Deník spisovatele – jsou Piráti autentičtí, anebo si jen na něco hrají?

Máme okurkovou sezónu a tak si občas čítám na levicovém A2larmu, kde se alespoň pobavím, na rozdíl od tzv. seriózních médií. Nedávno jsem se začetl do článku, který si stěžoval, že Piráti ztrácejí svou autenticitu, když se oblékli do obleků a snaží se nadbíhat důchodcům. Jejich původnost byla myšlena autorkou článku zřejmě coby progresivita, levicovost anebo boj za zelený úděl. Kdybych ji vzal za slovo, museli bychom ovšem jít ještě dál, nejspíš do doby, kdy Piráti obhajovali svobodu na internetu, kdy je progresivistické bludy ještě tak nezajímaly. A to opomíjím fakt, že bych jejich autenticitu hledal spíš v Karibiku…

Tady se poměrně hezky ukazuje, jak si lze pohrávat s pravdivostí. Když se to politikovi hodí, bude se rvát klidně i za práva transgender osob, i když možná žádné nikdy neviděl. Čím víc se přichyluje k ideologii, která mluví za něj, tím méně je původní. Jeho snaha něco ve společnosti zlepšit je pouhá póza, jak je to dnes u mnoha Pirátů běžné. Druhá strana téhož je marketingová přetvářka hnutí ANO. Žádná ideologie, pouze tržní směna mezi premiérem a voličem. Všechny hodnoty jsou byznys, lze si je koupit jako housky na krámě. Stádo konzumentů, kteří už nemají v sobě žádnou svébytnost, se změnilo v děvky.

Tuhle mě pobavil postmodernista Bělohradský, který v článku na Salonu popřel existenci autenticity. Je to stále stejná negace modernosti, toho, že je něco, co nás přetrvává. Základ je v tom, jestli chceme žít v ideologickém světě zdání nebo být pouhým zbožím. Oboje považuji za extrém, tudíž lze říct, že dnešní hlavní strany jsou extrémní. Jako kdyby nešlo přistupovat k voličům jako k svébytným bytostem, bez toho, abychom je poučovali nebo snad upláceli. Ale za to si mohou voliči sami, že jsou tak vratcí a jejich existence se jim rozpadá: Autenticitu máme jen jednu, ale většina z nás ji už dávno ztratila.  

Co je to vlastně ta autenticita? Nechci zabíhat příliš do filosofie, každý to stejně tuší, že jde o to, co ho odjakživa určuje. Jestli byl od dětství takový, nebo makový, chtěl dělat se dřevem nebo s počítači, je to stále jeho kadlub, ve kterém může být sám sebou. Jakmile se nechá vést módní ideologií, žije stále víc svou pózou, stejně tak, jako když ze sebe dělá zboží, které si může na trhu každý koupit. První známe z komunismu, to druhé z kapitalismu. Ale člověk není ani pozér, ani zboží, má své hodnoty, které nejsou na prodej, chce, aby ho něco přetrvalo, a tomu se říká duchovno. Což je něco, co dnešní postmoderna dokonale ničí.

Nemám rád příliš velký extrém, ani komunismus, ani kapitalismus. Tyto dva extrémy jsou v důsledku totéž, zbavují nás lidskosti. Lidskost není nikdy možná bez autenticity, bez toho, aby člověk byl svůj. Veškerá tvořivost je totiž možná jen ve svébytnosti. Když jsem ve dvanácti místo tréninku zajel do lesíka a dumal pod stromy, netušil jsem, že je to to, co je mi vlastní, ale bylo to lepší než fotbal. Trávil jsem tak většinu svých tréninků, na což brzy přišel můj tatínek, který mi jednou zkontroloval kopačky a zjistil, že jsou dokonale vypucované…

Ale bylo to pořád lepší, než se stát pozérem nebo pouhým zbožím.

Ukázka z knihy Deník spisovatele