Deník spisovatele - nová česká filmová vlna je fata morgána

28. 07. 2019 9:31:18
Vzpomínám si, jak se v devadesátkách, když jsem byl ještě mladé ucho, mluvilo o pokračování naší filmové nové vlny. Pokud se dobře pamatuju, například Jan Hřebejk prohlásil, že by na filmy československé vlny rád navázal.

Vzpomínám si, jak se v devadesátkách, když jsem byl ještě mladé ucho, mluvilo o pokračování naší filmové nové vlny. Pokud se dobře pamatuju, například Jan Hřebejk prohlásil, že by na filmy československé vlny rád navázal. Je pravda, že několik filmů se poetice šedesátkových filmů blížilo např. Gedeonovo Indiánské léto. Určitě mezi ty úspěšné pokusy šlo zařadit oscarový film Kolja od Jana Svěráka. Dalším výrazným počinem se tehdy stal Michálkův Je třeba zabít Sekala. A na začátku nultých let to byli Ondříčkovy Samotáři, kteří se stali spíš nakonec labutí písní pokusu oživit Pražskou filmovou školu.

Proč k ničemu zásadnějšímu už nedošlo? Můžu se dohadovat, jak moc film ovlivnil tehdejší rozpad filmových ateliérů, případně tlak komerce na to, aby si film na sebe vydělal, ale podstatnější se mi jeví to, co si stále jen málokdo připustí. A tím je ideologizace společnosti. Právě příklad Jana Hřebejka ukazuje, jak se může autenticita (např. Šakalí léta) postupně devalvovat tím, jaký světonázor režisér převzal a jak ho do svých filmů výchovně narouboval. Dá se říct, že od filmů jako Horem pádem stále víc popisuje iluzi světa a ne skutečnost. Namísto autenticity se do jeho tvorby nastěhoval občanský aktivismus.

Pokud ve filmu řeším multikulturalismus nebo "národní" fóbie, z principu dělám film v jistých šablonách, přibližuji ho tendencím doby, nenechám v sobě růst tvůrčí kreativitu, sám sebe cenzuruji. Výsledkem je tendenční obsah a když umím řemeslo, i líbivá forma. Jenže skutečné umění, které u nás naposledy tvořila nová vlna, to zcela míjí. Všechny takové pokusy zapadají automaticky do průměru, protože v nich není vůbec nic osobně prožitého nebo originálního. Dobrá tradice nové vlny je ukazovat svět neotřelým autorským způsobem, ať už obyčejně nebo exkluzivně, ale vždy vlastním původním pohledem.

Ostatně filmaři nové vlny ve Francii vyšli jednak z italského neorealismu, ale rovněž z tvorby významných amerických autorů. Pražská filmová škola převzala jejich postupy, autorský přístup, důraz na autenticitu, rozbíjení schémat a zaměření na konkrétního člověka. Co z toho zůstalo v našem současném filmu? Když se podíváme např. na festival v Karlových Varech, zjistíme, že český film zemřel. Aspoň takový, který by dokázal něco nového říkat. V kontextu toho, že státní fond pro podporu kinematografie vydává miliardy korun, je to smutné. Zdá se, že si spíš platíme osvětové pracovníky než umělce.

Ale dnešní aktivismus dusí celou společnost. Správný ideový přístup je důležitější než osobní originalita. Preferování aktivistů je znát na všech úrovních, čemuž se dav bohužel přizpůsobil. Jestli se vyzdvihuje víc ideologie, klesá tím úroveň. A není pravda, že není už co říkat. Talent se stále rodí, jen musí mít možnost se uplatnit. Vždycky, když vidím, jak se na Českém lvu oceňují konformisté, vzpomenu si na J.P. Belmonda, představitele filmu U konce s dechem, který odmítl přijmout od filmových kritiků cenu s tím, že ho musí ocenit především diváci, což považuju v jeho případě za autentické...

Ukázka z knihy Deník spisovatele

Autor: Jan Klar | neděle 28.7.2019 9:31 | karma článku: 24.62 | přečteno: 442x

Další články blogera

Jan Klar

Deník spisovatele - ach ta česká potřeba falešné skromnosti...

Zdá se, že v Čechách už dlouho převládá podivuhodný mýtus o tom, že ten, kdo opravdu v něčem vyniká, je zároveň pokorný i skromný. Bez toho je dotyčný zřejmě jen pozér a velkohubý suverén.

10.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - postmoderna aneb ošklivá žába na prameni

Zdá se, že definovat naši dobu jedním termínem je nemožné. Na začátku byla postmoderna, ve filosofii a v literatuře, ale s ní ruku v ruce přišly další vlivy, které ještě víc společnost rozmělnily

3.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 217 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - jak snadno se krade v mediálním prostoru

Už jsem si zvykl, že originalita s sebou nese izolovanost a nepochopení, zvlášť když žijeme v přebulvarizovaném světě. Je pravda, že to tak bylo do jisté míry vždycky,

27.10.2019 v 8:17 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - proč nejsem sluníčkářem a ani buranem?

Žiju v zemi, která má ve svém znaku lva, a která, symbolicky řečeno, se sama sobě snaží požírat vlastní ocas. Přestože dospěla k blahobytu a má demokratické výdobytky, jaké nikdy neměla,

20.10.2019 v 8:41 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 688 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Sebepoškozování i sebevražda za lidskou zpověď

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

15.11.2019 v 9:24 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 210 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jaká byla Olga Havlová?

Zvláštní. Byla to dáma se vším všudy, taková česká Mona Lisa, která měla záhadný a velmi nenápadný úsměv. Byla neovlivnitelná, byla tak svá, že ji někdo těžko mohl zastínit. Olga Havlová si zaslouží ty největší pocty za r. 1989.

15.11.2019 v 8:30 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 468 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když někdo tak moc vadí, v tu chvíli to už nebývá o něm

Chvilkaři vadí. Vadí kdekomu, ostatně i já pár výhrad mám. Podle slov Václava Klause nás vracejí před listopad 1989, podle mnoha lidí jsou to výkřikáři, co staví program na neuskutečnitelném požadavku, jsou zbyteční. Ale kdepak...

15.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 472 | Diskuse

Beata Krusic

Slovo, jméno, síla, pocit...

Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod.... , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.

15.11.2019 v 0:01 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 130 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Kdož sů Boží bojovníci a zákoóna jeého

Tak začíná husitský chorál, ke kterému se stále hlásíme. Zněl za totáče, když se nesla zástava s rudou hvězdou, zní dál i dnes s křesťanskými symboly. Zdá se, že husitství máme v genech a stále nás spojuje.

14.11.2019 v 20:59 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 273 | Diskuse
VIP
Počet článků 176 Celková karma 19.55 Průměrná čtenost 1713

Román Pseudochlap každou středu zdarma na: www.klar-knihy.cz

 

 

Najdete na iDNES.cz