Miluju tu ženu za volantem...
a pak byla džungle, ve které se chlapi vyznali. Větší a silnější bere všechno. Ale u žen? Musel se smát, když mu někdo řekl, že ženy jezdí statisticky bezpečněji. „Ženy jsou příčinou potíží,“ tvrdil, „jedou tak šíleně, až způsobí cizí karambol...“
Když auto jelo na hlavní a zastavilo na křižovatce, mohl se vsadit, že v něm sedí žena, která se opatrně rozhlíží. Stejně tak to bylo s předjížděním. Kvůli její váhavosti se za ní jen tvořila kolona. Pak někomu ruply nervy a začal předjíždět, když už bylo pozdě. Takových nehod Viktor už viděl! Sám jezdil do práce radši na kole. Stačilo mu, když si vzal o víkendu auto, aby vzal rodinu na výlet. „Co to zase je?!“ vytřeštil oči.
Ženská v Audi neznala pravidlo pravé ruky. Vyjížděla z parkoviště u Kauflandu a málem to do něj naprala! Ještě se zatvářila, jako by jí ubližoval. Ona přece jela na větší silnici a on se jí tam nacpal z menší! Kdyby vylezl z auta a začal jí to vysvětlovat, stejně by to obrátila proti němu. Poštvala by proti němu policajty a ještě by dostal pokutu! „Ženská za volantem!“ vydechl.
Valérie jezdila s jejich autem už roky. Zpočátku, co si Viktor pamatoval, to byl porod. Vůbec nechápala, jak podřadit a brzdy dost trpěly. Měl velmi hezkou Škodu 110 R. To auto miloval a vytunil motor i kastli. Dokonce s ním jezdil na závody veteránů. Jednoho dne Valérie zajela na trh a nedala tam kvalt ani nezatáhla brzdu.
„Zlato, ty se asi budeš zlobit,“ zavolala mu.
„Co se stalo?!“
Přijel tam na kole a našel auto s rozbitým blatníkem. Sjelo po náměstí rovnou do chráněného dubu.
A pak byl dvacet let klid.
Až před chvíli mu zavolala a v jejím hlase byla úzkost. Vypadalo to úplně jinak než před lety. Nešlo vůbec o žádnou banalitu. Za vesnicí zaslechl sirény, když se tam řítil na kole. Ze státní sem odbočila sanitka. Na místě stáli policajti, jejich auto přímo u krajnice. V příkopu zahlédl svou Mazdu šestku dvoulitr, kterou si tak vymazlil.
„Já jsem dostala smyk,“ vyhrkla Valérie.
Na silnici byl nános bahna. Dostal vztek na ty burany jézéďáky s traktory, co to rozjezdili, ale na manželku ani ne. Byla příliš vyděšená. Chovala se zmateně, asi měla šok.
„Já nikam nepojedu!“
Přemluvil ji, aby nasedla do sanitky. Jenom zjistí, jestli je v pořádku. On se už o všechno postará. Jak pochopil, Mazda je na zrušení. Vzala to o strom a taky o betonovou skruž.
„Do prdele práce!“ ulevil si.
V duchu se utěšoval, že Valérie to přežila. Mohla dopadnout mnohem hůř, to věděl dobře. Už něco ve svém životě zažil. Ale tentokrát chodila smrt až příliš blízko, blíž než by kdy myslel. Mířila těsně vedle a on si uvědomil, že Valérie je vůbec jeho nejbližší člověk. Na to lidi často přijdou pozdě. A on Viktor má to štěstí, že se nic nestalo. Že si může její znovuzrození ještě pořádně užít. A třeba i něco změnit. Chovat se k ní líp, než se choval. Protože ji opravdu miluje? Taková patetičnost! Ale kdyby nebyla, scházela by mu, až se mu z toho zatajil dech!
Druhý den jel za ní do nemocnice. Půjčil si Fiata od souseda, všichni ji moc pozdravují. Vypadalo to, že ji pustí, ale doktoři rozhodli, že půjde ještě na rentgen. Čekal s dětmi na chodbě.
„Převezou mě do Prahy,“ řekla, „na magnetickou rezonanci. Víš, jak mám pořád ty svý migrény…“
„Jasně,“ přikývl.
Když měla migrény, byla vždycky hrozně protivná.
„Přijedeme za tebou,“ řekl.
Zůstala už v nemocnici. Našli jí nádor na mozku. Když se to dozvěděl, vůbec to nedovedl pochopit. Před dětmi to raději zatajil. Musel se s tím vyrovnat, ale zatím nevěděl jak.
„Vypadáš dobře,“ řekl nejistě.
Seděl u její postele s nastavitelným polohovadlem. Vypadala špatně, na tvářích měla modřiny. To, jak se praštila o sloupek. Na spánku měla žlutomodrou bouli, jako by jí tam bujel zhoubný nádor.
„Nezlobíš se na mě?“ šeptla.
Pohladil ji po vlasech. Prostě koupí zase nějakou další rachotinu. Nebude už tak hezká, ale nevadí mu to.
„Neboj se, lásko, zase si sedneš za volant…“
62. kapitola z románu Otcovství
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |