Deník spisovatele - vylhaný svět, ve kterém už dlouho žijeme

30. 06. 2019 8:54:01
"50 nejdůležitějších knih, které byste si měli přečíst". Jeden z mnoha článků, které charakterizují dnešní dobu. Klikl jsem na něj a trochu jsem se zarazil, protože jsem čekal, že si doplním vzdělání.

"50 nejdůležitějších knih, které byste si měli přečíst". Jeden z mnoha článků, které charakterizují dnešní dobu. Klikl jsem na něj a trochu jsem se zarazil, protože jsem čekal, že si doplním vzdělání. Kromě obligátního Malého prince od Exupéryho samé romány sester Bronteövých, když už Rus, tak Nabokovova Lolita, dále pak nějaká romantika a také Kingův horor. Jistě, můžete říct, že jde jen o omezený názor jedné redaktorky. Jenže pro mě to není jen znak naivního obzoru (tak typického) nebo komerční plytkosti, je to lživé přepisování moderních dějin.

Jako kdyby všechno, co se dnes nehodí, muselo být zapomenuto: výrazné počiny "bílého muže" na poli vědy nebo umění. Ne, že by nebyly v praxi využity, ale mediálně se o nich kulantně mlčí. Busty bělovousých vědců mizí z aul západních univerzit, aby nebyly uraženi studenti jiné rasy, kteří by mohli mít celoživotní trauma. Místo toho, aby je to vybudilo k vyšším výkonům, chtějí být chráněni před realitou. Lepší je žít ve vylhané bavlnce, na kterou jsou zvyklí, než žít autenticky a v pravdě.

A takhle se žije v mnoha oblastech. Politici jsou ve vleku multikulturality průměru, musí ji prohlubovat, aby byli znovu zvoleni, média jedou na vlně progresu anebo prostě šíří jen to, co chce slyšet dav, kterému život ve lži odjakživa vyhovuje. Proč oceňovat unikátnost, výkon nebo úsilí, které se vymyká, když lze přežvykovat amarouny? To, že se potlačuje maskulinita, protože je "toxická", údajně nepoživatelná, je ještě dobrota proti tomu, jak se dnes narušuje přirozený svět.

Umělé zásahy do evoluce přinášejí trpké plody. Lidé jsou opět tak pyšní, že chtějí chránit přírodu, ale tím z ní dělají jen skanzen. Ekologie musí být konkrétní stejně tak jako je konkrétní náš vztah ke světu. Kolektivní zásah je vždy umělý a tudíž vylhaný. Ať už chceme napravit klima nebo zařadit do škol handicapované. Pokud vnímáme černochy anebo homosexuály jako "vybranou" skupinu, začneme je segregovat a v podstatě diskriminovat. Ať už negativně anebo v dnešní době pozitivně.

V důsledku je špatný každý sociální zásah. Dokud pracujeme se skupinou, nevidíme konkrétního člověka. Jediná cesta je hodnotit každého jednotlivě, na základě zkušenosti, ale to bychom se museli zbavit předsudků. Problém je, že čím víc administrativně zasahujeme, tím větší chaos vyvoláváme, aniž bychom jakkoliv zmírnili latentní nenávist. Dokonce ji tím ještě živíme, jen si to ve svém vylhaném světě nepřiznáme.

Ve společnosti je velká nevraživost vůči Romům. Já vidím dva problémy: první je vypjatá etnicita této populace, druhý je paušální odsudek většinové společnosti. Pokud by k Romům nepřistupoval stát "kolektivně", pouze by se zaměřil na jedince, kteří by - napříč všem rasám - chtěli dosáhnout lepšího vzdělání, lepších životních podmínek atd., pak by zamezil spoustě předsudků, obsesím a nevraživostem.

A kdo jiný by měl psát o společnosti pravdu, sloužit "po havlovsku" pravdě, navzdory dnešní ideologické lži, než právě spisovatel, že?

Ukázka z knihy Deník spisovatele

Autor: Jan Klar | neděle 30.6.2019 8:54 | karma článku: 25.57 | přečteno: 704x

Další články blogera

Jan Klar

Deník spisovatele - ach ta česká potřeba falešné skromnosti...

Zdá se, že v Čechách už dlouho převládá podivuhodný mýtus o tom, že ten, kdo opravdu v něčem vyniká, je zároveň pokorný i skromný. Bez toho je dotyčný zřejmě jen pozér a velkohubý suverén.

10.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - postmoderna aneb ošklivá žába na prameni

Zdá se, že definovat naši dobu jedním termínem je nemožné. Na začátku byla postmoderna, ve filosofii a v literatuře, ale s ní ruku v ruce přišly další vlivy, které ještě víc společnost rozmělnily

3.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 217 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - jak snadno se krade v mediálním prostoru

Už jsem si zvykl, že originalita s sebou nese izolovanost a nepochopení, zvlášť když žijeme v přebulvarizovaném světě. Je pravda, že to tak bylo do jisté míry vždycky,

27.10.2019 v 8:17 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - proč nejsem sluníčkářem a ani buranem?

Žiju v zemi, která má ve svém znaku lva, a která, symbolicky řečeno, se sama sobě snaží požírat vlastní ocas. Přestože dospěla k blahobytu a má demokratické výdobytky, jaké nikdy neměla,

20.10.2019 v 8:41 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 688 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Sebepoškozování i sebevražda za lidskou zpověď

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

15.11.2019 v 9:24 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 219 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jaká byla Olga Havlová?

Zvláštní. Byla to dáma se vším všudy, taková česká Mona Lisa, která měla záhadný a velmi nenápadný úsměv. Byla neovlivnitelná, byla tak svá, že ji někdo těžko mohl zastínit. Olga Havlová si zaslouží ty největší pocty za r. 1989.

15.11.2019 v 8:30 | Karma článku: 18.31 | Přečteno: 473 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když někdo tak moc vadí, v tu chvíli to už nebývá o něm

Chvilkaři vadí. Vadí kdekomu, ostatně i já pár výhrad mám. Podle slov Václava Klause nás vracejí před listopad 1989, podle mnoha lidí jsou to výkřikáři, co staví program na neuskutečnitelném požadavku, jsou zbyteční. Ale kdepak...

15.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 18.74 | Přečteno: 482 | Diskuse

Beata Krusic

Slovo, jméno, síla, pocit...

Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod.... , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.

15.11.2019 v 0:01 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 130 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Kdož sů Boží bojovníci a zákoóna jeého

Tak začíná husitský chorál, ke kterému se stále hlásíme. Zněl za totáče, když se nesla zástava s rudou hvězdou, zní dál i dnes s křesťanskými symboly. Zdá se, že husitství máme v genech a stále nás spojuje.

14.11.2019 v 20:59 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 275 | Diskuse
VIP
Počet článků 176 Celková karma 19.55 Průměrná čtenost 1713

Román Pseudochlap každou středu zdarma na: www.klar-knihy.cz

 

 

Najdete na iDNES.cz