Deník spisovatele – Devadesátky, vraždy a mediální prosťáčci…
Oceňuji ČT, že vyprodukovala seriál Devadesátky, zejména proto, že se vrátila autenticita v podání zkušeného odborníka, který stojí za scénářem, což je proti současným krimi přímo zázrak. Každý, kdo úspěšně pracoval na vraždách, má můj respekt, protože vím, že tady se nedá nic okecat, buď seženeš fakta, která potvrzují tvou verzi, usvědčíš pachatele, nebo z něj dostaneš přiznání - anebo jsi neúspěšný. Není to žádná přibližná přesnost, jelikož odpovědnost je velká, dostat obviněného před soud, aby mohl být případně na základě důkazů odsouzen, je tvrdá práce, která často nemusí dopadnout z reálných příčin.
Málokdo si tu odpovědnost za lidský život umí představit, proto pak čtu lehkovážné texty o tom, jak policisté pobírají výhody, výsluhy, které by se jim měli zrušit. Když pominu, že se u vojáků o tom (snad století) vůbec neuvažuje, pak si myslím, že srovnání s jinými profesemi, které výsluhy nepobírají, kulhá. Bezpečnostní sbor je plný speciálních činností, které nelze využít při odchodu, navíc plní povinnosti, které jiní nemusí, fyzické anebo zdravotní testy nejsou ve starším věku něco, nad čím by se dalo mávnout rukou. Policista není učitelka, která si může v létě přivydělat, musí brát to, co mu stát dá.
Tato debilní srovnání jsou metlou dnešní doby. Proto o tom vlastně píšu, kvůli té „přibližné přesnosti“. Tak třeba srovnání covidových opatření s pravidly silničního provozu byla mediálně častá, až by nad tou tupostí jeden zaplakal. Silniční pravidla jsou pro všechny, všichni jsme účastníci provozu (nežijeme-li na stromě), je v zájmu všech, aby se nepozabíjeli, proto je taky zcela sobecky dodržují. A pak tu máme Covid, který ohrožuje rizikové skupiny, zatímco mladé zdravé téměř vůbec, což je sakra rozdíl, když většinu lidí nutíte, aby snášeli státní represi, která plyne ze strachu těch, co se bojí žít.
Myslím, že by se mediální tupci měli stydět. Kolik takových se na počátku epidemie inspirovalo asijskými státy? Ať se dnes podívají do Číny, která zavírá lidi do koncentráků, jestli je tohle ta cesta. Kolik z nich tady chtělo zavírat, dokud se vir nevymýtí? Nulová tolerance, úzkost až na půdu, to byl hlavní mainstream. Jen pár chytřejších od začátku tvrdí, že většina se musí adaptovat, zatímco rizikoví by měli být chráněni tak, aby se nepřehltily nemocnice. Dnes se ukazuje, kde je pravda, ale ti panikáři jsou stále preferovaní, na úkor lidí, co vnímali, jaké škody hysterie napáchá na mladých a zdravých.
Moudrost, čili smysl pro pravdu, je vzácná. Zvlášť dnes, když média jdou na ruku tzv. bábě Novákové. Namísto chytrých řešení buranské plošné zákazy, které kvitují různí prosťáčci. Zahlcují prostor strachem, tupou hrůzou, zatímco kreativita je bezmála faux pas. Kolik zcela přežvýkaných názorů se valí do mediálního prostoru? Do televize, na weby nebo na blogové portály? Někdy mi přijde, že prosťáčci určují stále prostomyslnější veřejný prostor. Zatímco v době, kdy psal Honoré Balzac, převládal chtíč a hamižnost, dnes, jak se denně přesvědčuji, převládá prázdná prostoduchá egomanie...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |