Deník spisovatele - originalita je v Čechách podpultové zboží

9. 06. 2019 8:32:27
Jeden nejmenovaný esejista, šéfredaktor literárního časopisu, sepsal velmi pěknou úvahu o českém národu a českém státu a já si ji s chutí přečetl. Je to sofistikovaný a kultivovaný esej,

Jeden nejmenovaný esejista, šéfredaktor literárního časopisu, sepsal velmi pěknou úvahu o českém národu a českém státu a já si ji s chutí přečetl. Je to sofistikovaný a kultivovaný esej, dá se říct, že jde o komplexní shrnutí českého údělu a jeho perspektiv. Má to styl, úroveň, ale není v tom ani zbla něčeho objevného, nového anebo překvapivého. Pokud máte jisté vzdělání, zjistíte, že po dočtení takové úvahy nejste o nic moudřejší než dřív, snad jen jste se pokochali moudrostí autora.

Nechci ho jmenovat, protože nejde ani tak právě o tento článek. Jde o to, jak málo je u nás tvůrčí originality. Když vstupuji do veřejného prostoru, předpokládám, že mám co říct. Jak v literatuře tak i v publicistice. Je snad nárok na objevnost příliš velký požadavek? To nás vážně baví ten literární suchopár a akademická nuda? Neustálé odkazování na Kunderu, abychom posílili svou "intelektuálnost"? Já se skromně domnívám, že je lepší psát občas víc neuměle, ale o to víc riskovat.

Originalita je totiž především o odvaze. Je to stejné jako kdysi, když jsem hrával fotbal. Jako kdybyste to dostali do vínku. Tu nevyzpytatelnost, co v příští minutě uděláte. Většina hráčů byla standardní, výkonná, nedělali velké chyby, podávali spolehlivý výkon. Ale jen někdo, připouštím, že i já, překvapil nečekanou akcí. Někdy se to nepovedlo, a diváci vás vypískali, ale někdy jste přešli přes tři hráče včetně brankáře a skórovali do prázdné branky, jako kdybyste byli Maradona.

Tohle je zřejmě nějaký dar, který se musí rozvíjet. Nemyslím, že by byl tak vzácný, ale ve sportu je snadněji uplatnitelný. Tam, kde je nutné použít mozek, jde o abnormalitu, které se sami bojíte. Překonat strach, vlastní pochyby, je o odvaze. Vymyslet něco nového, jiného, překvapivého, je otázka velkého risku. Můžete napsat úplnou blbost. Navíc originální věci se nedají psát tak uhlazeně jako standardní úvaha, která by se vyjímala stejně dobře v nějakém akademickém sborníku.

Zkrátka my v Čechách neradi riskujeme. Máme rádi anotace, suchopárné texty, které dokazují svou odbornost. Jsme maloměštáci a držíme se jistoty průměru, i když píšeme zásadní zamyšlení. Hlavně moc nevybočovat, ať se už jedná o román nebo o esej, na prvním místě je solidnost. Naše uctívání vědy bohužel podkopává naši tvořivost. Jenže, jak napsal Gombrowicz, umění by mělo mít podvratnou funkci. Jakmile začne sloužit vědě, přestane přinášet nové obzory.

A co je společnost bez nových obzorů? Jen zatuchlý krámek, ve kterém se hokynaří a handrkuje. Což jsou současné Čechy. Ano, možná jsme národ zlatých ručiček, různých zlepšováků, ale to má s originalitou pramálo společného. Je to jen naučená adaptabilita. Nikdy jsme neměli možnost jít svébytnou cestou. Kramářova duše se snaží, aby se přizpůsobila tomu, co je, ale originalita je v tom, že nacházíme jiný směr, než jakým jsme šli všichni jako stádo až dosud...

Ukázka z knihy Deník spisovatele

Autor: Jan Klar | neděle 9.6.2019 8:32 | karma článku: 17.49 | přečteno: 302x

Další články blogera

Jan Klar

Deník spisovatele - ach ta česká potřeba falešné skromnosti...

Zdá se, že v Čechách už dlouho převládá podivuhodný mýtus o tom, že ten, kdo opravdu v něčem vyniká, je zároveň pokorný i skromný. Bez toho je dotyčný zřejmě jen pozér a velkohubý suverén.

10.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - postmoderna aneb ošklivá žába na prameni

Zdá se, že definovat naši dobu jedním termínem je nemožné. Na začátku byla postmoderna, ve filosofii a v literatuře, ale s ní ruku v ruce přišly další vlivy, které ještě víc společnost rozmělnily

3.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 217 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - jak snadno se krade v mediálním prostoru

Už jsem si zvykl, že originalita s sebou nese izolovanost a nepochopení, zvlášť když žijeme v přebulvarizovaném světě. Je pravda, že to tak bylo do jisté míry vždycky,

27.10.2019 v 8:17 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - proč nejsem sluníčkářem a ani buranem?

Žiju v zemi, která má ve svém znaku lva, a která, symbolicky řečeno, se sama sobě snaží požírat vlastní ocas. Přestože dospěla k blahobytu a má demokratické výdobytky, jaké nikdy neměla,

20.10.2019 v 8:41 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 688 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Sebepoškozování i sebevražda za lidskou zpověď

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

15.11.2019 v 9:24 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 219 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jaká byla Olga Havlová?

Zvláštní. Byla to dáma se vším všudy, taková česká Mona Lisa, která měla záhadný a velmi nenápadný úsměv. Byla neovlivnitelná, byla tak svá, že ji někdo těžko mohl zastínit. Olga Havlová si zaslouží ty největší pocty za r. 1989.

15.11.2019 v 8:30 | Karma článku: 18.31 | Přečteno: 473 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když někdo tak moc vadí, v tu chvíli to už nebývá o něm

Chvilkaři vadí. Vadí kdekomu, ostatně i já pár výhrad mám. Podle slov Václava Klause nás vracejí před listopad 1989, podle mnoha lidí jsou to výkřikáři, co staví program na neuskutečnitelném požadavku, jsou zbyteční. Ale kdepak...

15.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 482 | Diskuse

Beata Krusic

Slovo, jméno, síla, pocit...

Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod.... , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.

15.11.2019 v 0:01 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 130 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Kdož sů Boží bojovníci a zákoóna jeého

Tak začíná husitský chorál, ke kterému se stále hlásíme. Zněl za totáče, když se nesla zástava s rudou hvězdou, zní dál i dnes s křesťanskými symboly. Zdá se, že husitství máme v genech a stále nás spojuje.

14.11.2019 v 20:59 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 275 | Diskuse
VIP
Počet článků 176 Celková karma 19.55 Průměrná čtenost 1713

Román Pseudochlap každou středu zdarma na: www.klar-knihy.cz

 

 

Najdete na iDNES.cz