Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak si nechat vyříznout ledvinu

14. 06. 2017 12:21:38
„A nebude vám vadit, že jsem tolik chlastal?“ zeptal se Michal v ordinaci. Stále tady byla možnost, že nebude tím vhodným dárcem.

Že se operaci ještě vyhne a nebude muset ledvinu svému synovi darovat. Že při vyšetření, které od rána podstoupil, najdou patologický nález. Podobné nezvratné změny, jaké měl určitě už dávno na svých játrech. Tolik tvrdého alkoholu za dvacet let muselo přece zanechat někde stopy...

„Ledviny jsou v normě,“ kývl primář, „nemáte se čeho bát.“

Tu zprávu přijal rozporuplně. Není špatné vědět, že jste zdravý, že máte ještě v životě naději. Jenže o to víc se před ním začala rýsovat představa, že brzy bude bez ledviny. Sotva se dozvěděl, že je v kondici, už aby se strachoval o to, že to tak dlouho nezůstane. Ale co, pomyslel si, jedině při plném zdraví můžeme být velkorysí.

„Tak já si to jdu užít,“ zavtipkoval.

„Hlavně žádný alkohol!“ odpověděl primář, „v deset se uvidíme na sále. Je to pro mladého pacienta nejlepší čas.“

Michal se vypotácel z ordinace. Tak to by nečekal! Měl sotva hodinu na to užít si oboje ledviny. Proč mu to ráno neřekli?! Možná trochu frajersky si myslel, že to vyšetření není ještě nic závazného. Prostě přijde na vyšetření, aby se před Valérií neblamoval. Tam se dozví, že nic darovat nemůže. Zatváří se omluvně a oni najdou jiného dárce.

„Neboj, lásko, Matěj bude v pořádku!“ řekne.

Tak nějak si to ještě ráno maloval. Za dvě hodinky to sfoukne a pak půjde do své nové práce. Napíše plytký článek. Nějakou pitomou populistickou noticku o tom, jak je svět zkažený. Lidi si žádají bulvár. Ti zkažení si rádi čtou sami o sobě. Vrána k vráně sedá. Vidět svět střízlivě se nevyplácí. A Michal byl teprve tři dny po návratu z léčebny.

Zazvonil mu mobil. Volala mu Valérie.

„Tak jak to dopadlo?“ zeptala se bez pozdravu.

„No jo, dobrý...“

„Takže je všechno v pohodě?!“

„No jo, v pohodě...“

To její v pohodě mu nahánělo husí kůži. Rozhlédl se po šedivé chodbě. Jak rád by si dal něco na posilněnou! Nějaký malý povzbuzovák. Aby nemusel myslet na tu operaci. To byla jeho věčná chyba. Příliš nad vším přemýšlel, otáčel to ze všech stran jako děcko zemský glóbus.

Slib je slib, pomyslel si. Když jsem to slíbil, musím to podstoupit. Je to přece jen jedna ledvina. Malý kousek masa. Až bude pryč, ani to nepoznáš. Budeš normálně dýchat, smrkat, čůrat, nasedat do auta. Tak proč je člověk z toho tak vyjevený? Zásah do vlastního těla? Díra v břiše, která tě bude do konce života strašit ze sna? Ale co přijde dalšího? Žaludek nebo konečník? Půlka plic, protože ke všemu ještě rád kouříš?!

Neměl bys to brát víc filosoficky? Co je to tělo?! Schránka plná buněk, co se rozpadá při každém pohybu? Zranitelná hnusná biomasa? Odpad, který jednou pohnojí krajinu? Má smysl na tom tak lpět? Nezáleží víc na tom, co po sobě zanecháš v srdcích lidí? Tak proč tě to, kurva, tak svírá?! Jsi jako to zvíře, nedokážeš se povznést! Ani trošku se oprostit! Kde je ta tvoje nirvána, když dojde na nejhorší! Buddha to dokázal! Dosáhl osvícení! I kdyby mu pálili dlaně cigaretou, ani by necekl. Měl by spálené ruce, no a co! Něco tak nepodstatného sub specie aeternitatis!

Valérie si pilovala nehty malým pilníkem. Dělala to, aby si je nemusela samou nervozitou kousat. Doba, kdy půjde Matulka na sál, se přiblížila. Bylo už po desáté, když ho odvezli. Šla si sednout před sál. Pak ji rozrušil hluk, který se šířil z vedlejšího sálu...

„Kde je ten dárce?! Už by tu měl být?!“ ozvalo se.

Sestry pobíhaly sem a tam a nahlížely do čekárny. Ani tady na chodbě nebylo Michala nikde vidět.

„Okamžitě ho sežeňte!“ zaslechla pana primáře.

Udělalo se jí nevolno. Kde se ten magor schovává?! Náhle si uvědomila, že sázka na alkoholika nevyšla. Hrdlo se jí sevřelo úzkostí. Co bude s jejím klukem, když nedostane ledvinu?!

Úplně ji to ochromilo. Její dítě je přece její všechno! Pak se vzchopila. Musí ho najít, i kdyby ho měla zabít. Začala mu volat a běžela po schodech. U automatu na kafe nestál, ani na záchodě nebyl. Pak doběhla do kantýny. Seděl u stolku a smutně kouřil. Přitom zíral na lahváče v chladícím boxu. „Kde jsi, ty srabe?!“ vyhrkla zuřivě.

Sjela ho opovržlivým pohledem. „Ihned se vrať! Jinak ti tu ledvinu vyříznu tady tím pilníkem na nehty!“

45. kapitola z knihy Otcovství

Autor: Jan Klar | středa 14.6.2017 12:21 | karma článku: 25.10 | přečteno: 1039x

Další články blogera

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 18.16 | Přečteno: 753 | Diskuse

Jan Klar

Malý kluk má velkého "oidipáka"

Matějovi bylo dávno osmnáct a přesto by mu vůbec nevadilo, kdyby si mohl zalézt k mámě do vany. Vždycky tajně zažárlil, když uviděl mladšího brášku nebo sestru, že si leží s mámou v horké vaně.

15.11.2017 v 12:13 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 828 | Diskuse

Jan Klar

Miluju tu ženu za volantem...

Viktor neměl moc rád, když viděl ženy řídit auto. Za ty roky ježdění si ověřil, že jejich chování na silnicích je rozporuplné. U mužů bylo všechno jasné, tam byla předem platná pravidla

8.11.2017 v 12:37 | Karma článku: 23.61 | Přečteno: 848 | Diskuse

Jan Klar

Způsob, jak přijít o panenství

„A tys ještě neměla kluka?!“ zeptala se její kamarádka. Na gymplu v úzkém kroužku to probíraly stále dokola. Už jí z toho fakt zvonilo v uších, jak si o ní vyprávěly, že je ještě panna.

31.10.2017 v 12:06 | Karma článku: 23.32 | Přečteno: 1279 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Dáma minimálně s dvěma P

Pořádkumilovnost a vstřícnost. Takové dobré vlastnosti. Ale někdy se jimi jejich nositel/ka dokáže těm kolem doslova zprotivit. Nevěříte?

24.11.2017 v 16:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jiří Turner

Tak soudržky a soudrzí, karty na stůl!

Vždy mě pobaví, když po zveřejnění článku, kterým vyjadřuji svůj názor na komunisty a jim podobné, se mě soudruzi a jejich sympatizanti snaží v diskusi napadat tak, aby nemuseli veřejně odtajňovat své přesvědčení, což mě těší.

24.11.2017 v 16:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Milan Šupa

Co jsou Zákony Boží?

Zákony Stvořitele nemohou být zákony, pocházejícími od lidí, ale musí být Zákony přírodními. Zákony vesmírnými, nebo univerzálními.

24.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 135 | Diskuse

Pavel Nitka

Má svoboda v předposledním roce normalizace aneb Jak jsem se bál medvěda

A kdo by se taky té šelmy nebál? Je to velké, má to drápy, má to zuby, rychle to běhá a dokonce to leze i po stromech. A když to kousne, tak to hodně bolí. Alespoň jsem o tom něco četl...

24.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 157 | Diskuse

Karel Trčálek

Black Friday, den předčasného narození Páně

Ceny padají, boží království přichází. Tak nějak by to mohlo vypadat v ráji. Vše skoro zadarmo a nad tím se vznášejí andělé

24.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 15.34 | Přečteno: 374 | Diskuse
VIP
Počet článků 116 Celková karma 23.06 Průměrná čtenost 2125

Každodenní perla na: www.klar-knihy.cz

Definice současného románu - sled prchavých epizod, které dávají životu smysl...

Česká literatura? Plytký brak nebo pozérská nuda.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.