Deník spisovatele – jaký typ ženy může člověk obdivovat?
Je zajímavé si všimnout, že všichni obecně víme, že žijeme v tzv. liberální demokracii, ale přitom je naše realita až zoufale zmatená. Už z podstaty pojmu „liberální“ je naše demokracie postavená na svobodách jednotlivce a lidských právech. Místo toho, zejména v Americe, se pod tím od 70. let skrývá podpora různých komunit, což se přeneslo i do Evropy a začalo omezovat naši svobodu. Zásadní už není člověk, ale vyrovnávání rozdílů a to za cenu institucionálního klamu. Tam, kde se protěžuje, není prostor pro to říkat to, co si myslíme, naopak svět se dezinterpretuje. Lhaní se stalo oficiálním projevem našeho života.
Opět žijeme v ideologickém světě zdání. A jak víme, ideologie umírá svou praxí a zcela setrvale rozežírá své dobré úmysly na prach. Dnes máme tolik komunit, které se cítí být znevýhodněné, až člověk žasne, že do žádné z nich sám nepatří. Nejmarkantnější příklad jsou ženy, tedy komunita zcela majoritní a určující společnost. Proti komu se vymezují? Proti těm pár starým bílým mocným mužům, kteří ještě zbyli? Jestli něco určilo liberální demokracii, pak to byl humanismus. Zásadní důraz byl na člověka, na to, že každý má svá individuální práva. Na jeho pohlaví nebo na barvě pleti by nemělo vůbec záležet.
Jenže někomu na pohlaví nebo na barvě pleti sakra záleží. Pro někoho se z toho stalo politikum případně dobrý džob. Vnímat se skrze příslušnost ke komunitě je projev nezralosti anebo vyčůranosti. U spousty žen jde stále o vnitřní komplex, ale jsou takové, které z toho vědomě těží. To jsou ty aktivistiky, které, aniž by kdy zažily útlak, nesou prapor křivdy do všech médií světa. Je jich jen hrstka, ale o to víc jsou slyšet. Jejich nároky jsou v dnešní EU standardní normou. Jenže každý nárok jedné skupiny plodí nespravedlnost pro tu druhou. V zásadě tak není zajištěna rovnost všech jednotlivců před zákonem.
Pak je tady druhý typ žen mezi námi. Je jich o dost víc, zvlášť v Česku, kde se radikální feminismus nenosí. Jsou to ženy, které o sobě tvrdí, že nejsou feministky, ale ke své komunitě se hlásí. Popírají, že by chtěly být protěžované, ale když na výhody přijde, samozřejmě je využijí, protože se to tak dneska dělá. Je v tom úžasné pokrytectví. Opět zaviněné spíš komplexem, který jim nedovolí být sám sebou, naopak jim diktuje využít toho, co komunita nabízí. Nejsem sice feministka, ale anketa Žena roku je skvělá příležitost. Proč bych měla soutěžit fair play se všemi jednotlivci, když se lze svézt v duchu doby.
Třetí typ ženy je ten nejsympatičtější. Je to proto, že své ženství bere jako svou „autenticitu“, kterou nemusí proklamovat. Je většinou tou, která žije pro své blízké, jak je jí přirozené. Přesto neztrácí svou individualitu, naopak svou opravdovostí ji posiluje. Nemusí nic předstírat, na nic si hrát a nic si nalhávat. Díky tomu bývá svobodná tak, jak se předešlým dvěma typům ani nezdá. Každá taková žena může rozvíjet to, co v ní je, protože žádná "systémová bariéra" neexistuje. Jediná bariéra, kterou dnes máme, jsou iluze v našich hlavách.
A takový typ ženy může obdivovat nejen leckterý muž, ale také další jednotlivci, ať už je to eunuch, homosexuál nebo marťan, protože je hlavně člověkem...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |