášť opatrní by Češi měli zůstat vůči Němcům, kteří jsou cosi jako skvělá mašina: když ji přeprogramujete na politickou korektnost, bude chrlit dokonalé ideologismy a bude je importovat natolik neúprosně, až to připomíná fanatismus.
Je nutné naši zkušenost (spolu s dalšími posttotalitními státy) poskytnout Evropské Unii. Jedině názorová pluralita přináší inovaci a ta je v upadající Evropě zásadní. Pouze střet různých diskurzů, jak psal R. Rorty, může být dnes podnětný. Takový dialog může přinést lepší světonázor, a to je to, co nám korektnost upírá. Nechce slyšet cokoliv nepříjemného nebo dokonce traumatizujícího. Jenže to je opak života, skanzen, v němž mají hlavní slovo mindráky. Výlučná kreativita ztrácí možnost se uplatnit, jelikož se projevuje nepříjemně. Je to její hlavní znak, musí obnažovat to, co korektnost až perverzně uhlazuje.
Právě taková přetvářka je znakem ideologie. Proto je tak nutné obracet surovou hmotu, v níž se skrývá pravda. Ano, může to bolet, může to být brutální, ale jedině pravdu lze kultivovat. A co znamená kultivace? Že se stát bude chovat ke všem stejně, neutrálně, nechá jim prostor k tomu, aby se sami civilizovali. Jestli někdo překročí zákon, musí za to pykat. Ale je třeba odstranit ideologii, která lidi vychovává. Vyrábí z nich bezduché mozky, co se vyžívají na sítích: hmyzí společnost. Plytkost, která upadá do nicotné existence. Která se bojí myslet, protože by mohla zjistit, že život není nikdy korektní.
Opakem toho je originální jedinec. Jediná budoucnost je v tvořivosti lidí vzájemně si konkurujících. Každý člověk chce naplnit existenci a vlastní možnosti. To se nezmění, i kdyby všechny kolektivy světa dostaly psotník. Ale to nese často nepochopení, pro ty výjimečné i osamělost. Je těžké jít až na vrchol, jak píšu v Životě egomana, ale je to nutné. Podle Hermanna Hesseho mají takoví lidé Kainovo znamení na čele. Podle toho se poznávají a mohou si rozumět. Ale kdo chce jít až na úplný vrchol, jako například Zarathustra, zažije propast samoty. Zvlášť v dnešní době, která svou korektností svět sterilizuje.
Ale i takový člověk potřebuje pospolitost. Je sám a potřebuje najít útěchu z ontologie. Proto si můj hrdina vymyslí Boha, doslova si ho stvoří tak, jak to udělalo x-lidí už před ním. Je v tom potřeba společenství a taky vztahu s druhými. Společný Bůh, jedno jestli křesťanský nebo jaký, veškeré lidi spojuje a ulevuje jim z utrpení. Nikdo nechce být sám, když se blíží jeho poslední hodinka. Ale je to zcela moderní Bůh, neustále tvořený, byť starý jako svět sám. Jestli je dnešní svět plytký, tak v tom, že škatulkuje, co je tradiční a co je už překonané, a nedokáže si přiznat, že nezáleží na žádné biologii, ale pouze na duchu…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |