Abych tu také trochu narušil dbalost amébovitého prostoru blogosféry... cítím to velmi podobně jako vy, ten korelační vztah mezi ordinovanou úzkostlivou sterilitou a komickou stupiditou tvorby (nejen umělecké, tedy kreativity). Ještě lépe než na filmech, kde současný stav shledávám taktéž jako žalostný, je to vidět na nástrojích dnešní propagandy. Dílka o blahodárnosti migrace z dílny EU (psal jsem o něm kdysi) nebo našeho ministerstva na podporu zájmu mladých lidí o práci v Bruselu byla už trestí sterility, včetně i základního řemesla. Jen bych místo pojmu “sterilita” volil spíš výraz “preparování” nebo novotvar “plastinace” (viz výstavy mrtvých těl). Pojem sterilita ve mně vyvolává spíš pocit jakési blahodárnosti aseptické péče, dobra pro příjemce. Že pacient žije a dokonce se přísnou korektností odvrací jakési jeho (fiktivní) permanentní ohrožení. Což, jak oba víme, nejenže není pravda, ale má to přesně opačné výsledky, je infikován bezduchostí, vyprázdněností, zkrácen mnohdy právě o klíčové informace nutné k jeho kreativitě, používání kritického myšlení a v neposlední řadě i pokory, úcty ke kreativitě, svobodě tvorby. Možná i proto ten stupňující se “nepokorný” až fanatický tlak na uniformitu, dodané jednoduché formulky a vzorce, pečlivě vykolíkované prostory pro “ukázněnou fantazii”. Plastinace skutečně živého, činorodého člověka v cosi, co sice “vypadá jako živé”, ale jde jen o vycpaninu života. Ta primitivizace výkladů a stále více oktrojovaných svobod tvorby má podle mě víc příčin: celkové zblahobytnění západního civilizačního okruhu a jeho viditelný úpadek, zejména vzdělanostní, jakýsi (už opět) požadavek na uspokojení a šíření jedině správných myšlenek masově (staré dobré Čelem k masám), to, že jsme vůbec svolili (opět) k tak masívním zásahům politiky do umění, vzniku nových kulturtrégrů s obrovskou mocí trestat (i odměňovat věrné, ovlivňovat toky peněz, zakazovat i mecenášství osvícených, ničit osudy tvůrců. Místo úžasných obrazů pak vznikají omalovánky.