Deník spisovatele - moc bezmocných vymknutá z kloubů šílí…

23. 06. 2019 9:03:14
Myslím, že pro hlubší popis dneška je vhodné se vrátit do doby, kdy psal V. Havel svůj esej Moc bezmocných. Tehdy bylo pomyslné kyvadlo dějin vychýlené jednoznačně do extrémní úvrati v podobě totality.

Myslím, že pro hlubší popis dneška je vhodné se vrátit do doby, kdy psal V. Havel svůj esej Moc bezmocných. Tehdy bylo pomyslné kyvadlo dějin vychýlené jednoznačně do extrémní úvrati v podobě totality. Ukázalo se, že obhajoba těch, kteří odmítli "žít ve lži" (Charta 77), je nutná z hlediska morálního i existenciálního. Na svět "totalitního zdání" nebylo z jejich pohledu možné reagovat jinak než tak, že budou žít autenticky, v pravdě a budou se brát za práva "bezmocných".

Tento historický děj nevznikl nezávisle na dění na Západě, naopak, navázal na hnutí, které emancipovalo všechny "uražené a ponížené", a které od 60. let významně ovlivňovalo přerod do současné společnosti. Emancipace žen, rovnoprávnost černochů, uznání homosexuality, to byl proud, který, včetně heideggerovského existencialismu a francouzského strukturalismu, určil i vývoj u nás. Po pádu totality se tyto proudy slily v jediný a já si ho nazývám "multikulturalita průměru".

Důraz na svébytnost každého jedince, na právo na sebeurčení, na právo na odlišnost, přinesl svobodu a rovnost. Jenže, jak už to tak bývá, jakmile se tento důraz začal institucionalizovat, stával se oficiálním, začala se vytrácet autenticita a namísto ní se vracela iluze. Na počátku byla idea, která nechtěla, slovy V. Havla, nic vnucovat, jen umožňovat. Jenže idea, kterou se zaštiťovali mocichtiví, se přerodila v ideologii. Původní "moc bezmocných" si takříkajíc přivlastnili.

Je jedno, jestli jde o struktury EU anebo o naše společenské vrstvy. Dá se říct, že vliv Západu se u nás přijímá až servilně. Čím intelektuálně slabší, tím snadněji ovlivnitelní, to platí odedávna. Liberální média, publicisté, intelektuálové, politici, ti všichni se podepsali na tom, že opět žijeme ve vylhané realitě. Začalo to antidiskriminačním zákonem a pokračuje návrhy na kvóty ve vedení firem. Jakmile se "bezmocní" chrání zákonem, stává se bezmocnost vlivnou silou.

Mnohem mocnější je ovšem společenská atmosféra. Když vás denně masírují média, že různé menšiny jsou diskriminované, stane se to po čase i pro vás normou žití. Berete jako fakt, že je nutné, aby se vyzdvihovaly ženy, jiná pohlaví anebo rasy. Moc těchto bezmocných je tím ovšem postavená na zdání, nikoliv na pravdě. Je to život ve lži, ve kterém žijí, ať už mluví v médiích anebo vykřikují na náměstích.

Svět zdání, vylhané reality, se k nám opět vrátil. Od zideologizované iluze v totalitě k multikulturní lži liberální demokracie. Je to totiž opravdu už to postdemokratické paralelní polis, o kterém snil V. Havel. Žádná úcta k demokracii, k instituci, k politice a silným osobnostem, pouze manýra jednotlivců, kteří jsou do sebe zahledění. Čím jsou průměrnější, tím víc chtějí ovlivňovat společnost.

Potíž je v tom, že čím víc se kyvadlo dějin dnes vychyluje do anarchie, tím víc se za čas může vrátit ve své extrémní úvrati v podobě totality...

Ukázka z knihy Deník spisovatele

Autor: Jan Klar | neděle 23.6.2019 9:03 | karma článku: 19.66 | přečteno: 347x

Další články blogera

Jan Klar

Deník spisovatele - ach ta česká potřeba falešné skromnosti...

Zdá se, že v Čechách už dlouho převládá podivuhodný mýtus o tom, že ten, kdo opravdu v něčem vyniká, je zároveň pokorný i skromný. Bez toho je dotyčný zřejmě jen pozér a velkohubý suverén.

10.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - postmoderna aneb ošklivá žába na prameni

Zdá se, že definovat naši dobu jedním termínem je nemožné. Na začátku byla postmoderna, ve filosofii a v literatuře, ale s ní ruku v ruce přišly další vlivy, které ještě víc společnost rozmělnily

3.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 217 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - jak snadno se krade v mediálním prostoru

Už jsem si zvykl, že originalita s sebou nese izolovanost a nepochopení, zvlášť když žijeme v přebulvarizovaném světě. Je pravda, že to tak bylo do jisté míry vždycky,

27.10.2019 v 8:17 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - proč nejsem sluníčkářem a ani buranem?

Žiju v zemi, která má ve svém znaku lva, a která, symbolicky řečeno, se sama sobě snaží požírat vlastní ocas. Přestože dospěla k blahobytu a má demokratické výdobytky, jaké nikdy neměla,

20.10.2019 v 8:41 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 688 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Sebepoškozování i sebevražda za lidskou zpověď

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

15.11.2019 v 9:24 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 219 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jaká byla Olga Havlová?

Zvláštní. Byla to dáma se vším všudy, taková česká Mona Lisa, která měla záhadný a velmi nenápadný úsměv. Byla neovlivnitelná, byla tak svá, že ji někdo těžko mohl zastínit. Olga Havlová si zaslouží ty největší pocty za r. 1989.

15.11.2019 v 8:30 | Karma článku: 18.31 | Přečteno: 473 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když někdo tak moc vadí, v tu chvíli to už nebývá o něm

Chvilkaři vadí. Vadí kdekomu, ostatně i já pár výhrad mám. Podle slov Václava Klause nás vracejí před listopad 1989, podle mnoha lidí jsou to výkřikáři, co staví program na neuskutečnitelném požadavku, jsou zbyteční. Ale kdepak...

15.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 482 | Diskuse

Beata Krusic

Slovo, jméno, síla, pocit...

Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod.... , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.

15.11.2019 v 0:01 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 130 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Kdož sů Boží bojovníci a zákoóna jeého

Tak začíná husitský chorál, ke kterému se stále hlásíme. Zněl za totáče, když se nesla zástava s rudou hvězdou, zní dál i dnes s křesťanskými symboly. Zdá se, že husitství máme v genech a stále nás spojuje.

14.11.2019 v 20:59 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 275 | Diskuse
VIP
Počet článků 176 Celková karma 19.55 Průměrná čtenost 1713

Román Pseudochlap každou středu zdarma na: www.klar-knihy.cz

 

 

Najdete na iDNES.cz