Deník spisovatele - Česko sterilní a intelektuálně vyprahlé

6. 10. 2019 9:05:50
Doba, kterou zprůměrnil genderismus a znivelizoval multikulturalismus, je příznačná svou sterilitou a intelektuální vyprahlostí. Je opravdu těžké najít nějaký podnět, který by netrpěl stereotypností a klišovitostí,

Doba, kterou zprůměrnil genderismus a znivelizoval multikulturalismus, je příznačná svou sterilitou a intelektuální vyprahlostí. Je opravdu těžké najít nějaký podnět, který by netrpěl stereotypností a klišovitostí, tudíž jsem vděčný, když někdo přece jen vybočí a napíše interesantní článek, který daleko převyšuje běžnou produkci. Mezi všemi články o filmu Nabarvené ptáče mne zaujal Petr Fischer na Novinky.cz, když nastínil náš strach před tím, co má přinášet velké umění. Děsíme se násilných scén, protože nám nezapadají do komfortní zóny, kterou dnes hlavně vymezuje naše sociální bublina a nesnesitelná lehkost jejího užívání.

Problém tohoto článku vidím někde jinde. Přestože Fischer vnímá, že Marhoulův film je výborný spíš řemeslně než umělecky, nevidí to, co je pro mě bohužel velkým omylem. Není to jen o tom, že film klouže po efektním povrchu a nejde do hloubky, ale o tom, jak provařené téma v dnešní době nastiňuje. Je to až trapné a určitě je to frapantní, opět je tu téma, které kinematografie za posledních 70 let využila do úmoru. Putování malého židovského chlapce a nelidské zacházení k němu je evergreen, který dnes ovšem budí spíš dojem kalkulu než upřímnosti. Evidentně vyjadřuje víc tematickou prázdnotu než vášnivou uměleckou touhu.

Kolikrát ještě zneužijeme skutečné utrpení obětí války? Copak je to tak žhavé téma, abychom měli vůbec právo na to neustále zneužívat citlivou historickou paralelu k tomu, co nás dnes pálí? Nebo je za tím autorská nemohoucnost, která se stále obrací k "osvědčeným" tématům? Jediné, co mohu na Marhoulově filmu ocenit, je zarytost, s jakou šel za tím, aby ten film natočil, a trvalo to deset let. To je dnes vzácné, škoda jen, že svůj boj nepřetavil v něco, co by otevřelo Pandořinu skříňku doby. Ostatně i dnes zažíváme násilí, i když mnohem spíš to duševní, jenom je třeba ho vidět a autenticky zachytit.

V takovém kontextu je film Nabarvené ptáče pouhé retro. Má působivé fotografické záběry a syrovou poetickou atmosféru, která zjevně odkazuje na filmy Františka Vláčila. Ano, takové filmy se kdysi točily, velké filmy, ale také hluboké filmy, protože byly originální. Každá napodobenina trpí nepůvodností a tudíž tím, že nechytá za srdce. Formálně jde možná o velký film, který kvůli dnešní mělkosti třeba i uspěje na Oscarech, protože tam jde víc o ideologii. Jen to prostě není hluboký film, čili nemůže ani působit tak, jak popisuje Petr Fischer. Nemůže nás zneklidňovat, jak to dělá umění, maximálně nás může šokovat.

To je už syndrom dnešní doby. Na výsluní se vyhřívá průměr, který vzniká vyrovnáváním rozdílů. Jestli do veřejného prostoru zasahuje "korektnost", nevzniká nic hlubokého. Jen plytkost a klišovité floskule, třeba o ženské stejnosti nebo o multikulturalitě. Jenže to zadusí každý talent, protože ten se floskulím vyhýbá. Vždyť každá sociální bublina se v zásadě brání před autenticitou. Média chrlí blbosti, ať už ty sluníčkářské nebo ty buranské, sociální sítě je přežvykují a vyvrhují absolutní brak. Hladí nás po srsti, uklidňují nás, ale nic podstatného o nás neříkají...

Ano, Česko sterilní a intelektuálně vyprahlé.

Ukázka z knihy Deník spisovatele

Autor: Jan Klar | neděle 6.10.2019 9:05 | karma článku: 19.82 | přečteno: 337x

Další články blogera

Jan Klar

Deník spisovatele - ach ta česká potřeba falešné skromnosti...

Zdá se, že v Čechách už dlouho převládá podivuhodný mýtus o tom, že ten, kdo opravdu v něčem vyniká, je zároveň pokorný i skromný. Bez toho je dotyčný zřejmě jen pozér a velkohubý suverén.

10.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - postmoderna aneb ošklivá žába na prameni

Zdá se, že definovat naši dobu jedním termínem je nemožné. Na začátku byla postmoderna, ve filosofii a v literatuře, ale s ní ruku v ruce přišly další vlivy, které ještě víc společnost rozmělnily

3.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 217 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - jak snadno se krade v mediálním prostoru

Už jsem si zvykl, že originalita s sebou nese izolovanost a nepochopení, zvlášť když žijeme v přebulvarizovaném světě. Je pravda, že to tak bylo do jisté míry vždycky,

27.10.2019 v 8:17 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - proč nejsem sluníčkářem a ani buranem?

Žiju v zemi, která má ve svém znaku lva, a která, symbolicky řečeno, se sama sobě snaží požírat vlastní ocas. Přestože dospěla k blahobytu a má demokratické výdobytky, jaké nikdy neměla,

20.10.2019 v 8:41 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 688 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Sebepoškozování i sebevražda za lidskou zpověď

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

15.11.2019 v 9:24 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 210 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jaká byla Olga Havlová?

Zvláštní. Byla to dáma se vším všudy, taková česká Mona Lisa, která měla záhadný a velmi nenápadný úsměv. Byla neovlivnitelná, byla tak svá, že ji někdo těžko mohl zastínit. Olga Havlová si zaslouží ty největší pocty za r. 1989.

15.11.2019 v 8:30 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 468 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když někdo tak moc vadí, v tu chvíli to už nebývá o něm

Chvilkaři vadí. Vadí kdekomu, ostatně i já pár výhrad mám. Podle slov Václava Klause nás vracejí před listopad 1989, podle mnoha lidí jsou to výkřikáři, co staví program na neuskutečnitelném požadavku, jsou zbyteční. Ale kdepak...

15.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 472 | Diskuse

Beata Krusic

Slovo, jméno, síla, pocit...

Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod.... , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.

15.11.2019 v 0:01 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 130 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Kdož sů Boží bojovníci a zákoóna jeého

Tak začíná husitský chorál, ke kterému se stále hlásíme. Zněl za totáče, když se nesla zástava s rudou hvězdou, zní dál i dnes s křesťanskými symboly. Zdá se, že husitství máme v genech a stále nás spojuje.

14.11.2019 v 20:59 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 273 | Diskuse
VIP
Počet článků 176 Celková karma 19.55 Průměrná čtenost 1713

Román Pseudochlap každou středu zdarma na: www.klar-knihy.cz

 

 

Najdete na iDNES.cz