Deník spisovatele - ano, ženský úděl je opravdu ten nejhorší…

2. 06. 2019 8:47:57
Měl bych být v obraze, co hýbe společností, a tak se začítám i do takových podivuhodných portálů, jakým je levicově aktivistický A2larm. Okamžitě na mě vyskakuje článek Apoleny Rychlíkové

Měl bych být v obraze, co hýbe společností, a tak se začítám i do takových podivuhodných portálů, jakým je levicově aktivistický A2larm. Okamžitě na mě vyskakuje článek Apoleny Rychlíkové, ve kterém si vyřizuje účty s mužskou toxicitou. Žena je stále v nerovném postavení, napsala Apolena, a já si říkám, jak je to možné, že mladá hezká chytrá a vzdělaná žena z dobré rodiny cítí v sobě tak hroznou křivdu, že se potřebuje chovat jako svazačka, která chce spasit svět.

Čím to je, že se stále přetřásá hlavně ženský úděl? Proč nečtu na titulcích podobně často třeba o Rómech nebo o homosexuálech? Nebude to tím, že ženy už dávno nejsou nikým omezované? Pominu to, že je jich na světě nejvíc a že většinově okupují mediální prostor. Všechny ty mladé vzdělané ženy, které se seberealizují tak, že si pod vlajkou svého pohlaví léčí osobní křivdy. Nebo je to spíš typická nespokojenost, která je trvale přítomná, co pánbůh stvořil ženu?

Jako by žila s tím, že jí bylo naděleno méně. Muž si někde loví, zatímco ona smejčí v jeskyni a dřepí u ohně. Toto klišé sice už dávno neplatí, ale v mozku zůstalo. Jako pocit dědičné křivdy. A taktéž strategická výhoda, ze které se dá těžit. Hlavně nezmiňovat své benefity, možnost nechat se živit, být s dětmi, přežít války nebo katastrofy, jen si stěžovat a získávat víc než dosud. Dnes chtějí řídit a šéfovat a přitom nechtějí přijít o své výhody, což je rozpor.

Já ženám tu jejich nespokojenost nezávidím. Tedy těm, které cítí křivdu vůči mužům. Není jich možná tolik, ale jsou o to víc vidět, protože je to stále tak "cool". Samy sobě si jen podřezávají větev. Ten rozpor, chtít být stejná jako muž a přitom zůstat ženou, není řešitelný. To by v sobě musely zabít biologii, jenže to by přišly o své výhody. Kdyby přestaly rodit, přestaly by se krášlit, co by jim zbylo? Jen nápodoba mužství, hysterie a utrápenost z nedostatečnosti.

Problém vidím úplně někde jinde. Tu stálou potřebu zaobalit svůj mindrák do spasitelského syndromu. Když si nevíš rady sama se sebou, schovej se pod vlajku kolektivní křivdy. Všichni jsme si nerovní, ale my ženy jsme na tom ještě hůř. Chceme všechno stejné, i platy, i když často nepodáváme mužské výkony. Ale kdo toto dnes řekne, je kriminalizovaný. To si přece nemůžeme nechat líbit, my jsme kolektiv, a co je víc? A jednotlivec je pod naší rozlišovací schopností.

Co je v takových intencích jedinečný člověk? Jeho zápas o to, co je lidské, humánní a neopakovatelné? Křehký výdobytek nad biologií, nad davem, nad kolektivem? Svobodná volba, potřeba utvářet vlastní život, žít jen sám podle sebe? Toto neustále degradujeme biologií. Svými pudy, pohlavím a předsudky. Ale ženy jsou prostě houževnaté. Až tady budou za sto let vládnout androidi, budou stejně dokola naříkat na svůj ženský úděl a na to, jak jsou muži toxičtí...

Ukázka z knihy Deník spisovatele

Autor: Jan Klar | neděle 2.6.2019 8:47 | karma článku: 20.69 | přečteno: 395x

Další články blogera

Jan Klar

Deník spisovatele - ach ta česká potřeba falešné skromnosti...

Zdá se, že v Čechách už dlouho převládá podivuhodný mýtus o tom, že ten, kdo opravdu v něčem vyniká, je zároveň pokorný i skromný. Bez toho je dotyčný zřejmě jen pozér a velkohubý suverén.

10.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - postmoderna aneb ošklivá žába na prameni

Zdá se, že definovat naši dobu jedním termínem je nemožné. Na začátku byla postmoderna, ve filosofii a v literatuře, ale s ní ruku v ruce přišly další vlivy, které ještě víc společnost rozmělnily

3.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 217 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - jak snadno se krade v mediálním prostoru

Už jsem si zvykl, že originalita s sebou nese izolovanost a nepochopení, zvlášť když žijeme v přebulvarizovaném světě. Je pravda, že to tak bylo do jisté míry vždycky,

27.10.2019 v 8:17 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - proč nejsem sluníčkářem a ani buranem?

Žiju v zemi, která má ve svém znaku lva, a která, symbolicky řečeno, se sama sobě snaží požírat vlastní ocas. Přestože dospěla k blahobytu a má demokratické výdobytky, jaké nikdy neměla,

20.10.2019 v 8:41 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 688 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Sebepoškozování i sebevražda za lidskou zpověď

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

15.11.2019 v 9:24 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 219 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jaká byla Olga Havlová?

Zvláštní. Byla to dáma se vším všudy, taková česká Mona Lisa, která měla záhadný a velmi nenápadný úsměv. Byla neovlivnitelná, byla tak svá, že ji někdo těžko mohl zastínit. Olga Havlová si zaslouží ty největší pocty za r. 1989.

15.11.2019 v 8:30 | Karma článku: 18.31 | Přečteno: 473 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když někdo tak moc vadí, v tu chvíli to už nebývá o něm

Chvilkaři vadí. Vadí kdekomu, ostatně i já pár výhrad mám. Podle slov Václava Klause nás vracejí před listopad 1989, podle mnoha lidí jsou to výkřikáři, co staví program na neuskutečnitelném požadavku, jsou zbyteční. Ale kdepak...

15.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 482 | Diskuse

Beata Krusic

Slovo, jméno, síla, pocit...

Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod.... , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.

15.11.2019 v 0:01 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 130 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Kdož sů Boží bojovníci a zákoóna jeého

Tak začíná husitský chorál, ke kterému se stále hlásíme. Zněl za totáče, když se nesla zástava s rudou hvězdou, zní dál i dnes s křesťanskými symboly. Zdá se, že husitství máme v genech a stále nás spojuje.

14.11.2019 v 20:59 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 275 | Diskuse
VIP
Počet článků 176 Celková karma 19.55 Průměrná čtenost 1713

Román Pseudochlap každou středu zdarma na: www.klar-knihy.cz

 

 

Najdete na iDNES.cz