Trocha toho sexu ženu nezabije
Když si Marta šla lehnout do postele, nikdy nevěděla, jakého Karla v ní najde. Za těch deset let, co spolu žili, si ověřila, že Karel má v sobě několik různých osobností. Nikdy se nedalo úplně jistě říct, který Karel vyleze z koupelny a lehne si vedle ní. Je pravda, že většinou to byl ten Karel, se kterým chodila každé ráno do úřadu. „Dalas budíka?“ řekl a sundal si své žluté brýle, „strašně mě bolí hlava...“
Karel první, jak si ho přezdívala, byl kliďas. Sama si ho upravila do takové podoby, aby jí to vyhovovalo. Bylo to pro život potřeba. Kdyby byl moc free, vůbec by se jí to nelíbilo. Oba dva pracovali na stavebním odboru a museli se chovat opatrně. Šlo o velké miliardové projekty na území hlavního města. Chtěla na tom víc participovat. Tento pojem používala její náměstkyně a Marta věděla, co znamená.
„Musíme víc participovat,“ řekla Karlovi.
Karel vypadal, jako kdyby to nechápal. Když neměl brýle, strašně legračně mžoural. Vypadal jako čerstvě vyoraná myš. Občas byl i tak bezbranný, slabý a hypochondrický. Když řekl, že ho bolí hlava, Marta věděla, že dnes zůstane takový, jaký je, a nic s ním už nenadělá. Někdy jí to vyhovovalo, ale většinou jí to vadilo.
„Prosím tě, to řekla náměstkyně?“
„No jo, všimla si tě.“
Karla to viditelně povzbudilo. Věděl, že když ten projekt zvládne podle představ šéfové, jejíž manžel měl stavební firmu, dostane určitě vyšší odměny. Navíc se mu náměstkyně líbila. Měla malý pevný zadeček, který nosila v těsných sukních. Byla postarší, ale sálala z ní neskutečná energie ženy ve vysoké funkci.
„Hmm,“ řekl a pohladil Martu po zadku.
Probudil se v něm Karel druhý. Toho měla Marta radši, nebyl tak nudný, i když byl průhledný. Začal tím, že jí zlíbal nohy. Vůbec by mu nevadilo, kdyby dělala chvíli drahoty. A ještě lepší bylo, když neměla oholené nohy, což ho ponižovalo. Jako kdyby jí za to nestál. A on si musel její přízeň zasloužit tím, že jí posluhoval.
„Ty jsi mazlík, viď?“
Karel dělal, co jí na očích viděl. Oholil jí kůži na nohách a pak je zlíbal už bez chloupků. Byl to takový jejich postelový rituál. Chtěl být pro ni ten, který všechno zařídí. Aby se cítila dobře, aby jí bylo bezva. Aby se měla jako v bavlnce. Namasíroval jí záda. Pak jí zlíbal pupík. Přinesl jí decku vína a olivy z lednice.
„Co bys ráda, má paní?“
„Sklapni!“
Měl rád, když ho ponižovala. Když nad ním měla moc. Ale jí to většinou nudilo, chtěla něco jiného: milostnou vášeň! Divokého hřebce, který ji bude překvapovat nebo dokonce šokovat. Muže, který má fantazii, velké touhy a nádherné úlety. Umělce s provokativní představivostí. Spisovatele erotických příběhů...
„Co mi teď uděláš?“ vzdychla.
Karel třetí ji uměl rozvášnit. Když se napil a uvolnil, vylezl se ze své kukly jako motýl. Byl pro ni jako smrtihlav. Cítila ho hluboko v sobě. Rozehrál její lůno jako milostný virtuóz. Probudil v ní utajené chutě. Měla ráda, když jí šeptal do ucha své představy. Vezla se na vlně jeho fantazie a sama ji přiživovala. Měla v sobě tolik hladu! Jako závodní klisna, která se utrhla ze selského povozu. Rozkousala uzdu i postroj, který ji svazoval. Běžela jako vítr o závod do polí. Zadupala celý ten mužský svět. Jako kdyby se osvobodila z otroctví. Ze všech panských zákazů. Opustila stáj, plotnu i manželskou postel. Lavici před kazatelnou. Modlitební knížku a pletací potřeby. Vzala si jen antikoncepční pilulku, krátkou sukni a květiny do vlasů. Našla si místo na slunci. Studovala stavebku. Na vesnici se už nikdy nevrátila. Chtěla dělat kariéru, něco dokázat. Mít se dobře tak jako její náměstkyně. Být dokonalá žena. Řídit auto, úřad, nechat se balit projektanty. Chodit mezi celebrity. Na V.I.P. večírky, popíjet nejlepší likéry a jíst mořské plody. Cestovat a vidět všechny divy světa. Dávat tuzéra v Hiltonu. Prožít velkou vášeň a velkou bolest. Meditovat v tibetském klášteře. Stavět mrakodrapy. Milovat se s ropným magnátem. Zažít pád komety. Výbuch sopky. Překonání gravitace. Opuštění atmosféry. Zánik svého těla. Osvobození duše. Úžasnou rozkoš v náruči boha...
Najednou se odvalil, jako kdyby byla prašivá. „Promiň,“ zavzdychal Karel první, „není to už jako dřív…“
V tu chvíli by ho nejradši zabila.
4. kapitola z románu Pseudochlap
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |