Deník spisovatele – když nám média oznámí, v kolik začne válka...
Každé ráno, sotva člověk otevře oči, narazí na bullshits, na neuvěřitelné množství žvástu, které chrlí mediální sféra. Nevyčítám to zpravodajským službám, které pouští informace ve svém zájmu, ale masmédiím, které si zvykly strašit lidi (jako během covidu), takže z možnosti útoku udělají koncentraci jistoty, která opět jen vyděsí, nanicovaté lejno, které v sobě nemá žádnou hodnotu, jen zahlcuje prostor ošklivostí, rozmazává se nám denodenně po tvářích, a těm, kteří ho okamžitě komentují, zalézá i do úst, aby se jím pořádně zalkli. Je to naprostý bullshit, poněvadž v něm není ani zbla pravdy a krásy.
O to směšněji působí věčné dohadování, co je to pravda. Jako by nikdo nedokázal začít sám u sebe, u své niternosti, aby zjistil, že pravda je jen postoj, v tom, jak vidím sám sebe. Pak můžu odhalovat i věci, ty blízké, co jsem si osahal, svědčit o nich s jistou pravděpodobností. Pravda je totiž abstraktní výslednice, není hmatatelná, faktická, všichni ji skládáme dohromady jako mozaiku. Smysl pro pravdu vychází z autenticity, která je vlastní jen málokomu. Většina lidí se propadá do falše, aniž by ji vůbec dokázala prohlédnout. Smysl pro pravdu souvisí s vkusem, který nás krotí, abychom se necpali hovnama.
Ošklivost, ve které se rochníme, je daná vykořeněností. V upadlé society není žádný vzor, arbitr vkusu, tudíž i pravdy. Masa lidí se vyžívá ve žvástu a snobové na druhé straně v kýči. Co je to ten žvást? De facto banalita plná klišé a frází, kde pravdu nenajdeš ani pod lupou. Dám zcela náhodný příklad, poslední nominace české kritiky, film Okupace, typický produkt žvástu, kdy zobrazení ruské okupace je banální, mladí tvůrci si prostě řekli, co bychom tam ještě vrazili, aby to bylo typické, abychom ukázali českého zbabělce. Banalita spočívá v tom, že do toho nedali nic ze sebe, jen naučená klišé a fráze.
Proto z toho vyjde jen užvaněná hloupost. Opakem trapné banality je druhý extrém, což je kýč. V něm je touha pro kráse, čili po pravdě, tak intenzivní, že překročí vkus. Kvůli tomu se úplně vymkne, dojme sám nad sebou, jako se to občas stane básním Jana Skácela. Příliš vážnosti, snahy o pravdu, vede k sentimentu, k upadlosti. Hezky to popsal Kundera, když popsal kýč tak, že je druhou slzou, která slzí nad vlastním pohnutím. A mezi těmito krajnostmi se pohybuje krása. Je přesahem, výslednicí lidských vkusů, která je v důsledku zcela obecná. Svým vkusem se přibližujeme k přesnosti, která dělá pravdu pravdou.
Tudíž je krása vždy v opravdovosti. Proto si myslím, že můžeme zachytit svět jen tehdy, když jsme autentičtí. Zvlášť dnes, když se topíme v bullshitu, je jediná cesta opravdovost, která je vždy prostá. Když píšu, píšu jen o tom, co znám, přirozeně, protože přirozenost není nic jiného, než to, co je v tuto chvíli autentické. Vše ostatní je žvást a kýč, buď infantilní banalita (třeba tady na blogu), anebo kýčovitá propaganda (třeba na titulcích masmédií). Právě krása, a v ní obsažená pravda, je nutná, aby se uchovala tenká slupka civilizace - bez ní budeme zase jen krvelačné bestie, jako ti, kteří dnes vyvolávají válku na Ukrajině.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...