Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co můžete zažít jako spermie

19. 04. 2017 13:16:44
Mladý kluk ležící v nemocnici má najednou příliš mnoho času. Zjišťuje, že ho z jeho skleslosti nezachrání ani internet. Matěj ležel na urologii už druhý den a nebylo mu moc dobře. Jeho ledviny mu stávkovaly.

Vhodný dárce, jak řekl pan primář, se zatím nenašel. Matěj cítil, že ho bolí zlomená žebra. Chvíli sledoval televizi, kterou mu rodiče připlatili, ale byla to nuda. Stále ten samý prezident, za kterého se musel stydět.

„Tibet je nedílná součást Číny,“ řekl při návštěvě Pekingu.

Matěj nechápal, že někdo takový dělá prezidenta. Takový vulgární stařec, který se klidně spřáhne i se skinheady. A také s extremistickými politiky. S těmi, co se s nimi stýkat je „chucpe“. Hlavně, když posílí pozici. Nikdy mu nešlo o nic jiného než o osobní moc. Matěj se mohl vsadit, že bude kandidovat i v dalším období. Jestli se to stane, pak raději emigruju, pomyslel si Matěj upoutaný na nemocniční lůžko.

„Psali o tobě v Blesku!“ řekla mu ráno sestra.

Matěj by chtěl být slavný. Kdyby mohl, změnil by svět. Dnešní svět se mu vůbec nelíbil. Vládla v něm pustá komerce. Žádné ideály, pro které je možné žít nebo umírat. Proč vlastně obětoval své ledviny?! Peníze už nikomu nesmrdí, ani ty čínské potřísněné krví mnichů. Ano, chtěl by jet do Tibetu. Meditoval by o životě až na dno reality. Pak by jel šířit revoluci do celého světa jako nový Che Guevara.

„Punk is death!“ řekl mu kámoš.

Bylo jasné, že žijeme v mrtvé době. Nikdo neměl žádné ideály. Nikdo nechtěl změnit svět k lepšímu. Všichni jen tak pluli po vlně bezčasí. Jenže ta loď se jmenovala Titanic. Na horní palubě se ožíral kapitán, lidi žrali kaviár, a kolem nich oceán nicoty. Nikde žádná pevnina, jen ledová kra pod hladinou. Někdo by je měl varovat, dokud byl čas.

„Nesnědl sis koblihu!“ řekla mu sestra.

Někomu stačí kobliha ke štěstí, pomyslel si Matěj. On hledal ideál, něco, co by ho převyšovalo. Něco, co by zlepšilo svět. Člověk má v sobě smysl, jen ho pojmenovat. Ano, správný pojem je to hlavní. Musí se ponořit do sebe. Do té současné tekutosti, jak píše Zygmunt Bauman. Stejně je strašně unavený, ani internet ho nebaví.

Co může v sobě objevit? Kam až může zajít? Kde je jeho počátek?! Plaví se v oceánu nicoty. Omívají ho vody nudy a povrchnosti. Cítí, že pomalu klesá. Nedostatek kyslíku způsobuje zmatek. Něco se mu vybavuje. Kde to může být? V jaké hloubce se nachází? Vidí svou mamku. Leží vedle nějakého cizího muže. Mamka drží Matěje u prsu.

„Máš hlad, Matulko?!'“

Matěj se přisává k růžové bradavce. Cítí to husté mléko. Snaží se ho dostat do sebe co nejvíc.

„Já chci taky,“ řekne ten muž.

„Neblbni!“ směje se máma.

Muž se přisává k druhému prsu. Matěj cítí žárlivost. Chtěl by, aby ten muž toho ihned nechal.

Pak se muž pustí bradavky a líbá Matěje.

„Já jsem tvůj táta, víš?“

Matěj se otřásá hnusem. Neví, kde to leží. Ten byt má vysoké stropy, okny sem doléhá dunění a cinkot. Máma se s tím mužem líbá a vzdychá, jako kdyby ji trápil. Matěj to nenávidí. Touží mít mámu jen pro sebe. Chce, aby ten muž zmizel navždy z jeho života.

Jako kdyby nenáviděl sám sebe. Musí se toho zbavit. Nemůže za to, že se nechce o mámu dělit. Touží být v jejím bříšku. Klesá stále níž, kde už tak dávno nebyl. Je tady tma, teplo a vlhko. Cítí, jak ho všechno svědí. Ošívá se, jako kdyby se měl udrbat.

„Tak už běž!“ řekne mu někdo otcovsky.

Vyletí z té díry jako kometa. Srší silnou energií a svítí si na cestu. Nikdy mu nebylo líp než právě teď. Je to jako velký třesk. Jako nový počátek světa. Žene se se svými bratry. Mají společný úkol.

Ten nejsilnější oplodní vajíčko. Ozve se rána a on jen tupě zírá. „Co to jako děláš?“ zeptá se ho někdo.

Namísto vajíčka objímá sestru. Převrátil přitom hrnek, který měl postavený na nočním stolku. Rozlil svůj ranní čaj.

„Seš jako z divokejch vajec!“ říká mu sestra.

Matěj se usmívá. Je mu dnes mnohem líp. Má pocit, že je už zdravější. Pod dekou zakrývá erekci. Snad si toho sestra nevšimla. Po tom úrazu už úplně zapomněl, že něco takového mívá. Je to sladký pocit. Všechny ty spermie, které touží vyletět. Třeba už vnímají, že jsou!

Najednou si uvědomil, jak velkou má odpovědnost!

38. kapitola z knihy Otcovství

Autor: Jan Klar | středa 19.4.2017 13:16 | karma článku: 24.39 | přečteno: 973x

Další články blogera

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 18.16 | Přečteno: 753 | Diskuse

Jan Klar

Malý kluk má velkého "oidipáka"

Matějovi bylo dávno osmnáct a přesto by mu vůbec nevadilo, kdyby si mohl zalézt k mámě do vany. Vždycky tajně zažárlil, když uviděl mladšího brášku nebo sestru, že si leží s mámou v horké vaně.

15.11.2017 v 12:13 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 828 | Diskuse

Jan Klar

Miluju tu ženu za volantem...

Viktor neměl moc rád, když viděl ženy řídit auto. Za ty roky ježdění si ověřil, že jejich chování na silnicích je rozporuplné. U mužů bylo všechno jasné, tam byla předem platná pravidla

8.11.2017 v 12:37 | Karma článku: 23.61 | Přečteno: 848 | Diskuse

Jan Klar

Způsob, jak přijít o panenství

„A tys ještě neměla kluka?!“ zeptala se její kamarádka. Na gymplu v úzkém kroužku to probíraly stále dokola. Už jí z toho fakt zvonilo v uších, jak si o ní vyprávěly, že je ještě panna.

31.10.2017 v 12:06 | Karma článku: 23.32 | Přečteno: 1279 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Dáma minimálně s dvěma P

Pořádkumilovnost a vstřícnost. Takové dobré vlastnosti. Ale někdy se jimi jejich nositel/ka dokáže těm kolem doslova zprotivit. Nevěříte?

24.11.2017 v 16:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jiří Turner

Tak soudržky a soudrzí, karty na stůl!

Vždy mě pobaví, když po zveřejnění článku, kterým vyjadřuji svůj názor na komunisty a jim podobné, se mě soudruzi a jejich sympatizanti snaží v diskusi napadat tak, aby nemuseli veřejně odtajňovat své přesvědčení, což mě těší.

24.11.2017 v 16:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Milan Šupa

Co jsou Zákony Boží?

Zákony Stvořitele nemohou být zákony, pocházejícími od lidí, ale musí být Zákony přírodními. Zákony vesmírnými, nebo univerzálními.

24.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 135 | Diskuse

Pavel Nitka

Má svoboda v předposledním roce normalizace aneb Jak jsem se bál medvěda

A kdo by se taky té šelmy nebál? Je to velké, má to drápy, má to zuby, rychle to běhá a dokonce to leze i po stromech. A když to kousne, tak to hodně bolí. Alespoň jsem o tom něco četl...

24.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 157 | Diskuse

Karel Trčálek

Black Friday, den předčasného narození Páně

Ceny padají, boží království přichází. Tak nějak by to mohlo vypadat v ráji. Vše skoro zadarmo a nad tím se vznášejí andělé

24.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 15.34 | Přečteno: 374 | Diskuse
VIP
Počet článků 116 Celková karma 23.06 Průměrná čtenost 2125

Každodenní perla na: www.klar-knihy.cz

Definice současného románu - sled prchavých epizod, které dávají životu smysl...

Česká literatura? Plytký brak nebo pozérská nuda.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.