Deník spisovatele - pravda a lež v našem veřejném prostoru...

15. 09. 2019 8:35:42
Velice rád čtu stesky, v jaké žijeme postfaktické době, v níž se pravda a lež stále víc zaměňují, od těch, kteří sami k tomuto stavu hojně přispívají.

Velice rád čtu stesky, v jaké žijeme postfaktické době, v níž se pravda a lež stále víc zaměňují, od těch, kteří sami k tomuto stavu hojně přispívají. Je to totiž velmi svůdné psát v digitálním věku to, co se právě hodí, co je právě módní, co je populární: a přesto je to pořád stejné, buď si člověk chce uchovat čest, čili charakter, nebo ne, chce si uchovat vkus, čili nechce být trapný, nebo ne, je to na každém z nás. Jak by řekli staří Indové, karmická stopa je nesmazatelná a každého z nás jednou dožene.

Ano, je mnohem víc informací než kdykoliv předtím. Ale to je tak všechno, zvýšila se kvantita, ale kvalita je stále tatáž. Zachovat si rovnou páteř znamená psát jen to, co je mé skutečné přesvědčení a nést zodpovědnost za to, když se mýlím. Pokud svůj veřejný status zneužívám, mluvím nebo píšu účelově, měl bych být jinými ostrakizován. Ať jsem už v politice nebo jen veřejně publikuji a působím. Morálka je stále stejná, jen jsme si ještě moc nenavykli ji uplatňovat v digitálním věku.

Pobavil mě biolog Stanislav Komárek, který v jednom rozhovoru zmínil, že by se měl obnovit institut pranýře. Jistě, pranýř byl ve středověku velmi odstrašující a lidé se veřejné ostudy báli. Být veřejně zmrskán si každý velmi rozmyslel. Dnes fungují různé weby, které na demagogii a zjevné lži veřejných osob upozorňují. Nic proti tomu, jen je třeba pečlivě hlídat, nakolik jsou jejich autoři sami nestranní. Bohužel i oni často přispívají k šíření postfaktické mlhy.

Je to totiž na každém z nás, aby vnímal pravdu. A možná ani ne tak pravdu jako osobnostní integritu. Pravda se v čase mění, charakter zůstává. Jestli někdo zneužívá populismu ke svému zviditelnění, je bezpáteřní cynik, ať už mluví, jak chce působivě. Veřejný pranýř si jistě zaslouží tací, co zneužívají lidský strach. Všichni ti alarmisté, kteří nás straší, že se blíží zkáza světa nebo přijde milión uprchlíků. Nebo nám každý rok hlásí, jak už letos bude ekonomická krize.

Tady je samozřejmě nutné rozlišit, jestli to dotyční alarmisté říkají ze své naivity nebo z kalkulu. Často jde totiž jen o odborný fachidiotismus, kdy se dotyční domnívají, že jejich úhel pohledu (často velmi subjektivní) je blíž objektivní pravdě. To jsou ti různí ekologové nebo ekonomové, kteří si myslí, že právě jejich věda předpoví katastrofu. V podstatě jim nedochází, že společnost je dnes stále složitější a úzká vymezenost jejich disciplíny zamezuje reálným predikcím.

Mnohem horší jsou ti, co kalkulují. Mluví tak, aby byli stále vidět, i když říkají zjevné blbosti. Útočí na nejnižší pudy a vychází jim to. Problém je v tom, že média je zcela bezcharakterně podporují. Místo vyobcování nebo zpranýřování je naopak zviditelňují. Využívají jejich módnosti a pravda a lež pro ně nejsou důležité. To se děje v různých médiích, třeba i na hlavní straně portálu iDNES.cz. Dá se říct, že je to až komicky směšné, ba co hůř, je to nezřízeně trapné...

Ukázka z knihy Deník spisovatele

Autor: Jan Klar | neděle 15.9.2019 8:35 | karma článku: 18.77 | přečteno: 307x

Další články blogera

Jan Klar

Deník spisovatele - ach ta česká potřeba falešné skromnosti...

Zdá se, že v Čechách už dlouho převládá podivuhodný mýtus o tom, že ten, kdo opravdu v něčem vyniká, je zároveň pokorný i skromný. Bez toho je dotyčný zřejmě jen pozér a velkohubý suverén.

10.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - postmoderna aneb ošklivá žába na prameni

Zdá se, že definovat naši dobu jedním termínem je nemožné. Na začátku byla postmoderna, ve filosofii a v literatuře, ale s ní ruku v ruce přišly další vlivy, které ještě víc společnost rozmělnily

3.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 217 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - jak snadno se krade v mediálním prostoru

Už jsem si zvykl, že originalita s sebou nese izolovanost a nepochopení, zvlášť když žijeme v přebulvarizovaném světě. Je pravda, že to tak bylo do jisté míry vždycky,

27.10.2019 v 8:17 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - proč nejsem sluníčkářem a ani buranem?

Žiju v zemi, která má ve svém znaku lva, a která, symbolicky řečeno, se sama sobě snaží požírat vlastní ocas. Přestože dospěla k blahobytu a má demokratické výdobytky, jaké nikdy neměla,

20.10.2019 v 8:41 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 688 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Sebepoškozování i sebevražda za lidskou zpověď

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

15.11.2019 v 9:24 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 210 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jaká byla Olga Havlová?

Zvláštní. Byla to dáma se vším všudy, taková česká Mona Lisa, která měla záhadný a velmi nenápadný úsměv. Byla neovlivnitelná, byla tak svá, že ji někdo těžko mohl zastínit. Olga Havlová si zaslouží ty největší pocty za r. 1989.

15.11.2019 v 8:30 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 468 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když někdo tak moc vadí, v tu chvíli to už nebývá o něm

Chvilkaři vadí. Vadí kdekomu, ostatně i já pár výhrad mám. Podle slov Václava Klause nás vracejí před listopad 1989, podle mnoha lidí jsou to výkřikáři, co staví program na neuskutečnitelném požadavku, jsou zbyteční. Ale kdepak...

15.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 472 | Diskuse

Beata Krusic

Slovo, jméno, síla, pocit...

Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod.... , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.

15.11.2019 v 0:01 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 130 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Kdož sů Boží bojovníci a zákoóna jeého

Tak začíná husitský chorál, ke kterému se stále hlásíme. Zněl za totáče, když se nesla zástava s rudou hvězdou, zní dál i dnes s křesťanskými symboly. Zdá se, že husitství máme v genech a stále nás spojuje.

14.11.2019 v 20:59 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 273 | Diskuse
VIP
Počet článků 176 Celková karma 19.55 Průměrná čtenost 1713

Román Pseudochlap každou středu zdarma na: www.klar-knihy.cz

 

 

Najdete na iDNES.cz