Deník spisovatele – genderistky podléhají iluzím a kazí si život
Proč je genderismus dnes tak iluzorní? Jestliže v 70. letech byl společensky přínosný, protože rozbíjel téměř středověké předsudky při vnímání pohlaví, později, hlavně potom, co se stal oficiální ideologií, ustrnul za pečlivého dohledu snaživých aktivistek sám v dokonalém stereotypu. Není už pomalu možné, abyste nerozklikli nějaký liberální portál, ať už třeba anglický The Guardian anebo americký The New Yorker a u nás třeba Respekt.cz, aby na vás nevyskočil článek o křivdě na ženě. S vážnou tváří ho vždy prezentuje nějaká pilná premiantka, která opakuje učebnicová klišé tak zapáleně, jako kdyby byla Jana z Arku a právě ji pálili na hranici.
Vždy na vás dýchne taková rozbolavělá křivda, až žasnete. Kde se to v té mladé, sotva zletilé ženě, vlastně bere? Vystudovala gympl a vysokou a je přesvědčená, že musí bojovat za rovnost pohlaví. Všechno vidí prizmatem feminismu resp. genderismu. Je ta křivda, která z ní dýchá, opravdu tak autentická, jak se prezentuje? Anebo je prostě jen ovlivněna tím, co zná, školometstvím, kterému není s to odolat, společenským vědomím, které ji tak snadno manipuluje? Od mládí ji přitahují mužští a je to tak lákavé, když jí někdo z nich dá kopačky, zchladit si žáhu. Ideologický diskurz jí poskytne úderné argumenty.
Neštěstí pro aktivistky je to, jak jsou tvárné. To, co se jim řekne ve škole, převezmou tak, jak to leží, bez námahy mozku. Alespoň většina z nich tak funguje a jejich výkvět je prezentován v médiích jako zázrak dnešních časů a hlas nové modernity. Je to mediální kýč a ostuda těch, kdo tak trapně vydělávají na úpadku myšlení. Přebírat genderové fráze je slušný sešup do neautentického bytí. Každý člověk zápasí s pohlavím, když dospívá, ale to neznamená, že si z toho udělá byznys program. Takový svět, ve kterém genderistky žijí a bojují proti "mužům", je čistě demonstrativní, a nosí se v něm mávátka a ošklivé uniformy.
Ta ošklivost je průvodním jevem každé ideologie. Ještě žádná kolektivní víra nebyla v osobní rovině sexy. Ani nemůže, protože odoosobňuje, čili dělá z člověka monstrum. Jestliže žiju ve schematech, žiju izolovaně od hravé radosti bytí. Je to svět iluzí, sebeklamu, navlékám si šedivý mundůr, který mě v očích těch, po kterých tajně toužím, degraduje, kvůli čemuž o to víc, ze své frustrace a pomsty, bojuji za uznání osob, co se ještě hledají, za rovnost 69 pohlaví, i když mi na nich vůbec nezáleží, jelikož jediné, co mě zajímá, je moje štěstí.
Jenže štěstí je na abstrakcích tak nezávislé! Na barikádách totiž ztrácí moje pohlaví reálný význam. Každý máme své libido, a to si řekne, ať už máme penis nebo pochvu, o uspokojení. A najde ho jedině ve hře pohlaví, která je mnohem barevnější než šedivá ideologie. Jedině tak mohu být sám sebou, autentický, projevovat lidskost, jakou je třeba vlídnost, tolerance, láska, vtip nebo nadhled. Je skvělé, když to jiskří, když se dva rozdílní lidé škádlí, když se obohacují, právě skrze pohlaví, které přestává být pouhou duchaprázdnou školometskou abstrakcí…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |