Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Techtle mechtle občas neuškodí

11. 05. 2017 11:08:57
Žena je věčně nespokojená. I ta nejctnostnější z nich neustále pochybuje. O tom, jaká je, jak žije, jak se líbí, jestli se má dobře, ale především o svém manželovi. Je to ten pravý?!

Daniela, když ještě žila s Michalem, byla samá pochybnost. Předhazovala mu jeho úlety, ale sama žádné velké skrupule neměla. Udržovala si různé mužské známosti na dálku. „Mám svůj fanclub,“ tvrdila kamarádkám, „nikdy nevíš, kdy se ti to může hodit.“

Pěstovala si chlapy, jako jiní pěstují zeleninu. S každým občas prohodila slovo, lehce zaflirtovala, udržovala je aktivní. Komu by to mohlo uškodit? Hlavně díky Facebooku měla o přátele postaráno. Mezi starými ctiteli z mládí přibyli další, které ani pořádně neznala. Když vypadali zajímavě, přidala si je mezi přátele a občas s nimi chatovala. „Jsem maminka na plný úvazek,“ psala, „potřebuju trochu rozptýlit.“

Zajímavé, kolik mužů chce ženu pouze trochu rozptýlit. Stačí o sobě vědět, prohodit slovo, poslat si virtuální pusu, na víc není čas. A morálka vdané ženy dělá také svoje. Slib je slib, zvlášť ten manželský. Občas káva se starým kamarádem, vzpomínky na divoké večírky, ale odsud posud. Směs reality a fikce, příjemná umělá realita, ve které se fajn žije, ale nad kterou je dobrým zvykem ohrnovat nos...

„Chci žít na venkově,“ vzdychala Daniela.

Ano, jsme národ zahrádkářů. Máme přirozenou nedůvěru k vyumělkovanému a velkopanskému světu. Jsme potomci malých rolníků. Michalův životní styl Danielu vnitřně popuzoval. Chtěl žít ve městě, psát o velké politice, být hochštaplerem na vysoké noze. Byla jen otázka času, kdy přijde pád. Když přišel, byla vlastně i ráda.

„Budeš aspoň víc doma,“ řekla.

Myslela si, že se zklidní. Ale místo klidného života v páru, začal chodit do hospod a chlastat. Tušila, že je jí nevěrný. Viděla jasné důkazy i tam, kde žádné nebyly. Věrnost byla pro ni zásadní. Hlavně ta fyzická. Nedovedla si představit, že by se mohla milovat s nějakým cizoložníkem. „Smrdíš!“ zlobila se, „hoď všechno do prádla!“

Každou chvíli to z něj táhlo. Kořalka a děvky. Vzbuzovalo to v ní nevolnost. Její nespokojenost stoupala. Bolelo ji břicho a měla migrénu. Sedala u Facebooku a hledala odpověď na otázku, jaká je. Jak žije. Jak se líbí. Jestli se má dobře. Je vůbec Michal ten pravý?!

„A nešla bys se mnou někdy na kávu?“ zeptal se jeden ze ctitelů, „moc rád bych tě poznal.“

„Ale proč?“ zeptala se.

„Asi proto, že je to osud,“ napsal, „co když k sobě patříme?!“

Ten nejvěrnější ctitel to myslel vážně. Jeho zájem jí lichotil, ale bála se, co bude, když se zamiluje.

„Já nedělám věci napůl, promiň, neumím podvádět.“

Nechápala, jak to jiní mohou dělat. Setkat se s někým, něco vypít, pak se spolu vyspat a dělat zase jako by nic. Takový svět byl zvrhlý. Pro ni bylo milování svaté. Akt hluboké lásky. Nemohla by to dělat s cizím mužem. Bez sladkých motýlů v břiše. Bez extáze v duši. Odpuzovala ji vidina někoho, kdo byl plný zlozvyků a špatné hygieny.

„Připomínáš mi madonu!“ napsal ten ctitel.

Nakonec svolila, aby se viděli. Vyloupl se z něj starší muž. Technický typ, ale nečekaně příjemný. Solidní, rozvedený, pohodář. Byl úplně jiný než Michal. Žádná rozervanost. Vůbec nepil, což jí vůbec nevadilo. Ona si dala víno. Pak jí vyprávěl o svém venkovském domu.

„Bydlím tam sám,“ řekl smutně.

Sama od sebe se nabídla, že by dům ráda viděla. Její odvaha ji samotnou překvapila. Copak to může?! Byla stále ještě vdaná. Vzala s sebou dcerku, aby to nevypadalo špatně. Kolem domu byla velká zahrada. Nádherně rozkvetlá jako v pohádce.

„Pro tebe,“ řekl a podal jí náruč kopretin.

Kytice mají větší moc než sebesilnější mužské pižmo. Úplně zapomněla na své pochyby. Cítila se omámeně. Nechtělo se jí vracet domů. Uložila Míšu pod hřejivou duchnu. Pak pila víno z kamenného sklepa. „Tvůj dům skrývá pravé poklady,“ usmála se.

„Ten největší poklad jsi ty!“ řekl ctitel.

Skončili spolu na rozvrzaném gauči. Ráno se probudila a procházela prázdné místnosti. Představovala si, jak je zařídí. Tady bude dětský pokoj. Otevřela starý vikýř a nadechla se vzduchu. V dálce zavrkaly hrdličky. Už dlouho se necítila být tak šťastná.

Techtle mechtle občas neuškodí...

41. kapitola z knihy Otcovství

Autor: Jan Klar | čtvrtek 11.5.2017 11:08 | karma článku: 24.66 | přečteno: 938x

Další články blogera

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 18.16 | Přečteno: 753 | Diskuse

Jan Klar

Malý kluk má velkého "oidipáka"

Matějovi bylo dávno osmnáct a přesto by mu vůbec nevadilo, kdyby si mohl zalézt k mámě do vany. Vždycky tajně zažárlil, když uviděl mladšího brášku nebo sestru, že si leží s mámou v horké vaně.

15.11.2017 v 12:13 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 828 | Diskuse

Jan Klar

Miluju tu ženu za volantem...

Viktor neměl moc rád, když viděl ženy řídit auto. Za ty roky ježdění si ověřil, že jejich chování na silnicích je rozporuplné. U mužů bylo všechno jasné, tam byla předem platná pravidla

8.11.2017 v 12:37 | Karma článku: 23.61 | Přečteno: 848 | Diskuse

Jan Klar

Způsob, jak přijít o panenství

„A tys ještě neměla kluka?!“ zeptala se její kamarádka. Na gymplu v úzkém kroužku to probíraly stále dokola. Už jí z toho fakt zvonilo v uších, jak si o ní vyprávěly, že je ještě panna.

31.10.2017 v 12:06 | Karma článku: 23.32 | Přečteno: 1279 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Dáma minimálně s dvěma P

Pořádkumilovnost a vstřícnost. Takové dobré vlastnosti. Ale někdy se jimi jejich nositel/ka dokáže těm kolem doslova zprotivit. Nevěříte?

24.11.2017 v 16:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jiří Turner

Tak soudržky a soudrzí, karty na stůl!

Vždy mě pobaví, když po zveřejnění článku, kterým vyjadřuji svůj názor na komunisty a jim podobné, se mě soudruzi a jejich sympatizanti snaží v diskusi napadat tak, aby nemuseli veřejně odtajňovat své přesvědčení, což mě těší.

24.11.2017 v 16:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Milan Šupa

Co jsou Zákony Boží?

Zákony Stvořitele nemohou být zákony, pocházejícími od lidí, ale musí být Zákony přírodními. Zákony vesmírnými, nebo univerzálními.

24.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 135 | Diskuse

Pavel Nitka

Má svoboda v předposledním roce normalizace aneb Jak jsem se bál medvěda

A kdo by se taky té šelmy nebál? Je to velké, má to drápy, má to zuby, rychle to běhá a dokonce to leze i po stromech. A když to kousne, tak to hodně bolí. Alespoň jsem o tom něco četl...

24.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 157 | Diskuse

Karel Trčálek

Black Friday, den předčasného narození Páně

Ceny padají, boží království přichází. Tak nějak by to mohlo vypadat v ráji. Vše skoro zadarmo a nad tím se vznášejí andělé

24.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 15.34 | Přečteno: 374 | Diskuse
VIP
Počet článků 116 Celková karma 23.06 Průměrná čtenost 2125

Každodenní perla na: www.klar-knihy.cz

Definice současného románu - sled prchavých epizod, které dávají životu smysl...

Česká literatura? Plytký brak nebo pozérská nuda.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.