Malý kluk má velkého "oidipáka"
Máma se koupala často, protože jí to dělalo dobře na migrénu. Napustila si vodu a pak si ve vaně něco četla. Chtěla mít klid, ale ten jí málokdy dopřáli. „Co je?“ řekla Matějovi, když se tak trochu ze srandy svlékal, „na to zapomeň!“
„Mami, já chci jít k tobě!“
Pamatoval si, že když byl malý, chodil za ní často. Někdy se stalo, že u ní našel tátu a pak tam nemohl. To vždycky udělal scénu. Připadalo mu, že má na koupel s mámou svaté právo. A najednou tohle! Nahatý otec, který ho strká z koupelny jako nějakého vetřelce. Pociťoval to jako křivdu. Řval za zamčenými dveřmi, jako kdyby ho na nože brali.
„Já ho snad zabiju!“ slyšel tátu.
Valérie se koupala každý večer. Někde četla, že když je narozená ve znamení Štíra, že miluje stojaté vody. Nebylo nic slastnějšího než horká vana! Měla to jako zavedený rituál, který si nenechala vzít. Od rána v práci blázinec a pak se doma starala o čtyři hladové krky. Vařila teplé večeře, protože se to vyplatilo, navíc to dělala ráda. Oni měli teplo v žaludcích a ona si chtěla udělat taky dobře. Pustila si co nejteplejší vodu, přilila voňavý olej a pak se do horké vany ponořila jako královna.
„Mami, já chci jít k tobě!“
Když nepřišel Matěj, přiběhla malá cácorka. Pořád se někdo snažil narušit její klid, ale nezlobila se. Byla velká máma, která se stará. Vždycky chtěla hodně dětí a domácí klídek. Měla početnou rodinu a občas i pohodu. Tu jí narušoval úplně někdo jiný než děti. Myslela na něj od svých dvaadvaceti. Jak to že jim ta touha vydržela tak dlouho?
„S kým to mluvíš, mami?“
V teplé vaně měla domácí kancelář. Útulné prostředí, kde mohla tajně snít. Nebo si ledacos zařídit. Občas odpovídala na maily. Jindy hledala šaty na e-shopu. Jednou měla veselou náladu a podruhé smutnou. Většinou s Michalem mluvila právě z vany. Byla v tom jistá zákeřnost, že mu nikdy nezapomněla sdělit, že se koupe ve vaně.
„A jsi úplně nahá?“ ptal se vždycky.
„Hele, co myslíš?!“
Často ji trápil dotazy na tělo. Snažila se ho odbýt, ale dělalo jí dobře, že ho stále vzrušuje. Nemohla ho mít, tak aspoň takto. Dokázalo jí to vylepšit den, život jí nepřipadal smutný. Trocha erotiky nikdy neuškodí. Cítila mezi nimi to napětí a taky ji to vzrušovalo. Naladilo ji to do postele. Někdy, když Viktor přišel dřív domů, využila toho.
„Vali, ty jsi fakt chlípná!“
Její vnitřní svět se prolínal s realitou. V hlavě měla Michalovo tělo, se kterým se milovala. V tu chvíli byla s ním v posteli. Dělal jí přesně to, o čem jí psal do mobilu. Vždycky ho za to sjela. Nebude číst žádné sprosťárny, ona je na jemnou romantiku. Ale při sexu se jí vybavovaly ty největší prasárny, které jí kdy napsal.
„Prosím, ještě!“ šeptala.
Ta rozkoš byl dvojnásobná. Asi by v realitě nechtěla zažít sex ve třech, ale takto skrytě si to užívala. Viktor byl skvělý. Jako by tušil, že je myšlenkami jinde, o to víc se snažil. Žárlivost ho přiváděla do extáze. Vědomí toho, že ho na začátku podvedla. Pochybnost, že Matěj je jeho syn.
„Mami, s kým to mluvíš?“
Malý Matěj k ní rád chodil. Užíval si tu blízkost, jen neměl rád, když měla mobil. Zvláštně se hihňala a mluvila divně. Její hlas byl protivný. V tu chvíli se cítil být odstrčený. Jednou, když jí někdo volal, zvedl to. Uměl to už s mobilem a řekl: „Haló!“ Nějaký pán k němu mluvil. Ihned ho začal nenávidět, aniž by ho vůbec kdy viděl.
Chtěl mít mámu sám pro sebe. Cítil její vůni, něhu, nahé poprsí. Hrozně rád se jí tulil k bříšku a připadal si jako v ráji. Neuměl to popsat, ale bylo mu fajn. Něco si povídali, zatímco se k ní tiskl. Prohlížel si zubatou jizvičku. Taky pupík měla příjemný. Její klín byl zakázané místo. Jako by hledal cestu zpátky. Jednou se mu stala nehoda. Cítil, že má pindíka úplně jiného, tak hrozně velkého!
„Já za to ale nemůžu…“
Od té doby k ní už nesměl. O to víc žárlil na bráchu a ségru, ale taky na otce, když se s ní koupal, a vůbec nejvíc žárlil na toho, s kým večer ve vaně telefonovala…
Matěj ještě nemohl tušit, že až se bude jednou ženit, že si vezme holku velmi podobnou své mámě.
63. kapitola z románu Otcovství
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |