Deník spisovatele - bulvarizace médií a kultura, která umírá…

14. 07. 2019 8:46:06
Když si prohlížím naše mainstreamová média, ať už tištěné noviny anebo jejich digitální verze, případně původní informační portály, říkám si, že se stále víc bulvarizují.

Když si prohlížím naše mainstreamová média, ať už tištěné noviny anebo jejich digitální verze, případně původní informační portály, říkám si, že se stále víc bulvarizují. Jakýmsi pokusným lakmusovým lístkem je to, jak je v nich zastoupena literatura. Vždyť kvalitní publicistika vychází právě z literatury, kromě zpráv a komentářů obsahuje glosy, fejetony nebo třeba esejistiku. Dnes mám spíš problém najít kulturní rubriku a když ji najdu, něco skutečně literárního v ní objevit.

Další zásadní dojem je ten, že když se modernizuje podoba média, tak zpravidla ve prospěch bulváru na úkor kultury. Zatímco velká světová média mají stále rubriku "kultura" a třeba The New York Times i rubriku "books" v hlavní nabídce, u českého portálu abys ji pohledal, a když ji vůbec najdeš, tak marně hledáš v záplavě aktualit něco, co by o kultuře a třeba i o literatuře vypovídalo. Zdá se, že povolání např. recenzenta je povolání, které u nás vymřelo.

Kdysi jsem se naučil, že média mají více rolí. Kromě funkce informační, příp. zábavní, mají také funkci hodnototvornou. O tom, že by dnes média tvořila hodnoty, se dá úspěšně pochybovat. Jako by tisk, který je postavený na psaném slově, na literaturu rezignoval. Tím myslím kvalitu litery, její kultivační efekt, který nepřímo vychovává. Zní to možná až archaicky, ale světe, div se, kromě školy přece i média ovlivňují jazyk. Jestliže na svou hodnototvornost rezignují, jsou obyčejný bulvár.

Abych nebyl nespravedlivý, občas se ještě drží tradice. Tu a tam se objeví glosa nebo zábavný fejeton, ale opravdu literární, takový, jaký psali staří bardi, tvořil naposledy snad Ludvík Vaculík. To, co např. do Lidovek psal Michal Viewegh, nelze přece, probůh, brát vážně. A když v letním Reflexu vydali přílohu s povídkami, byla jedna jako druhá. Snaha se cení, ale je vidět, že umění ustupuje dnešnímu aktivismu. Čím víc se řeší premiér, tím horší je literární kvalita.

A přitom literatura by měla být krví velkých médií. Jako každé umění by mělo být inspirací hlavního proudu. Není dobře, že je umění zahnané do ghetta odborných časopisů. Stává se tím jen o to víc snobské, odtržené od reality. Bez konfrontace s "masou" zakrňuje a pěstuje si zastaralý výraz. Jedině tehdy, když bude literatura růst zespoda, mísit se s tím, co nazýváme profánní, bude současná. Převezme to, co je živé, a vycizeluje se do moderní stylistiky.

Od toho dobře slouží masově přístupné blogy. Bohužel jediný blog u nás, kde se mísilo nízké s vysokým, byl blog na iDNES. I tady došlo k tomu, co nazýváme bulvarizací. Změna stylu přinesla důraz na "žhavost" až tak, že i blog se stal hlásnou troubou aktuality okamžiku. Evidentně to odradilo lidi, kteří mají s literaturou cokoliv společného. Je to škoda pro ty, kdo ji čtou nebo píšou, ale i pro úroveň tohoto média.

Pokud jste jen hlásná trouba aktuality okamžiku, umíráte dřív, než byste řekli popel...

Ukázka z knihy Deník spisovatele

Autor: Jan Klar | neděle 14.7.2019 8:46 | karma článku: 24.15 | přečteno: 495x

Další články blogera

Jan Klar

Deník spisovatele - ach ta česká potřeba falešné skromnosti...

Zdá se, že v Čechách už dlouho převládá podivuhodný mýtus o tom, že ten, kdo opravdu v něčem vyniká, je zároveň pokorný i skromný. Bez toho je dotyčný zřejmě jen pozér a velkohubý suverén.

10.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - postmoderna aneb ošklivá žába na prameni

Zdá se, že definovat naši dobu jedním termínem je nemožné. Na začátku byla postmoderna, ve filosofii a v literatuře, ale s ní ruku v ruce přišly další vlivy, které ještě víc společnost rozmělnily

3.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 217 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - jak snadno se krade v mediálním prostoru

Už jsem si zvykl, že originalita s sebou nese izolovanost a nepochopení, zvlášť když žijeme v přebulvarizovaném světě. Je pravda, že to tak bylo do jisté míry vždycky,

27.10.2019 v 8:17 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - proč nejsem sluníčkářem a ani buranem?

Žiju v zemi, která má ve svém znaku lva, a která, symbolicky řečeno, se sama sobě snaží požírat vlastní ocas. Přestože dospěla k blahobytu a má demokratické výdobytky, jaké nikdy neměla,

20.10.2019 v 8:41 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 688 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Sebepoškozování i sebevražda za lidskou zpověď

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

15.11.2019 v 9:24 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 210 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jaká byla Olga Havlová?

Zvláštní. Byla to dáma se vším všudy, taková česká Mona Lisa, která měla záhadný a velmi nenápadný úsměv. Byla neovlivnitelná, byla tak svá, že ji někdo těžko mohl zastínit. Olga Havlová si zaslouží ty největší pocty za r. 1989.

15.11.2019 v 8:30 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 468 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když někdo tak moc vadí, v tu chvíli to už nebývá o něm

Chvilkaři vadí. Vadí kdekomu, ostatně i já pár výhrad mám. Podle slov Václava Klause nás vracejí před listopad 1989, podle mnoha lidí jsou to výkřikáři, co staví program na neuskutečnitelném požadavku, jsou zbyteční. Ale kdepak...

15.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 472 | Diskuse

Beata Krusic

Slovo, jméno, síla, pocit...

Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod.... , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.

15.11.2019 v 0:01 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 130 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Kdož sů Boží bojovníci a zákoóna jeého

Tak začíná husitský chorál, ke kterému se stále hlásíme. Zněl za totáče, když se nesla zástava s rudou hvězdou, zní dál i dnes s křesťanskými symboly. Zdá se, že husitství máme v genech a stále nás spojuje.

14.11.2019 v 20:59 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 273 | Diskuse
VIP
Počet článků 176 Celková karma 19.55 Průměrná čtenost 1713

Román Pseudochlap každou středu zdarma na: www.klar-knihy.cz

 

 

Najdete na iDNES.cz