Odborná kritika je potřebná i kromě jiného k identifikaci kvality. Žel, měla by být nezávislá a to u nás z velké části není. A postihuje velice malé spektrum kvality v tvorbě. v tisku a ve velkých médiích dostávají prostor jenom pouze vybraní jedinci z řad kritiků.....

To je pravda. Ale i kdyby kvalitní byla, kdo jí bude dneska naslouchat? I kdyvy dostala prostor? Ve škole kritiky a teoretiky zmiňuji a cituji z nich....takže ciste svědomí. Ale tu věc čím dál víc určuje čtenář. A směr toho, proč se neprosadí nikdo tak jako Spáčilka? Je ras. Ale poctivě hledá a nekosí všechno, chápe chvilemi docela neintelektuálně i diváka. Literární kritika si buď sedne trochu na zadek a pak má šanci se jako Špičková dostat blíž k lidem, jež pak zdravě ovlivní, nebo je to práce v kryptě. Škoda. Cesta Jana to jak vidno není. Çimz neříkám, že v mnoha věcech nezjevuje pravdu.:)

sdílet něco sám se sebou je zajímavý obratu někoho kdo se pokládá za spisovatele by se dal očekávat vytříbenější cit pro nuance-jinak nevím proč by zájem ženy o ženské problémy měl být nahlížen jako nectnost- mužská literatura je nezřídka jen o tom jak si nahonit ego a kam zasunout a přesto mužům nikdo právo na jejich mužská témata nezpochybňuje-co mě nebaví tak prostě nečtu a nechám na čtenářích aby si zvolili co je jim blízké-literární kritiky nemusím ale vy se tímto blogem mezi ně jaksi sám autodelegujete

To je převelice těžké. To by se čekalo, že tak jako museli prokletí o něčem konečně začít psát jinak..hrúza zděšení....tak jako o otevřeném pocitu ze sexu se konečně začíná psát až ve dvacátém století už konečně otevřeně, a tak jako konec minulého století uz nemusi halit jako chudak Fuksa homosexualitu do náznaků jeste tricet let před tím...že se chápe právě tahle doba. Je to možná otravné už místy, ale není to nic, co je katastrofou v rytmu literárních období. Každá doba generuje něco a velmi správně je to literatura, která dává vzhled a odpověd. Momentálně mají prostor ženy... To téma se vvyčerpá....přejde, unaví, to nej se vyloupne... jako tomu vzdycky je, nakonec se na tom nejvic podilí čtenář a shodne se to nakonec i s kritikou....Akorát já mám pocit, že zakaždou cenu přemíra kritiky ukazuje na něco, co při vší úctě nekreslí svižný mladý postoj.

Píše se rok 2092...a v učebnicích je nějak nevím teď jak nazvaný literární směr období počátku první poloviny jednadvacátého století. Jsou popsány znaky a cíl autorů ve sdělovaném tématu. A pak je u toho tak čtyři až pět autorů maximálně i se světem, co jsou reprezentanti, a jedno dvě jejich díla a to je vše:)))

z poznámky, jak jsou dnes kritici na okraji zájmu ještě víc než spisovatelé chápu už leccos:)). I naše generace je pobouřena, protože zastavíte.li kohokoliv na ulici...tak přece bude znát. Všechny. Šaldu, Šaldu, Šaldu...no a bomba, jeden z tisíce i Černého:)))