Michal a Valérie vedli spolu báječný milostný paralelní vztah. Využívali k němu Skype, esemesky, Facebook a další sociální sítě. Možná spolu trávili víc času než se svými zákonnými manžely.
Bylo to příjemné si tak partnersky rozumět. Rozebírali vzájemně své problémy, prospěch dětí, potíže v práci a jiné starosti. Často se škádlili, popichovali se a vtipkovali. Hlavně se spolu milovali, posílali si sladká políbení, pohlazení a třeba i jiné intimity. Bylo to takové druhé lepší manželství na dálku.
„Usmažím si lososa. Co máš ty?“
„Já si dám sardinky...“
Dalo by se říct, že byli dokonale sladěni. Usínali ve stejnou dobu, zatímco si dávali přání na dobrou noc. Společně vstávali, stačilo otevřít oči a přečíst si první ranní zprávičku. Oba věděli, co bude ten druhý dělat. Často si telefonovali, podporovali se a den jim tak utekl. Ta citová vazba byla taková, že už ani nevěděli, kam vlastně patří. Doma je čekali manželé, ale celý den prožívali spolu. Co bylo skutečnější?
„Já si právě napouštím vanu.“
„Já tam chci taky...“
Přitom byla v tu chvíli vedle něj jeho žena. Ten rozpor mezi vnitřním a vnějším světem Michala stále udivoval. Proč to nešlo nějak spojit?! Žít otevřeně tak, jak to vnitřně cítí? Jednou být s Valérií a pak zase s Evou? Měl je rád obě dvě, jenže Valérie byla první. Copak za to mohl? Copak on si vybral, že v mládí poznal vdanou ženu? Že jí zůstal věrný, i když měl i jiné? Není nakonec celý náš život směs reality a fikce?
„Budeme mít miminko!'“ řekla mu tehdy Eva.
„Ježíš.“
„No jo, úplně jsi mě umiloval...“
Její štěstí bylo nevýslovné. Poprvé potratila a podruhé se k tomu o to víc upnula. Měl jí snad vyprávět, že všechno je jinak? Že, když s ní poslední dny spal, měl před očima Valérii? Její obnažená ňadra v letní restauraci? Její růžové bradavky, které poskytla svému dítěti? Všichni hosté zírali stejně jako on na tu nečekanou krásu. Měl ji před očima, i když šukal s Evou…
„Už mi sem leze někdo jiný,“ odepsala Valérie.
Michalova erotická představa vzala za své. Do vany jí vlezla malá dcerka, ale chtěla ho trochu poškádlit.
„Tak si to užij!“ napsal.
To, že je ve vaně nejspíš s Viktorem, ho rozhodilo. Taková primitivnost! Půjde se věnovat své Evě.
Šel do ložnice, kde pracovala. Poslední dobou příliš pracovala. Ležela na posteli s tabletem v ruce. Vypadala unaveně. Měla toho v práci hodně. Musela vyřídit firermní poštu. Do toho si psala se svým bývalým. Nějak se mu poslední dobou zastesklo. Přitom věděla, že žije s jednou mladou kravkou...
„Nechceš si dát vanu?“ zeptal se Michal.
„Až za chvilku, lásko.“
Ondřej jí stále psal. Nijak to před Michalem netajila. Vždyť to byl velmi starý kamarád. Psal jí, že Magda, jeho holka, letěla na Tchajwan. Už dva týdny ji má jen přes kameru. Trochu mu chybí lidský dotek. Pamatuje se Eva, jak spolu byli úplně sami celé léto na chalupě?
„Hmm, pamatuju,“ odepsala.
„Milovali jsme se v seně,“ napsal.
Eva se nad svým tabletem zasnila. Příliš často trávila čas nesmyslným životem v umělém světě. Co jiného bylo bankovnictví? Všechny ty produkty, portfolia, strategie a teambuildingy? Nebylo na něm nic skutečného, něco, co by vonělo člověčinou. Milováním na horské louce...
„Toužím po tobě,“ napsal jí Ondřej.
Michal zatím myslel na to, co dělá Valérie. Po koupeli mu už neodepsala. Asi souloží s Viktorem. Kdyby on byl s ní ve vaně, pomiloval by jí v horké vodě a pak ještě v posteli. To by on, Michal, udělal. Jenže místo toho čeká, až Eva vyřídí pracovní maily.
„Co děláš?“ napsala Valérie konečně.
V její otázce se skrývala utajená žárlivost. Vždy ho podezřívala. Věděla, že si s věrností hlavu neláme. Píše jí sladká slůvka a přitom je s Evou. Klidně jí něco napíše a zároveň si to užívá s tou druhou.
„Koukám na detektivku,“ napsal.
Svět je děsný hlavolam, pomyslel si. Nebylo by lepší, kdyby se všichni sešli v jedné ložnici? Viděl je jako naživo: Viktor by si lehl na kraj postele a vedle něj Valérie. K ní by si lehl Michal. Hned vedle něj, na druhé matraci, by ležela Eva. Obě by byly samozřejmě nahé. Vedle Evy by si lehl Ondřej. A za něj, na kraj postele, jeho holka.
Bylo by to tak asi jednodušší...
52. kapitola z knihy Otcovství
