Deník spisovatele – genderistky podléhají iluzím a kazí si život

13. 10. 2019 8:36:48
Proč je genderismus dnes tak iluzorní? Jestliže v 70. letech byl společensky přínosný, protože rozbíjel téměř středověké předsudky při vnímání pohlaví, později, hlavně potom, co se stal oficiální ideologií,

Proč je genderismus dnes tak iluzorní? Jestliže v 70. letech byl společensky přínosný, protože rozbíjel téměř středověké předsudky při vnímání pohlaví, později, hlavně potom, co se stal oficiální ideologií, ustrnul za pečlivého dohledu snaživých aktivistek sám v dokonalém stereotypu. Není už pomalu možné, abyste nerozklikli nějaký liberální portál, ať už třeba anglický The Guardian anebo americký The New Yorker a u nás třeba Respekt.cz, aby na vás nevyskočil článek o křivdě na ženě. S vážnou tváří ho vždy prezentuje nějaká pilná premiantka, která opakuje učebnicová klišé tak zapáleně, jako kdyby byla Jana z Arku a právě ji pálili na hranici.

Vždy na vás dýchne taková rozbolavělá křivda, až žasnete. Kde se to v té mladé, sotva zletilé ženě, vlastně bere? Vystudovala gympl a vysokou a je přesvědčená, že musí bojovat za rovnost pohlaví. Všechno vidí prizmatem feminismu resp. genderismu. Je ta křivda, která z ní dýchá, opravdu tak autentická, jak se prezentuje? Anebo je prostě jen ovlivněna tím, co zná, školometstvím, kterému není s to odolat, společenským vědomím, které ji tak snadno manipuluje? Od mládí ji přitahují mužští a je to tak lákavé, když jí někdo z nich dá kopačky, zchladit si žáhu. Ideologický diskurz jí poskytne úderné argumenty.

Neštěstí pro aktivistky je to, jak jsou tvárné. To, co se jim řekne ve škole, převezmou tak, jak to leží, bez námahy mozku. Alespoň většina z nich tak funguje a jejich výkvět je prezentován v médiích jako zázrak dnešních časů a hlas nové modernity. Je to mediální kýč a ostuda těch, kdo tak trapně vydělávají na úpadku myšlení. Přebírat genderové fráze je slušný sešup do neautentického bytí. Každý člověk zápasí s pohlavím, když dospívá, ale to neznamená, že si z toho udělá byznys program. Takový svět, ve kterém genderistky žijí a bojují proti "mužům", je čistě demonstrativní, a nosí se v něm mávátka a ošklivé uniformy.

Ta ošklivost je průvodním jevem každé ideologie. Ještě žádná kolektivní víra nebyla v osobní rovině sexy. Ani nemůže, protože odoosobňuje, čili dělá z člověka monstrum. Jestliže žiju ve schematech, žiju izolovaně od hravé radosti bytí. Je to svět iluzí, sebeklamu, navlékám si šedivý mundůr, který mě v očích těch, po kterých tajně toužím, degraduje, kvůli čemuž o to víc, ze své frustrace a pomsty, bojuji za uznání osob, co se ještě hledají, za rovnost 69 pohlaví, i když mi na nich vůbec nezáleží, jelikož jediné, co mě zajímá, je moje štěstí.

Jenže štěstí je na abstrakcích tak nezávislé! Na barikádách totiž ztrácí moje pohlaví reálný význam. Každý máme své libido, a to si řekne, ať už máme penis nebo pochvu, o uspokojení. A najde ho jedině ve hře pohlaví, která je mnohem barevnější než šedivá ideologie. Jedině tak mohu být sám sebou, autentický, projevovat lidskost, jakou je třeba vlídnost, tolerance, láska, vtip nebo nadhled. Je skvělé, když to jiskří, když se dva rozdílní lidé škádlí, když se obohacují, právě skrze pohlaví, které přestává být pouhou duchaprázdnou školometskou abstrakcí...

Ukázka z knihy Deník spisovatele

Autor: Jan Klar | neděle 13.10.2019 8:36 | karma článku: 27.13 | přečteno: 742x

Další články blogera

Jan Klar

Deník spisovatele - ach ta česká potřeba falešné skromnosti...

Zdá se, že v Čechách už dlouho převládá podivuhodný mýtus o tom, že ten, kdo opravdu v něčem vyniká, je zároveň pokorný i skromný. Bez toho je dotyčný zřejmě jen pozér a velkohubý suverén.

10.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - postmoderna aneb ošklivá žába na prameni

Zdá se, že definovat naši dobu jedním termínem je nemožné. Na začátku byla postmoderna, ve filosofii a v literatuře, ale s ní ruku v ruce přišly další vlivy, které ještě víc společnost rozmělnily

3.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 217 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - jak snadno se krade v mediálním prostoru

Už jsem si zvykl, že originalita s sebou nese izolovanost a nepochopení, zvlášť když žijeme v přebulvarizovaném světě. Je pravda, že to tak bylo do jisté míry vždycky,

27.10.2019 v 8:17 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - proč nejsem sluníčkářem a ani buranem?

Žiju v zemi, která má ve svém znaku lva, a která, symbolicky řečeno, se sama sobě snaží požírat vlastní ocas. Přestože dospěla k blahobytu a má demokratické výdobytky, jaké nikdy neměla,

20.10.2019 v 8:41 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 688 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Sebepoškozování i sebevražda za lidskou zpověď

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

15.11.2019 v 9:24 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 219 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jaká byla Olga Havlová?

Zvláštní. Byla to dáma se vším všudy, taková česká Mona Lisa, která měla záhadný a velmi nenápadný úsměv. Byla neovlivnitelná, byla tak svá, že ji někdo těžko mohl zastínit. Olga Havlová si zaslouží ty největší pocty za r. 1989.

15.11.2019 v 8:30 | Karma článku: 18.31 | Přečteno: 473 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když někdo tak moc vadí, v tu chvíli to už nebývá o něm

Chvilkaři vadí. Vadí kdekomu, ostatně i já pár výhrad mám. Podle slov Václava Klause nás vracejí před listopad 1989, podle mnoha lidí jsou to výkřikáři, co staví program na neuskutečnitelném požadavku, jsou zbyteční. Ale kdepak...

15.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 482 | Diskuse

Beata Krusic

Slovo, jméno, síla, pocit...

Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod.... , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.

15.11.2019 v 0:01 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 130 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Kdož sů Boží bojovníci a zákoóna jeého

Tak začíná husitský chorál, ke kterému se stále hlásíme. Zněl za totáče, když se nesla zástava s rudou hvězdou, zní dál i dnes s křesťanskými symboly. Zdá se, že husitství máme v genech a stále nás spojuje.

14.11.2019 v 20:59 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 275 | Diskuse
VIP
Počet článků 176 Celková karma 19.55 Průměrná čtenost 1713

Román Pseudochlap každou středu zdarma na: www.klar-knihy.cz

 

 

Najdete na iDNES.cz