Deník spisovatele - pádné důvody, proč píšu Pseudochlapa
Jestliže chce člověk dnes psát, měl by mít co říct, jinak se utopí v záplavě průměrné marnosti. Zvláště, když chce psát romány, v době, kdy jsou příběhy už vybrakované, totálně zreprodukované, v době masmédií, televize, videoklipů a selfíček. V situaci, kdy román nic neobjevuje, nic neříká, nemá smysl přiživovat jeho produkci. Pokud nevznikne autentický příběh jednotlivce, který čelí současným klišé, přežitkům a módním iluzím, bylo by lepší ho nepsat vůbec.
Proč tedy píšu Pseudochlapa? Myslím si, že jsem našel odpovídající formu a také obsah, abych něco nového řekl. Náš život je rozředěný, žijeme ho po kouskách, klipovitě, epizodně, jako by bez celkového smyslu, který si do něj trochu zoufale zpětně dosazujeme. Dnešní román, pokud se má vrátit k velkému příběhu, musí epizodnost světa zachytit. Sáhodlouhá lineární popisnost vzala za své, není v ní nic objevného, hlavně nevystihuje to, co opravdu dnes žijeme.
A my stále žijeme velké příběhy, jen je v klipovité době nevidíme. Jedním z nich, možná tím největším příběhem, je "chlapství". To co bylo v minulosti trvalé, je dnes dokonale znejistělé. Najednou, po všech těch staletích, kdy byl muž mužem, jsou dnešní chlapci konfrontováni s úplně jinými nároky. Jsou vychováváni ženami, bez chlapských vzorů, ať už svými osamělými matkami nebo přecitlivělými učitelkami. Zatímco ženy mají zelenou, muži jsou vyoutovaní.
Pseudochlap, v našem případě Karel, nemá žádný vzor. Ale pro jeho růst je nutná identifikace a také imitace. Karel ale nemá koho napodobovat, tudíž se stává sám sobě imitací. Nikdo od něj ani nic jiného nečeká. Společnost klade důraz na jiné vzory, hlavně na ty alternativní. Ano, alternativa je jedna z realit dneška, proto je i Karel alternativní. Promítá se to do jeho všedního života i do jeho snů. Jako kdyby měl jeho život víc podob, které není schopen spojit do skutečnosti.
Dnes, mnohem víc než jindy, se fikce mísí s realitou. Jestliže dřív bylo zdání vymezeno světem víry nebo oficiální ideologií, v dnešní době jakoby fikce neomezeně pronikala do reality. Už nerozeznáme, co je pravda a co je iluze, žijeme všechno dohromady. Co je naše skutečnost? Jsou alter ega Pavel anebo Havel pouhá fikce? Nebo jsou něčím, čím Karel autenticky žije, aby naplnil svou existenci?
Jinou možnost totiž evidentně ani nemá. Je pod tlakem nároků, které na něj kladou jeho matka, družka a vlastně i celá společnost. Měl by být takový, nebo onaký, prostě jiný, alternativní (dosaď si citlivý a pečovatelský), ale když dojde na činy, čekají, že se bude chovat jako muž. Jeho únik do fikce je zcela logický, stejně jako do fikce unikají miliardy jiných, ať už sněním nebo ujížděním na sociálních sítích.
A co teprve, až mu Marta porodí syna? Co bude Karel dělat, až bude jako "pseudochlap" tomu ubohému miminku za vzor…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |