Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Štamgast, politolog, amatér

17. 05. 2017 12:46:14
Když byl Michal ještě hlavní komentátor novin, chodil rád do hospody, aby si poslechl názory místních štamgastů. Není nad to vědět, co si myslí dělný lid.

Nikde na světě není tolik politologů jako v českých hospodách. Pivo bylo tehdy ještě za deset korun, a tak jich tam sedělo požehnaně. Čím víc měli v hlavách, tím víc rozumů sypali z rukávů. „Jestli nám zdražej pivo,“ slýchal, „uděláme další pražskou defenestraci!“

Pivo od té doby zdražilo víckrát a vůbec nic se nestalo. Stoly štamgastů trochu prořídly, ale hospod je stále ještě dost. Sedají tu ti nejžhavější kritici státních poměrů. Žádná vláda se jim nezavděčí. A to nejen u nás, ale i na celém světě. Jak pokročila globalizace, rozšířila se i jejich témata. Štamgasti vám rozeberou blízkovýchodní krizi a také porodnictví. Dokonale se vyznají v ruské hudbě a stejně tak i v tibetském buddhismu.

„Ty vole, viděls to?!“

Nad hlavami jim hrála rozměrná televize. Velká „květáková“ hlava opozičního vůdce, který oznamoval, že dohodl podporu vlády. Profesor s šedým knírkem, bývalý premiér, vedle něj se samolibě usmíval. Po sarajevském atentátu se opět dostal na výsluní...

„Ty dva grázlové se dohodli!“

Toho večera začala platit opoziční smlouva. Šlo o jeden z mnoha šokujících politických tahů v Čechách. Dva političtí vůdci se dohodli na tom, že si vymění role premiéra a předsedy poslanecké sněmovny. Vyšachovali tím ze hry lobby tehdejšího prezidenta.

„Do piči, to je jasný, jeden mafián se šábnul s druhým,“ pravil místní štamgast Franta, nazývaný Buřič.

Všichni u stolu souhlasně pokývali. Franta měl bejsbolku s kšiltem dozadu a na sobě zelený dres Bohemky. Hlas měl silný, vytrénovaný lokálem, používal ten nejčistší pražský přízvuk. Manýra protahovat samohlásky prozrazovala, že pochází odjinud.

„Co ty na to, redaktorskej?!“

Michal seděl stranou na stoličce u baru. Neurčitě přikývl, aby svůj informační zdroj nerozlobil.

„Chtěj zamýst stopy, to vidí i slepej! Rozkradli, co se dalo. Vytunelovali naše rodinný stříbro, fabriky, co vyvážely ven, nerozeznaj špinavý mergle. Nevěrte politikům! Prachy schovejte do štrozoku. A co ty banky?! Jestli půjde někdo sedět, sežeru tuhle čapku!“

Praštil bejsbolkou o stůl a napil se piva. Číšník před něj přistrčil panáka a talíř s pražskou klobásou.

„Fando, nežer tolik!“ řekl někdo.

Franta byl mluvčí celé hospody: co řekl, to bylo svaté. Uměl to podat tak, že mu štamgasti věřili. Jeho zvučný hlas, trochu moc ukřičený, hrál v hospodě do zavíračky prim. Franta byl typický brblal a podrývač. Měl na všechno názor, vždycky co nejlidovější. Jednoduché soudy oživoval sarkasmem. Kdo s ním nesouhlasil, riskoval posměch. „Vašek Klausů v republice zhas, aby si vódeeska nakradla!“ shrnul všechno.

Shodou náhod jsem ho potkal o dva roky později. K vrchnímu soudu se dostala kauza šmeliny s lihovinami. Šlo o nezdaněný líh, který dodávala síť mafiánů do spřátelené likérky. Škoda kolem miliardy korun. Asi třicet lidí, kteří se na tom podíleli. Mezi nimi jako spojka Franta Buřič. Holá lebka bez bejsbolky. Místo dresu Bohemky měl na sobě tepláky.

„Nebudu vypovídat,“ zakuňkal před soudem.

Na chodbě jsem se ho pokusil zastavit. Pojily mě s ním roky pití, myslel jsem, že mu můžu pomoct.

„Nepiš o tom, redaktorskej!“ utrhl se na mě.

Měl jsem plno podkladů. Napsal jsem sérii článků, které celou kauzu popisovaly. Hned po prvním článku mi přišel dopis. Vyhrožoval mi smrtí. A znásilněním mé malé dcerky.

„Máte na někoho podezření?“ zeptali se mě.

Předal jsem celou věc policistům. Zmínil jsem souvislost s kauzou, ale nikoho nejmenoval.

„Práskači!“ vyryl mi někdo na bytové dveře.

Údajně mi vyhrožovala Frantova družka. Nikdy jí to nedokázali. Několik let po tom jsem zase potkal Frantu v hospodě. Vypadal jako za starých časů. Kšiltovku dozadu a zelený dres Bohemky. Přibral, v base ho asi vykrmili. Nad hlavami štamgastů hrála plazmová televize.

„Ty vole, viděls to?! Prej zavedou ňáký blblý pokladny?! Chtěj nás vožebračit jako za komančů?! Kradou nám svobodu. Nevěřte politikům! Nesmíme už hulit, chodit s kvérem, popíjet s kámošema. Buzerujou nás a pak zavřou. Jestli to není pravda, sežeru tuhle čapku!“

Praštil bejsbolkou o stůl a napil se piva. Číšník před něj přistrčil panáka a talíř s pražskou klobásou.

„Fando, nežer tolik!“ řekl jsem mu.

42. kapitola z knihy Otcovství

Autor: Jan Klar | středa 17.5.2017 12:46 | karma článku: 21.03 | přečteno: 645x

Další články blogera

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 18.16 | Přečteno: 753 | Diskuse

Jan Klar

Malý kluk má velkého "oidipáka"

Matějovi bylo dávno osmnáct a přesto by mu vůbec nevadilo, kdyby si mohl zalézt k mámě do vany. Vždycky tajně zažárlil, když uviděl mladšího brášku nebo sestru, že si leží s mámou v horké vaně.

15.11.2017 v 12:13 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 828 | Diskuse

Jan Klar

Miluju tu ženu za volantem...

Viktor neměl moc rád, když viděl ženy řídit auto. Za ty roky ježdění si ověřil, že jejich chování na silnicích je rozporuplné. U mužů bylo všechno jasné, tam byla předem platná pravidla

8.11.2017 v 12:37 | Karma článku: 23.61 | Přečteno: 848 | Diskuse

Jan Klar

Způsob, jak přijít o panenství

„A tys ještě neměla kluka?!“ zeptala se její kamarádka. Na gymplu v úzkém kroužku to probíraly stále dokola. Už jí z toho fakt zvonilo v uších, jak si o ní vyprávěly, že je ještě panna.

31.10.2017 v 12:06 | Karma článku: 23.32 | Přečteno: 1279 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Dáma minimálně s dvěma P

Pořádkumilovnost a vstřícnost. Takové dobré vlastnosti. Ale někdy se jimi jejich nositel/ka dokáže těm kolem doslova zprotivit. Nevěříte?

24.11.2017 v 16:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jiří Turner

Tak soudržky a soudrzí, karty na stůl!

Vždy mě pobaví, když po zveřejnění článku, kterým vyjadřuji svůj názor na komunisty a jim podobné, se mě soudruzi a jejich sympatizanti snaží v diskusi napadat tak, aby nemuseli veřejně odtajňovat své přesvědčení, což mě těší.

24.11.2017 v 16:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Milan Šupa

Co jsou Zákony Boží?

Zákony Stvořitele nemohou být zákony, pocházejícími od lidí, ale musí být Zákony přírodními. Zákony vesmírnými, nebo univerzálními.

24.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 135 | Diskuse

Pavel Nitka

Má svoboda v předposledním roce normalizace aneb Jak jsem se bál medvěda

A kdo by se taky té šelmy nebál? Je to velké, má to drápy, má to zuby, rychle to běhá a dokonce to leze i po stromech. A když to kousne, tak to hodně bolí. Alespoň jsem o tom něco četl...

24.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 157 | Diskuse

Karel Trčálek

Black Friday, den předčasného narození Páně

Ceny padají, boží království přichází. Tak nějak by to mohlo vypadat v ráji. Vše skoro zadarmo a nad tím se vznášejí andělé

24.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 15.34 | Přečteno: 374 | Diskuse
VIP
Počet článků 116 Celková karma 23.06 Průměrná čtenost 2125

Každodenní perla na: www.klar-knihy.cz

Definice současného románu - sled prchavých epizod, které dávají životu smysl...

Česká literatura? Plytký brak nebo pozérská nuda.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.