Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Správnej chlap nikdy nebrečí

16. 08. 2017 12:06:05
Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

Žádné studování sociologie ani jiných pavěd. Řemeslo má zlaté dno stále, ať jsou u moci komunisté nebo kapitalisté. Buď máš v ruce fortel nebo ne. Postavit se k práci, nevzdat to, co ti nejde, je základ. Žádnej učenej z nebe nespad. Když už nemůžeš, můžeš ještě dvakrát, tvrdil Matějovi.

„Jenže mě to nebaví!“ odsekl mu Matěj.

Viktor nesnášel jeho laxní přístup. Od dětství, když uzvedl cihlu, se ho snažil zapojit do řemesla. Postupně opravovali barák, který zdědil. Za tu dobu se naučili spoustu prací: zedničinu, tesařinu, vodařinu, plynařinu. Sám opravoval auta, uměl elektriku i plechařinu. Na baráku si dělal všechno sám, měl tři děti a musel umět vyjít. Nejhorší bylo spravit střechu. Když mu tehdy patnáctiletý syn držel trám, praštil ho omylem kladivem.

„Správnej chlap nikdy nebrečí!“ řekl mu.

Matěj měl svého otce už plné zuby. Dřív byl pro něj autorita, které se snažil ve všem vyhovět. Jenže pochopil, že to nedokáže. I kdyby se snažil sebevíc, jeho otec to stejně neocení. Měl na něj hrozné nároky! Copak je důležité, jestli umí pořádně namíchat maltu? Matěj si svépomocí stavět dům nebude. Proč by to taky dělal? Z hlediska sociologie je jisté, že česká populace vymírá. Baráků bude všude dostatek.

„Ále hovno,“ namítl táta, „vždycky platilo, že chlap má postavit dům, zasadit strom a zplodit syna!“

Pomáhal mu omítat podkroví. Matěj nosil těžké kbelíky s maltou po schodech a měl toho dost. Byl ještě v rekonvalescenci, ale jeho táta ho zapojil, jako kdyby neměl prázdniny.

„Jenže já budu teďka ještě studovat!“

„A co pak? Pak budeš žít z grantů?“

Viktor nemohl skousnout, že Matěj půjde na univerzitu. Tyhle obory nikoho ještě pořádně neuživily. Kdyby bylo po jeho, šel by makat. Filosofovat může klidně i u ponku.

„S vejškou můžu jít dělat co, chci!“

Za všechno mohla stejně jeho matka. Podporovala ho v tom nesmyslu, protože sama taky studovala. Jako kdyby to Viktor neznal: na obci, v práci, dokonce i servírka v hospodě je bakalářka. Každý je dneska bakalář! Studujou humanitní kraviny, ale pak neumí ani načepovat pivo.

Viktor má maturitu a je spokojený. Živí se vlastníma rukama. Kdo to dneska, v době pupkatých manažerů, může říct? Grunt je pořád stejný grunt. Bez práce nejsou koláče. Jak by taky mohly být? Kdyby se nezaselo a nesklidilo, nebylo by ani na chleba. Co bychom jedli? Reklamu? Koláče sledovanosti? Virtuální realitu? Není nad naše české ručičky. Kdyby Matěj byl opravdu po něm, neměl by hlavu v oblacích.

Matěj pozoroval svého otce. Nabíral na lžíci maltu a omítal zděnou příčku. Byl to silný chlap. Měl široká ramena, pod tílkem vystupovaly svaly, jaké by chtěl Matěj taky mít. Ale to bylo asi tak všechno.

„To jsou neskutečný klišé!“ řekl.

Jeho otec nahodil, ale malta odpadla a rozprskla se mu po tváři.

„Jak jsi to namíchal?! Vždyť to vůbec nedrží! Je tam málo vápna! Ty jsi lempl, sakra, po kom vlastně jsi!“

Matěj o tom přemýšlel už dlouho. Hlavně od té doby, co ležel v nemocnici. Jeho táta mu nemohl darovat ledvinu? Proč? Měl přece jeho geny. Jeho krev, jeho svaly, jeho tělo. Ale nic z toho, jak cítil, nemá. Má úplně jinou hlavu. Je úplně jiný přes veškerou snahu ho vychovat.

„No po tobě nejsem!“ řekl.

„To vidím, hlupáku!“

Viděl, jak se celý třese. Nesnášel ty jeho afekty. Takový on nikdy nebude. „Vždyť nejsi můj táta!“

Viktor mu ubalil facku.

„Cos to řekl?!“

Matěj na druhou nečekal a zdrhl. Řekl jen něco, co oba už tušili. Podle toho, jak se jeho matka vyhýbala odpovědi. Měl cizí ledvinu, od toho druhého chlapa. Viktor cítil, že se mu tím vzdaluje. Vůbec nevěděl, co si s tím má počít, jak se s tím má srovnat. V hlavě měl zmatek.

Sešel dolů, kde pražilo letní slunce. Míchačka byla vyklopená a on ji znovu pustil. Pod sítem měl prosetý písek. Nabral ho na lopatu a házel ho do míchačky. Třikrát písek a jednou vápno, které měl vyhašené v kádi. Ještě lopatu cementu. Jako když vaříš guláš. S tím si rady věděl. Tomu rozuměl. Zahleděl se na dům, na vzrostlý ořech a pak mu z očí vyhrkly slzy...

V míchačce se otáčela ta správná malta.

51. kapitola z knihy Otcovství

Autor: Jan Klar | středa 16.8.2017 12:06 | karma článku: 25.60 | přečteno: 2367x

Další články blogera

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 18.16 | Přečteno: 753 | Diskuse

Jan Klar

Malý kluk má velkého "oidipáka"

Matějovi bylo dávno osmnáct a přesto by mu vůbec nevadilo, kdyby si mohl zalézt k mámě do vany. Vždycky tajně zažárlil, když uviděl mladšího brášku nebo sestru, že si leží s mámou v horké vaně.

15.11.2017 v 12:13 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 828 | Diskuse

Jan Klar

Miluju tu ženu za volantem...

Viktor neměl moc rád, když viděl ženy řídit auto. Za ty roky ježdění si ověřil, že jejich chování na silnicích je rozporuplné. U mužů bylo všechno jasné, tam byla předem platná pravidla

8.11.2017 v 12:37 | Karma článku: 23.61 | Přečteno: 848 | Diskuse

Jan Klar

Způsob, jak přijít o panenství

„A tys ještě neměla kluka?!“ zeptala se její kamarádka. Na gymplu v úzkém kroužku to probíraly stále dokola. Už jí z toho fakt zvonilo v uších, jak si o ní vyprávěly, že je ještě panna.

31.10.2017 v 12:06 | Karma článku: 23.32 | Přečteno: 1279 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Dáma minimálně s dvěma P

Pořádkumilovnost a vstřícnost. Takové dobré vlastnosti. Ale někdy se jimi jejich nositel/ka dokáže těm kolem doslova zprotivit. Nevěříte?

24.11.2017 v 16:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jiří Turner

Tak soudržky a soudrzí, karty na stůl!

Vždy mě pobaví, když po zveřejnění článku, kterým vyjadřuji svůj názor na komunisty a jim podobné, se mě soudruzi a jejich sympatizanti snaží v diskusi napadat tak, aby nemuseli veřejně odtajňovat své přesvědčení, což mě těší.

24.11.2017 v 16:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Milan Šupa

Co jsou Zákony Boží?

Zákony Stvořitele nemohou být zákony, pocházejícími od lidí, ale musí být Zákony přírodními. Zákony vesmírnými, nebo univerzálními.

24.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 135 | Diskuse

Pavel Nitka

Má svoboda v předposledním roce normalizace aneb Jak jsem se bál medvěda

A kdo by se taky té šelmy nebál? Je to velké, má to drápy, má to zuby, rychle to běhá a dokonce to leze i po stromech. A když to kousne, tak to hodně bolí. Alespoň jsem o tom něco četl...

24.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 157 | Diskuse

Karel Trčálek

Black Friday, den předčasného narození Páně

Ceny padají, boží království přichází. Tak nějak by to mohlo vypadat v ráji. Vše skoro zadarmo a nad tím se vznášejí andělé

24.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 15.34 | Přečteno: 374 | Diskuse
VIP
Počet článků 116 Celková karma 23.06 Průměrná čtenost 2125

Každodenní perla na: www.klar-knihy.cz

Definice současného románu - sled prchavých epizod, které dávají životu smysl...

Česká literatura? Plytký brak nebo pozérská nuda.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.